Jeden můj dobrý známý měl krásnou odpověď na všetečné dotazy, jak vidí ekonomiku za rok a půl ode dneška: „Nevím, na to jsem toho málo vykouřil.“ Jasně že to byl bonmot, který přijímali jen tazatelé se smyslem pro humor. Méně vtipné konstatování autorů makroekonomických předpovědí by znělo, že jejich modely hledící do dálky jsou „naivní“ a lidově řečeno vysypou vám jen to, co do nich zadáte s přihlédnutím k minulému vývoji.

Dnes je to násobně těžší, protože po tomto ekonomickém šoku vyvolaném plošnou karanténou, která zasáhla nejen Česko, ale i pilíře světové ekonomiky, se budoucnost předpovídá ještě mnohem hůř, s trávou nebo bez ní. Za určitých předpokladů se dá sázet na rychlé zotavení. Pokud se podaří najít vakcínu nebo alespoň účinné léky či jen rychlé, levné, spolehlivé a masově a inteligentně aplikované testování, bude to ohromná vzpruha pro očekávání a chování domácností i firem. K potlačení strachu samozřejmě může pomoct i odpovídající reakce rozpočtové politiky (expanze výdajů, ochota akceptovat nižší příjmy) i centrálních bankéřů (sazby na technické nule, dodávání likvidity finančnímu sektoru). Stejně významnou vzpruhou může být ochota zemí spolupracovat, jak a kde se dá, aby se znovu rozjel mezinárodní obchod nejen zbožím, ale i službami, a zvedání závor nejen mezi jednotlivými zeměmi, ale i uvnitř nich.

Můžeme jen doufat

Optimista řekne, že pokud se všechno výše uvedeného podaří, budou čísla sice nevídaně špatná, ale jenom za březen a hlavně za duben. Ale už v květnu by se mohla v případě Česka s pokračujícím uvolňováním ekonomických omezení začít zlepšovat. Bestie se ovšem nesmí vrátit, a kdyby chtěla, jako že to zkusí, musí narazit na lepší a cílenější odpověď. Správní lidé na správných místech musejí přijímat správná rozhodnutí. A ponechám na čtenáři, aby usoudil, že se všichni ve sféře, kde se přijímají rozhodnutí, pohybujeme po strmé učicí křivce a dovedeme korigovat předchozí chyby.

Realistické očekávání je takové, že se to podaří jen částečně, a proto návrat k normálu bude poněkud klopýtavý a tomu bude odpovídat i zotavování hospodářství. Jinak řečeno, že bychom dosáhli předkrizové ekonomické úrovně už v příštím druhém pololetí, jak předvídají optimistické prognózy, v to můžete doufat, ale nejspíš se to nestane, jakkoli bych si to přál.

Mnohé země, na nichž závisíme nejen z hlediska exportní poptávky, ale i vzhledem k tomu, že jsme napojeni na stejný dodavatelský řetězec a dovážíme, nejsou ani zdaleka ve stejné situaci jako my. Jenom si to zopakujme: máme velmi nízkou zadluženost veřejného sektoru a komfortní polštář pro deficitní financování, spoustu likvidity velkých bank zaparkované u ČNB a devizové rezervy přesahující dvě třetiny českého HDP. Nechtěl bych být italským ministrem financí, který je v podstatě při refinancování dluhu a nových schodků odkázán na to, jak moc se odváží intervenovat Evropská centrální banka. Mám pokračovat ve výčtu těch, kterým není co závidět?

Povleče se to

To neznamená, že bychom měli sami vlastní vinou zabřednout do řetězce platební neschopnosti a insolvencí, protože ani po třech měsících od nouzového stavu nepochopíme, jak se mají řadit jednotlivá opatření a jaké jsou jejich účinky.

Je skoro triviální to opakovat, ale je fakt velký rozdíl mezi poskytnutím plošného odkladu plateb daní a pojistného vládou a spoléháním na to, že banky přes částečně zaručené úvěry mohou dokázat totéž. Víte, že nemohou. Strmá učicí křivka například předpokládá, že část hotovostních toků dovedete restituovat zpětně a že pozdě ještě nemusí znamenat příliš, a tedy nevratně pozdě.

To jsou domácí úkoly, které bychom ve vlastním zájmu měli zvládnout. Ale i kdybychom tak učinili a masírovali domácí poptávku a likviditu jako o život, tak zahraniční obchod, na němž závisíme, bude negativně poznamenán a jeho výpadek nedokážeme vykompenzovat.

Pokud se domníváte, že bychom se měli uzavřít sami do sebe, musíte odpovědět na jedinou otázku. Který průmyslový stát závislý pro dosažení produkční efektivnosti na zahraničním obchodu, to kdy v dějinách dokázal? Takový neexistuje. Proto se to povleče, a my to musíme zvládnout bez ztráty kytičky.