Karel Havlíček, ministr Průmyslu a obchodu
Shutterstock.com
Nový kabinet, stejné dilema: Přehodnotí stát svou roli v byznysu?
Po výměně vlády se debata o státních investičních nástrojích opět rozhořívá. Státní investiční a rozvojová společnost (SIRS), ambiciózní projekt předchozí administrativy, čelí nové prověrce. Jaké směřování pro ni zvolí kabinet, v němž Ministerstvo průmyslu a obchodu povede Karel Havlíček, a jaké dopady to bude mít na klíčové regionální rozvojové plány?
šéfredaktor
Společnost SIRS, zřízená v březnu 2024, byla koncipována jako klíčový mechanismus pro urychlenou přípravu území pro strategické investice, především v sektorech s vysokou přidanou hodnotou, jako je elektromobilita či polovodiče. Disponuje rozpočtem dosahujícím 20 miliard korun na pětileté období. Od počátku však tento model budil rozpaky. Ekonomové a zástupci byznysu vyjadřovali obavy z možného narušení tržního prostředí, upozorňovali na finanční spekulativnost rozsáhlých investic do pozemků bez konkrétních poptávek od investorů a poukazovali na historické zkušenosti s efektivitou státních zásahů v komerčních oblastech.
S nástupem nové vlády a s Karlem Havlíčkem v čele resortu průmyslu a obchodu se otevírá prostor pro přehodnocení dosavadního kurzu. Bude stávající koncept státního developera posílen jako nástroj přímých vládních intervencí? Nebo se naopak kabinet rozhodne pro jeho revizi směrem k větší efektivitě, transparentnosti a minimalizaci rizika pro veřejné finance?
Stát jako developer: V rozporu s vlastní strategií a ekonomickou logikou?
Širší debata o roli státu v podnikání je dlouhodobá a intenzivní. Mnozí odborníci se shodují, že stát by se měl soustředit na své základní funkce – jako je obrana, bezpečnost, vzdělávání či justice – a neměl by konkurovat v oblastech, kde soukromý sektor prokazatelně prosperuje. Státní angažmá v komerčních oblastech, ať už jde o pivovary (Budvar), lázně (Thermal) nebo developery (SIRS), je tak často zpochybňováno.
Důvody jsou zřejmé: státní podniky nezřídka postrádají jasné komerční cíle, trpí pomalejším rozhodováním, podléhají politickým vlivům a jejich odpovědnost bývá menší než u soukromých subjektů. To vše vede k nižší efektivitě, zkreslování tržního prostředí a potenciálním ztrátám, které musí být sanovány z veřejných rozpočtů. Kapitál vázaný v takových projektech by navíc mohl být využíván pro klíčové veřejné služby nebo snižování státního dluhu.
Tato neefektivita a rizika se promítají i do role státního developera. Historické zkušenosti českých měst nabízejí řadu varovných příkladů, kdy státní sliby týkající se strategických investic se ukázaly jako přehnané nebo se jejich realizace protáhla na desetiletí. Příklad Kolína s byty pro automobilku TPCA, kde stát nedodržel slib a městu zanechal miliardovou dluhovou zátěž, je jedním z mnoha. Podobné zpoždění provází i dopravní napojení zóny v Liberci, slibované již za éry Miloše Zemana, nebo dokončení klíčové křižovatky u Nošovic pro Hyundai, která se protáhla na téměř 20 let. I strategická průmyslová zóna Holešov, dokončená v roce 2009 s investicí 1,5 miliardy korun, dodnes hledá strategického partnera a hrozí jí vrácení dotací.
Cheb: Lakmusový papírek pro SIRS pod novou vládou
Příklad Chebu se stává klíčovým testem pro budoucí směřování SIRS a politiku nového ministra, ale především pro samotné deklarované principy státu. Podle vlastní Strategie vlastnické politiky státu by se totiž angažmá státu v komerční sféře mělo omezit výhradně na případy, kdy trh nemůže danou službu či produkt zajistit efektivně, nebo existuje-li jasný bezpečnostní či jiný strategický zájem. Jenže právě v Chebu dnes soukromý sektor nabízí, že strategický projekt zajistí sám – a to na vlastní náklady i riziko.
Zdejší Strategický podnikatelský park, plánovaný jako společný projekt státu, kraje a města, má přilákat významné investice. SIRS nabízí Chebu za vložení pozemků 1,43 miliardy korun, přičemž stát do infrastruktury investuje 3 až 3,5 miliardy korun.
Proti této nabídce dnes ovšem stojí alternativa od soukromého developera Accolade, která slibuje Chebu vyšší finanční výnos (1,95 miliardy korun), plnou kontrolu nad výběrem investorů, inovativní řešení pro snížení dopadu na krajinu, a dokonce i podíly v místních infrastrukturních společnostech. Tato soukromá nabídka tak pokrývá veškeré komerční aspekty, čímž by eliminovala potřebu státní intervence, a tím i jakékoliv riziko pro veřejné finance.
Změna kurzu, nebo setrvačnost?
Otázka, jak se nová vláda a ministerstvo pod vedením Karla Havlíčka postaví k projektu SIRS, je zásadní pro celý ekonomický ekosystém. Bude prioritou zachovat stát jako přímého developera, a to i za cenu pochybností o efektivitě a potenciálním plýtvání? Nebo se ministr zaměří na systémové reformy a vytvoření optimálních podmínek pro podnikání, které umožní soukromému sektoru nést břemeno investic a rizik? Chebský případ jasně ukazuje, že se nejedná pouze o technické rozhodnutí, ale o volbu mezi dvěma filozofiemi hospodářského rozvoje – tou státně řízenou a tou, která věří v sílu a efektivitu trhu, podpořenou jasnými pravidly a minimem překážek. Budoucnost SIRS bude tak nejen indikátorem nové vládní strategie, ale i testem její schopnosti učit se z minulosti a efektivně hospodařit s veřejnými prostředky.
