Ministr zemědělství Martin Šebestyán má sice blízko k Babišově Agrofertu, ale je ve vládě za SPD, takže není divu, když navazuje na předvolební Okamurovy jarmarky s levnými potravinami a chystá plán na snížení cen potravin v Česku. Jeho pilířem podle všeho má být došlápnutí si na drahé zahraniční obchodní řetězce přes jejich marže na potraviny.

Dojít má ovšem i na posílení pravomocí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při kontrole dominantních výrobců potravin. A kupodivu i k omezování dovozu levných a údajně nekvalitních potravin.

Jenže to má většinou opačný dopad. Je navíc otázkou, zda má tahle nová politika mít nějaký jiný účel než demonstrovat zájem o problémy lidí, protože žádné jednoduché cesty k žádoucímu cíli nevedou.

Ceny potravin v minulých letech vylétly do nebe. V době nejvyšší inflace 2022 a 2023 prudce vyskočily ve všech sousedních zemích, jakkoli jejich vlády zkoušely vzestup cen brzdit.

Argentinské hovězíArgentinské hovězí

Dohoda s Mercosurem je vítězstvím nad evropským protekcionismem

V Česku, které se na rozdíl od Maďarů či Poláků poddalo pasivně vývoji na trhu, zdražovaly potraviny v některých měsících roku 2022 až o pětadvacet procent

V Maďarsku oproti tomu vláda Viktora Orbána za obdivu naší tehdejší vládní opozice administrativně regulovala ceny v obchodech. Efekt byl zcela opačný než očekávané zlevnění. Potravinová inflace v prosinci 2022 a lednu 2023 zaznamenala meziroční růst o 45 až 48 procent, což bylo nejvíce v Evropě.

Konec polského Eldoráda

Všichni si pamatujeme na nákupní zájezdy do Polska za levným masem a cigaretami, kde ten levný nákup z velké části vznikal z nulové DPH zavedené polskou vládou v době inflační krize a výhodným kurzem české koruny.

Způsobilo to Polsku značné problémy s rozpočtem a po vrácení DPH na pět procent (v Česku je to 12 procent) a posílení zlotého už nákupy až tak výhodné nejsou.

Nyní je potravinová inflace v Česku i okolních zemích nízká. Ceny se sice – s výjimkou maličkého poklesu v Maďarsku – nesnižují, ale jejich tempo růstu je nízké. V Česku dosáhlo v lednu meziroční zdražení jídla jen 1,3 procenta.

Zasahovat administrativními opatřeními je tak ošidné. Monitoring marží může být užitečný pro spotřebitele, kteří si najdou levnější obchod pro konkrétní zboží. Pokud by však měly být marže regulovány, nepovede to k ničemu dobrému.

Úplně proti cíli nízkých cen potravin pak působí omezování dovozů a administrativní předepisování podílu domácích produktů na pultech obchodních řetězců, kterého se dlouhodobě domáhají naše největší potravinářské firmy. A nyní o nějaké podobě zvětšení podílu tuzemských výrobců na trhu v rámci připravované strategie přemýšlí i ministr.

Šebestyán nemá šanci

Ve většině sortimentu není Česko soběstačné a nikdy nebude. Českých potravin je omezené množství a jejich vynucené preferování obchodníky povede nutně k růstu jejich ceny.

Určitě ani nyní nemáme v Česku nějak levné potraviny. Je to dominantně dáno přetrvávající nízkou mírou konkurence – jak u výrobců potravin od farmářů po mlékárny a pekárny, tak u obchodních řetězců ovládaných z více než poloviny prakticky jen dvěma velkými německými společnostmi. Tou větší je Schwarz Gruppe se značkami Lidl a Kaufland a tou druhou REWE, pod níž fungují Billa a Penny.

Svou roli ale hrají i přemrštěné regulace v zemědělství a potravinářství v rámci celé EU. Zápolíme tak nepříliš úspěšně s cenami potravin, podobně jako jiné malé evropské země, v nichž je situace na trhu obdobná.

A něco na tom změnit není vůbec lehké. Šance, že Šebestyán uspěje, je mizivá. Ceny z Okamurova jarmarku v obchodech fakt neuvidíme.

Výdaje ČeskaVýdaje Česka

Státním zaměstnancům bude líp. Ale co na to inflace a státní dluh?