Americké firmy budou mít na starosti obnovu těžby a energetické infrastruktury v zemích, kde donedávna dominovalo Rusko
koláž Hrot24 / Shutterstock.com
Moskvu střídá Západ
Válka na Ukrajině zaměstnává Rusko, USA a Británie zatím posilují vliv v Sýrii a Libyi
S konfliktem na východ od našeho území ztrácí Rusko část svého vlivu v Sýrii a Libyi. Washington a Londýn využívají situace, odstraňují sankce a podporují investice do tamních energetických projektů, aby si zajistily dlouhodobý strategický vliv.
editor
Soustředění Ruska na válku proti Ukrajině otevřelo prostor pro Spojené státy a Velkou Británii, aby posílily své pozice v Sýrii a Libyi – zemích, které dlouhodobě patřily mezi strategické opěrné body Moskvy v regionu.
Washington i Londýn odstraňují sankce, otevírají cestu zahraničním investicím a zajišťují si podíl na klíčových ropných a plynových zdrojích.
V případě Sýrie Spojené státy začátkem července odstranily ze sankčních seznamů ministerstvo ropy a přírodních zdrojů, úřad pro námořní dopravu a dvě hlavní rafinerie, píše globální ekonomický web Oilprice.com.
Tento krok navázal na širší balík opatření, který umožnil opětovný dovoz syrské ropy a produktů. Cílem je nastartovat tamní energetický sektor a vytvořit stabilní základ pro poválečnou ekonomiku.
Ještě před vypuknutím občanské války v roce 2011 Sýrie těžila kolem 400 tisíc barelů ropy denně, v devadesátých letech dokonce téměř 600 tisíc. Většina exportu směřovala do Německa, Itálie a Francie.
Tehdy zde působila řada zahraničních firem, včetně Shellu, Totalu, CNPC či ruských společností Tatněfť a Strojtransgaz Po roce 2015 Rusko svou přítomnost v Sýrii posílilo nejen vojensky, ale i skrze rozsáhlé investice do plynového sektoru.
Nyní se však otevírá prostor pro americké firmy jako Baker Hughes, Hunt Energy či Argent LNG. Podle zdrojů z prostředí EU budou mít na starosti obnovu těžby a energetické infrastruktury v oblastech západně od Eufratu, kde má kontrolu nový syrský režim. V další fázi by se měly zapojit britské a evropské podniky.
Podobný scénář se odehrává i v Libyi. Před rokem 2011 tamní těžba dosahovala 1,65 milionu barelů denně a země disponuje největšími ropnými zásobami v Africe – kolem 48 miliard barelů.
Po svržení Muammara Kaddáfího se však situace zkomplikovala kvůli politické roztříštěnosti a působení ozbrojených skupin.
Moskva se snažila posílit vliv prostřednictvím generála Chalífy Haftara a žoldnéřů z Wagnerovy skupiny, avšak nestabilita v zemi bránila v návratu k vyšší produkci.
Právě zde nyní převzaly iniciativu britské a americké společnosti. BP a Shell podepsaly memorandum s Národní ropnou společností (NOC) o znovuspuštění těžby na obřích polích Sarir a Messla a o průzkumu nových nalezišť. Shell se zaměřuje na Atshan a další projekty, píše Oilprice.com.
K iniciativě se připojily i americké firmy – ExxonMobil se dohodl s NOC na průzkumu čtyř mořských bloků u severozápadního pobřeží, zatímco Mellitah Oil and Gas (společný podnik NOC a Eni) připravuje spolupráci s americkou firmou Hill International na rozvoji plynových polí s kapacitou 750 milionů kubických stop denně.
Podle analytiků má tato strategie Washingtonu a Londýna několik cílů: podpořit stabilitu regionálních ekonomik, zajistit bezpečný přístup k ropným a plynovým zdrojům a především zabránit návratu Ruska či vstupu Číny do klíčových energetických projektů.
Zatímco Moskva zůstává vázána na frontu v Evropě, Západ se snaží definitivně upevnit svůj vliv v oblastech, které byly ještě donedávna pevně spojeny s Kremlem.
Přítomnost velkých ropných firem a jejich právní nárok chránit své investice „všemi vhodnými prostředky“ jim navíc poskytuje i významný bezpečnostní vliv.
