Supernova SN 2024ggi
foto: ESO (publikováno se svolením)
Supernova v přímém přenosu: Vědci poprvé zachytili tvar hvězdné exploze
Zní to jako úvod špionážního thrilleru: mezinárodní tým vědců horečně přesouvá vysoce citlivé teleskopy na vrchol hory v chilské poušti Atacama. Ne kvůli sledování nepřátelských satelitů, ale aby zachytil nejranější okamžiky výbuchu masivní hvězdy. V dubnu 2024 totiž astronomové objevili supernovu SN 2024ggi – a věděli, že čas běží rychle.
šéfredaktor
Jako první jednal Yi Yang, astrofyzik z čínské univerzity Tsinghua, který okamžitě požádal Evropskou jižní observatoř o využití jejich Very Large Telescope. Měl štěstí – žádost prošla a on stihl zachytit to, co se dříve podařilo jen ve výpočtech. Supernovy nejsou jen vizuální podívanou, ale jedinečnou příležitostí pochopit, co se děje uvnitř hvězd během jejich závěrečného aktu. A právě první výtrysk energie – tzv. breakout fáze – byl dosud pro vědce černou skříňkou.
Světlo jako detektiv: Co prozradila polarizace
Yangův tým nasadil techniku zvanou spektropolarimetrie, která analyzuje, jak je světlo ze supernovy polarizováno – tedy jak se jeho vlny „točí“ ve směru prostoru. Z těchto jemných signálů vědci dokázali rekonstruovat tvar výbuchu. A ten překvapil: místo očekávané kulové exploze měl tvar olivy. Oválný profil se během rozpínání zplošťoval, ale zachoval osu symetrie.
„Geometrie výbuchu supernovy poskytuje klíčové informace o vývoji hvězd a fyzice, která za tím stojí,“ řekl Yang. Nešlo přitom o žádnou drobnou hvězdičku – výbuch se týkal červeného veleobra, jehož hmotnost převyšovala Slunce až patnáctkrát.
Pozorování tak nabídlo první skutečně přímý pohled na tvar exploze masivní hvězdy. A ukázalo, že ani ve vesmíru není symetrie samozřejmost.
Když věda běží o čas
Celý projekt byl závodem s časem. Hvězdy nedávají druhé šance. Jediná chyba v logistice, zpoždění nebo špatné počasí – a možnost byla pryč. I proto výsledek vzbudil vlnu nadšení. Studie publikovaná v Science Advances přinesla nejen nové poznatky, ale také vzácný vědecký triumf.
„Je to silná připomínka toho, že zvídavost, spolupráce a rychlé jednání mohou odemknout hluboké porozumění fyzikálním procesům, které formují náš vesmír,“ doplnil spoluautor Ferdinando Patat.
Ačkoli se světlo SN 2024ggi šířilo k Zemi přes dvě desetiletí, vědecký tým měl k jeho zachycení jen několik hodin. Právě tato časová asymetrie činí z pozorování supernovy něco výjimečného – a připomíná, že největší tajemství vesmíru se často odhalí v jediném záblesku.
