Bankovní systémy potřebují výrazně posílit ochranu před riziky, která přinesly nové technologie, blockchain a umělá inteligence
Bankovní systémy potřebují výrazně posílit ochranu před riziky, která přinesly nové technologie, blockchain a umělá inteligence
Řízenou termojadernou fúzí se věda zabývá už od konce druhé světové války a za tu dobu výzkum hodně pokročil. V současnosti už probíhá výzkum na desítkách experimentálních reaktorů po celém světě včetně tokamaku v Česku. „Pokud vše půjde dobře, mohli bychom se první skutečné fúzní elektrárny dočkat kolem roku 2050,“ říká Radomír Pánek, ředitel Ústavu fyziky plazmatu AV ČR.
Řízenou termojadernou fúzí se věda zabývá už od konce druhé světové války a za tu dobu výzkum hodně pokročil. V současnosti už probíhá výzkum na desítkách experimentálních reaktorů po celém světě včetně tokamaku v Česku. „Pokud vše půjde dobře, mohli bychom se první skutečné fúzní elektrárny dočkat kolem roku 2050,“ říká Radomír Pánek, ředitel Ústavu fyziky plazmatu AV ČR.
Vlastnit miliardy, a přesto být nešťastný? To je pro mnoho obyčejných lidí nepředstavitelné. Jak ale prozrazují psychoterapeuti bohatých elit, i miliardáři se hroutí. Nejvíce je přitom trápí izolace, jež přichází ruku v ruce s velkým jměním.
Vlastnit miliardy, a přesto být nešťastný? To je pro mnoho obyčejných lidí nepředstavitelné. Jak ale prozrazují psychoterapeuti bohatých elit, i miliardáři se hroutí. Nejvíce je přitom trápí izolace, jež přichází ruku v ruce s velkým jměním.
Sociální citlivost a vyhýbání se reformám popularitu nepřinesou. Školství a zdravotnictví potřebují zásadní reformu. Politici by měli najít odvahu.
Studenti pražské filozofické fakulty aktuálně stávkují za klima a proti kapitalismu. Činí tak na výročí studentské stávky před 34 lety, kdy studenti stávkovali za návrat demokracie, a tudíž i kapitalismu, bez něhož se demokratický systém neobejde a bez něhož žádná demokracie na světě nefunguje a fungovat nebude.
Dodejme, že kapitalismus se naopak bez demokracie v pohodě obejde. Kapitalističtější než ta naše zahnívající západní civilizace jsou dnes třeba čínští či vietnamští komunisté, k nimž zřejmě ještě hluboké myšlenky o zaostalosti používání měřítka hrubého národního produktu nedospěly, i když s ekonomií nerůstu mají hluboké historické zkušenosti.
Nadějní filozofové nejsou ve svém stávkovém entuziasmu osamoceni. Stávková sezona totiž letos právě začíná a může oslovit i trochu větší a méně filozofující část populace, která momentálně nemá moc důvodů sršet optimismem.
Už 27. listopadu se mají zavřít školy, protože učitelé se pro změnu domáhají dalších peněz (čeho jiného) daňových poplatníků. A ve stejný den největší odborová centrála vyhlásila den protestů doplněný demonstracemi a stávkami. K nespokojenosti s konsolidačním balíčkem odboráři aktuálně přifařili ještě hluboký nesouhlas s ohlášeným zvýšením cen energií.
A hned od prosince stávkují mladí lékaři. Tedy přesně řečeno nestávkují, ale nechodí na obří přesčasy, bez nichž se nemalá část nemocnic neobejde. Ve finále jde, jak jinak, zase o peníze.
Je vcelku normální, že rozsáhlé vládní šetření na výdajích štve skoro každého a řeči o sociálně citlivém vyvažování nákladů pro jednotlivé skupiny obyvatelstva dokážou rozčílit. Bylo by ale dobré pochopit, že žádná sociální citlivost nefunguje a při reformách je lepší řezat radikálně a hluboko: křik bude slyšet tak jako tak a snížit deficit o pouhých pár miliard za to pak ani moc nestojí.
Typické je, že největší nespokojenost panuje v oborech, které už dávno volají po hluboké reformě, bez níž je zdravé a dostatečné financování nemožné. Nad mizernými učitelskými platy se chytil za nos už Andrej Babiš a začal do školství vydatně sypat ze státního rozpočtu. Nová vláda plná učitelů v tom hodlala s Babišem závodit, načež její velkolepé sliby celkem pochopitelně narazily na dno státní kasy.
O tom, že si učitelé mají slušně vydělat, není pochyb, ale také je třeba, aby školství bylo efektivní a kvalitní, čehož prostým zvýšením tabulkových platů a nabíráním dalších tisíců nových kantorů (a jejich asistentů) evidentně nelze dosáhnout.
Obrovské množství malých škol zřizovaných tisíci obcí, které nejsou na efektivitě výuky nijak zainteresovány, protože veškeré platy plynou z ministerstva, to je jen jedna ukázka z množství nelogičností a „specifik“, jež si žádají hlubokou reformu. Na tu však nikdy nebyla politická odvaha.
Zmíněná politická odvaha chybí i k razantnímu zásahu do systému financování zdravotnictví. To se do budoucna neobejde bez zásadního zvýšení kompetencí a odpovědnosti zdravotních pojišťoven, bez optimalizace sítě nemocnic a bez úpravy všemožných normativů vyvolávajících neskutečnou byrokracii a nutících nemocnice k neefektivitě, které je i beztak dost.
Je také potřeba zavést nadstandardy a nějaký systém spoluúčasti pacientů obvyklý v civilizovaných zemích. Jenže to by se někde přišláply penězovody a byl by z toho ještě větší poprask než kvůli přesčasům. Někdejší ministr zdravotnictví Tomáš Julínek by mohl vyprávět.
Jistě, byl silně neoblíbený. Jenže tato vláda vyhýbající se – stejně jako ta předchozí – hlubším reformám není o moc populárnější.
