rafinérie v Kurdistánu
Shutterstock.com
Rosněfť couvá z Kurdistánu. Mění se mapa globální energetiky
Když ruský energetický gigant Rosněfť v roce 2017 vstoupil na iráckou kurdskou scénu, nešlo jen o ropu. Šlo o geopolitiku, strategickou partii, v níž šachovnicí byl Blízký východ a figurkami potrubí, barely a miliardy dolarů. Sedm let poté se však karta obrací. Pár sankcí – a ruský medvěd začíná ustupovat.
šéfredaktor
Zatímco v Moskvě se kdysi otevřeně hovořilo o tom, že „vytlačení Západu z energetických dohod v Iráku bude klíčovou kapitolou zániku jeho hegemonie“, realita je dnes opačná. Rosněfť snížila svůj podíl v Kurdistan Pipeline Company (KPC) ze 60 na 49 procent. Důvodem jsou nové sankce USA, EU a Británie, které míří nejen na samotné firmy, ale i na jakýkoli subjekt, kde mají víc než poloviční vliv.
Geopolitika v potrubí
Proč je to důležité? Protože kontrola nad kurdským potrubím znamenala víc než jen přepravu ropy. Znamenala vliv na Bagdád, kontrolu toků ropy z jihu Iráku i přístup k íránským hranicím. V době, kdy se USA stáhly z jaderné dohody s Teheránem a z regionu obecně, Rusko a Čína rychle zaplnily vakuum – a Kurdistán se stal klíčovým bodem jejich zájmů.
Firma Rosněfť vstoupila do hry razantně. Nabídla Kurdské regionální vládě (KRG) 1,5 miliardy dolarů formou předplacených ropných dodávek, získala většinový podíl v pěti ropných blocích a zajistila si 60% podíl v hlavním exportním potrubí z Kirkúku do tureckého Ceyhanu. Tato infrastruktura tehdy představovala jediný funkční vývozní kanál irácké ropy na Západ – a Rosněfť ho měla pevně v rukou.
Rozdělený Irák, sjednocené zájmy
V pozadí běžela křehká dohoda mezi Bagdádem a Erbílem o sdílení výnosů a rozpočtu. Kurdové se měli vzdát nezávislého prodeje ropy výměnou za 17 % z federálního rozpočtu. Jenže v irácké realitě to byla spíš iluze než praxe – a Moskva toho využila.
Po podepsání kontraktů s Rosněftí KRG zastavila tok ropy do doby, než jí ruský partner obdrží přepravní poplatky. Tlak na Bagdád rostl. Premiér Haider al-Abádí tehdy naznačil, že by mohl být ochoten ke kompromisu – a to včetně spolupráce Rosněfti s BP. Ta však neproběhla. Tření mezi Bagdádem a Erbílem pokračovalo, až v březnu 2023 došlo k úplnému uzavření klíčového potrubí ITP. Naděje na jeho znovuspuštění rostou s každým dalším ústupem Ruska z regionu.
Rozhodnutí Rosněfti snížit podíl v KPC není ojedinělým případem. Lukoil, ruská dvojka, ustoupil ještě rychleji – opustil ropná pole Západní Kurna 2 a blok 10. Podle západních expertů jde o zásadní moment, který může přetvořit energetickou rovnováhu nejen v Iráku, ale i v celém regionu.
