Válka na Ukrajině ukázala, že EU zbrojení sama neutáhne. Šéf Saabu varuje před protekcionismem

Saab patří mezi největší výrobce zbraní v Evropě a jeho ředitel Micael Johansson varuje před příliš ochranářskou politikou EU při výrobě vojenské techniky a produkci zbraní a munice.

Saab patří mezi největší výrobce zbraní v Evropě a jeho ředitel Micael Johansson varuje před příliš ochranářskou politikou EU při výrobě vojenské techniky a produkci zbraní a munice.

Celý článek
0

Většina českých firem chce přijetí eura, ukázal průzkum

České firmy by většinou uvítaly zavedení společné evropské měny v Česku. Za výhodu eura považují zejména odstranění kurzového rizika a snížení transakčních nákladů. Jako rizikovou naopak vnímají společnou měnu z pohledu možného ručení za dluhy jiných států eurozóny. Vyplývá to z průzkumu společnosti Deloitte.

České firmy by většinou uvítaly zavedení společné evropské měny v Česku. Za výhodu eura považují zejména odstranění kurzového rizika a snížení transakčních nákladů. Jako rizikovou naopak vnímají společnou měnu z pohledu možného ručení za dluhy jiných států eurozóny. Vyplývá to z průzkumu společnosti Deloitte.

Celý článek
0

Komentář: Evropa ekonomicky upadá. Nic než radikální integrace a jednotný trh nepomůže

Zastánce různých „národních“ řešení, včetně mnoha českých politiků, to asi nepotěší, ale pokud chce EU alespoň trochu konkurovat USA a Číně, jiná cesta než větší ekonomická integrace není.

Zastánce různých „národních“ řešení, včetně mnoha českých politiků, to asi nepotěší, ale pokud chce EU alespoň trochu konkurovat USA a Číně, jiná cesta než větší ekonomická integrace není.

Celý článek
0

Nesplněné sliby. Proč se Fialově vládě nedaří propouštět úředníky?

Splnění slibu o propuštění tisíců úředníků se nedaří. Příklad Celní správy ukazuje, že stát se „svých“ lidí zbavuje jen nerad

Nesplněné sliby. Proč se Fialově vládě nedaří propouštět úředníky?
Premiér Petr Fiala a ministr zemědělství Marian Jurečka | foto Profimedia.cz

Výrazné zeštíhlení státu díky digitalizaci veřejné správy patřilo mezi hlavní předvolební trumfy většiny ze stran dnešní vládní koalice. „Počet úředníků klesne o třináct procent,“ psalo se například sebevědomě v programu trojkoalice ODS, TOP 09 a lidovců. Piráti se Starosty tak konkrétní nebyli, i oni ale hlásali digitalizační mantru.

Po dvou letech vládnutí pětikoalice se ukazuje, že pravdu měli skeptici. Ti už před volbami v roce 2021 upozorňovali na nereálnost slibu.

Zbavit se tak velkého počtu lidí podle nich nebylo možné, aniž by stát zásadně zmapoval, změnil a omezil agendy, kterými se jeho zaměstnanci zabývají. Jinými slovy, pokud se neřízne do legislativy, výsledkem takového masivního propouštění by nebyl efektivnější, ale naopak nefunkční stát. Zbylí úředníci by nestíhali plnit to, co mají v popisu práce podle stávající legislativy.

Druhá výtka směřovala k boření hluboko zakořeněné „dezinformace“ o skutečných počtech byrokratů. Zastánci štíhlého státu s oblibou hovoří o stovkách tisíc zbytečných lidí placených erárem z peněz daňových poplatníků. Skutečných úředníků jsou ale řádově jen desítky tisíc, nikoli stovky. Konkrétně na začátku letošního roku jich bylo zhruba 76 tisíc. Drtivou většinu zaměstnanců státu tvoří učitelé nebo bezpečnostní složky.

Jedno procento

Když se letos na jaře Petr Fiala chlubil, jak naplňuje sliby dané voličům, výsledky byly podstatně skromnější než předvolební vějička na pravicové voliče. „Za první rok vlády jsme byli schopni snížit počet státních úředníků o více než osm set,“ oznámil hrdě premiér.

Detailní pohled na čísla propuštěných v jednotlivých resortech ale vypadá skoro jako špatný vtip. Příklad? Třeba na ministerstvu zdravotnictví se dokázali zbavit 53 úředníků. Na ministerstvu pro místní rozvoj škrtli sedmnáct míst. Ministerstvo životního prostředí? Minus deset lidí.

Vláda si pochopitelně našla výmluvu, jíž pomalý postup diety státního otesánka vysvětlila. Překážkou plnění slibů prý byla ruská invaze na Ukrajinu. Ta údajně tak zaměstnala ministerstvo vnitra a jeho úředníky, že nezbyl čas na vypracování analýzy agend všech resortů. Právě ta měla být jakýmsi jízdním řádem propouštění byrokratů.

Shrnuto, vládě se prozatím podařilo z třináctiprocentního cíle splnit zhruba jednu třináctinu – tedy dát sbohem přibližně jednomu procentu úředníků. Pokud by pokračovala stejným tempem i ve zbytku volebního období, o splnění předvolebních slibů vůbec nemůže být řeč.

Celníci bez celnic

Praxe ukazuje také další nepříjemnou vlastnost státní správy, z níž si často střílel britský seriál Jistě, pane ministře. Satirický pořad poměrně přesně popisuje mechanismy fungování úřadů a mimo jiné zmiňuje princip, podle něhož se i při škrtání vždycky podaří „propuštěné“ byrokraty zaměstnat na jiném oddělení nebo v jiném koutku veřejné správy. Dobrým příkladem může být české Generální ředitelství cel. Jeho zaměstnanci jsou z menší části civilní zaměstnanci, tedy úředníci, většina ale spadá pod legislativu platící pro bezpečnostní složky. Například loni na začátku roku pracovalo pro Celní správu necelých 1,5 tisíce civilů a 4,2 tisíce příslušníků bezpečnostních sborů.

Vůbec největší propouštění u celníků se odehrávalo po vstupu Česka do Evropské unie. V únoru 2004 schválili poslanci zákony, které snížily počet celních úřadů z 91 na 54 a umožnily propustit asi 2,3 tisíce z více než devíti tisíc zaměstnanců. Pro velkou část nově nepotřebných lidí to ale neznamenalo vykopnutí na dlažbu: prostě jen přešli na jiné úřady, část se uplatnila například ve finanční policii.

Efekt nepropustitelnosti a opatrovnického přístupu státu ke svým zaměstnancům se projevil v plné parádě. Výdaje na platy se z podstatné části pouze přesunuly do jiných kapitol státního rozpočtu. Jako celek stát skoro nic neuspořil.

Podobně neúspěšný byl v roce 2007 pokus o proškrtání personálních stavů u celníků ze strany tehdejšího ministra financí Miroslava Kalouska. Ten plánoval kvůli překryvu působnosti spojit do jednoho úřadu berňáky a právě celníky. Součástí měl být odchod části zaměstnanců a právě to byl nakonec patrně hlavní důvod, proč plán ztroskotal. Celníci by museli odejít do civilu, což by ovšem vyžadovalo jejich souhlas. Z reformy tak nakonec nic nebylo.

Méně úřadů, stejně lidí

Před třemi lety Celní správa v rámci optimalizace zrušila téměř čtvrtinu územních pracovišť. Důvodem byla elektronizace některých jejich činností. I tehdy ale vedení Generálního ředitelství cel uklidňovalo, že se její zaměstnanci nemusejí bát o práci: najde se pro ně prý něco jiného.

Pohled do údajů o počtech lidí pracujících u Celní správy ukazuje, že snahy postarat se o své lidi byly úspěšné. Mezi lety 2020 a 2021 podle statistik ministerstva financí ubyly pouze asi dvě stovky zaměstnanců. Jinak řečeno, zrušení čtvrtiny pracovišť vedlo k odchodu necelých čtyř procent zaměstnanců.

Také letos se v rámci slibů ohledně zeštíhlení státu dostali celníci do hledáčku ministra financí. Zbyněk Stanjura nechal vypracovat test efektivity jednotlivých pracovišť. Z něj vyplynulo, že díky digitalizaci je možné zrušit dalších šest územních pracovišť Celní správy z aktuálních jednatřiceti.

Ministerstvo proto v létě vydalo vyhlášku, podle níž se zavřou pobočky Celní správy v Draženově v Plzeňském kraji, v Třebíči na Vysočině, v Blansku v Jihomoravském kraji, v Třinci v Moravskoslezském kraji a v Napajedlech a ve Valašském Meziříčí ve Zlínském kraji.

Na první pohled takový krok vypadá slibně. Ve skutečnosti ale důvodová zpráva vyhlášky hovoří o tom, že propouštět se nebude. Místo toho přijde tradiční finta, a sice přesun lidí ze zrušených poboček do těch, které zůstanou zachovány. Výsledek akce, tedy úspory eráru, je směšný: Celní správa má díky opatření ušetřit na provozu asi 6,6 milionu.

Zaklínadlo digitalizace

Změny v Celní správě budou znamenat jen přesun lidí na jiné adresy. Sám úřad přitom hovoří o velkých pokrocích v digitalizaci, které tuto reorganizaci umožní. V celní oblasti údajně probíhá prakticky sto procent veškerých podání od lidí a firem elektronicky. A v oblasti daní, která pod Generální ředitelství cel také spadá, to má být 85 procent podání.

Firmy a podnikatelé, kteří s Celní správou pravidelně jednají, ale ohledně digitalizace nejsou zdaleka tak optimističtí. „Digitalizace státu pořád není na takové úrovni, že by někteří podnikatelé nepotřebovali fyzickou přítomnost na úřadu, kde by jim celník orazil nebo vystavil potřebné dokumenty,“ kritizoval plán na rušení regionálních pracovišť celníků Jan Gottfried z Hospodářské komory.

Jde tak trochu o paradox: podnikatelé přijdou o pobočky Celní správy, kam docházejí s dokumenty, úspory budou zanedbatelné a personální stavy celníků zůstanou nezměněné. Jedním z hlavních efektů digitalizace by přitom měla být úspora lidské pracovní síly.

I v dalších letech tak nejspíš budeme od podnikatelů dojíždějících na některé z úřadů slýchat historky o tom, jak návštěva Celní správy připomíná cestování do minulosti. A o tom, jak v budově plné celníků sedí úředníci, s kterými se nikdy nepotkali a vlastně ani nevědí, co mají v popisu práce. To vše samozřejmě pod podmínkou anonymity; nikdo si důležité byrokraty nechce naštvat.

Další pokus

Vraťme se ale od celníků k celkové personální politice vlády. Petr Fiala slibuje, že ořezávání přebytečného tuku na těle státu letos nabere na obrátkách. Vnitro podle něj dostalo pod kontrolu uprchlickou krizi a zvládlo dokončit výše zmiňovanou analýzu o revizi agend ministerstev.

V polovině října předal ministr Vít Rakušan dlouho očekávaný dokument Úřadu vlády. Co přesně ale výbušný materiál, který by měl mít potenciál připravit o práci tisíce úředníků, obsahuje, se zatím neví. Stejně jako není jasné, jak velký odpor šéfů resortů návrhy na personální škrty vyvolají a co z nich nakonec zbude. Jasněji by mělo být do konce roku. Skeptik ale tuší, že se sir Humphrey o „svoje lidi“ zase nějak postará.