Jak poznáte, že se v Česku blíží volby, i kdybyste náhodou neznali termín? Nejlépe podle toho, že se po čtyřech letech do veřejného prostoru díky hnutí ANO vracejí témata jako zastavení uprchlíků a záchrana lithia před nenechavými cizáky či domácími zloději.
Oba hlavní trumfy, ačkoli jsou ve skutečnosti jen strašením slaměnými panáky a řešením neexistujících problémů, si Andrej Babiš s úspěchem prověřil už v roce 2017. A stejný úspěch se s nimi pokouší zopakovat i letos.
Co se migrace týče, nese se v silně protiuprchlickém duchu už celá první kapitola nové předvolební knihy ANO. V době vydání se to zdálo přehnané, žádná uprchlická vlna nehrozila, a přesto byli cizáci, kteří chtějí zničit naši kulturu, vykreslováni s dramatickým patosem.
V srpnu ale jako by Babišovi (a také Tomiu Okamurovi) samo nebe seslalo Afghánistán. Překvapivě rychlý pád tamní vlády a nástup Tálibánu skutečně mohou v příštích měsících znamenat pro Evropu riziko; ze země se snaží uprchnout tisíce lidí.
Pořád ale jde o situaci naprosto nesrovnatelnou s kritickým migračním rokem 2015, kdy byly na cestě do Evropy stovky tisíc lidí. Proto teď zní vyloženě trapně, když premiér v debatě Deníku vykládá, jak by obětoval volný průjezd přes hranice a znovu otevřel celnice, protože Schengen nefunguje a nahrává právě uprchlíkům.
Ještě trapněji ovšem působí boj za záchranu lithia. Nejenže údajná záchrana díky Babišovi je pouhou iluzí. Ve skutečnosti stojí na vodě celý Babišův plán na těžbu i vybudování gigafactory, kde prý z toho našeho českého lithia rovnou vyrobíme baterie do elektromobilů. Stejně jako leží kdesi za horizontem v mlze tisíce miliard, které na tom máme vydělat.
Naopak zásadními problémy, jež se snaží zvednout i opozice, se premiérovi zabývat příliš nechce. Například brutální zadlužení země během posledních dvou let Andrej Babiš v posledním „Čau, lidi“ oznamoval větou: „Mám skvělé zprávy o našich veřejných financích.“ A když se mluví o nedotažené důchodové reformě, stočí Babiš řeč na rekordní zvyšování penzí.
V kampani hnutí ANO jednoduše jako by chyběla jakákoli skutečná témata. Opravdové potíže, které bude muset příští kabinet řešit, se zatím daří úspěšně zametat pod koberec.
Při výčtu ale přece jen stále něco chybí. Jedněmi z nejkouzelnějších slibů vlády jsou přísliby sportovišť pro reprezentanty. Prakticky po každém úspěchu si čeští sportovci vyslechnou, že by si zasloužili důstojnější zázemí. Můžeme tak odhadovat – stihne ještě do sněmovních voleb premiér znovu slíbit také rychlobruslařskou halu pro Martinu Sáblíkovou?
