Skoro jako před rokem. Infekční a plicní oddělení českých nemocnic jsou opět plná pacientů s covidem-19. Poměrně velkou skupinu hospitalizovaných tvoří nenaočkovaní senioři. „Lůžka u nás opravdu zaplnili převážně lidé, kteří preventivně mohli něco udělat, dokonce jim to bylo všemi různými kanály doporučeno, ale přesto to neudělali,“ podivuje se Milan Sova, přednosta Kliniky nemocí plicních a tuberkulózy Fakultní nemocnice Brno. Důvodem jsou prý zejména dezinformace a také neobratná komunikace dosluhující vlády.

V tomto se situace s loňským prosincem trochu liší. Zatímco loni skutečně naprostou většinu pacientů tvořili ti s těžkým průběhem covidu, letos tu máme rovněž hodně pacientů s běžnými pneumoniemi nebo také s chronickou obstrukční plicní nemocí či pneumoonkologickými chorobami. Necovidoví pacienti tedy nezmizeli. Jen se o nich moc nemluví.

Pokud se nemocnice nezačnou velmi rychle vyprazdňovat, a zatím to tak nevypadá, budou asi Vánoce pro nás v nemocnicích velmi podobné těm loňským.

Bohužel to takto paušálně říct nejde. Velmi totiž záleží na tom, o jakého jde pacienta. Nemůžeme třeba srovnávat čtyřicetiletého pacienta s osmdesátiletým, protože starší člověk má naprosto přirozeně slabší imunitní systém. Tedy se opravdu může stát, že naočkovaný senior nakonec má horší průběh covidu než nenaočkovaný čtyřicátník. Do toho navíc velmi promlouvá i to, jaký je zdravotní stav pacienta. Hůře mohou covid snášet lidé v případě, že trpí nějakým chronickým plicním onemocněním, pokud mají plíce zhuntované kouřením, mají velkou nadváhu a podobně. Neboli každý pacient má trochu individuální průběh, který nemůžeme zcela předvídat a nemůžeme říct, že toto je ukázkový případ, na tom si to ukážeme. V tom je bohužel covid skutečně záludný.

Ano, a tady si dovolím zmínit vlastní zkušenost, nikoli výsledky velkých vědeckých studií. Pokud se podíváme na covidové pacienty plicní kliniky FN Brno, velmi často se jedná o nenaočkované seniory. V tomto případě se spojuje hned několik rizikových skutečností: že jde o starého člověka s nalomenou imunitou. A že tuto nalomenou imunitu se pacient ani nepokusil posílit očkovací látkou. Viděno takto jednoduše, lůžka u nás opravdu zaplnili převážně lidé, kteří preventivně mohli něco udělat, dokonce jim to bylo všemi různými kanály doporučeno, ale přesto to neudělali.

Ano, samotného mě to zajímá, takže se snažím pacientů ptát. V prvé řadě bych chtěl říct, že to rozhodně nejsou žádní hlupáci. Nejsou to senioři, kteří se v důsledku věku a třeba stařecké demence neorientují ani v čase, ani v prostoru. Takových je minimum. Vesměs jde o staré lidi, kteří se zajímají o dění kolem sebe, mají přehled o politice, dostalo se k nim doporučení nechat se naočkovat. Ale velmi často se prostřednictvím řetězových e-mailů nebo na sociálních sítích dostali k různým dezinformacím, které u nich nakonec zvítězily. Právě velký dopad dezinformací na rozhodování lidí o svém zdraví mě až překvapil. Někdy dochází k situacím, kterým se jen těžko věří. Třeba když vám pacient s vážnou tváří řekne, že se naočkovat nenechá, protože do sebe nebude píchat žádnou chemii. Pak má ale velký zájem o podání monoklonálních protilátek ve chvíli, kdy přijde do kontaktu s covidem a začne na sobě pozorovat příznaky onemocnění. To už podle něj asi chemie není. Byť tyto protilátky fungují na podobném principu jako očkování.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Patřím k těm lékařům, kteří se snaží zbytečně nekritizovat, protože být ve vládě v době vrcholu pandemické krize, to jistě není nic záviděníhodného. Nicméně s komunikací vlády a také se samotnými kampaněmi jsem měl jeden zásadní problém: že se nevysvětlovalo. Dnes se společnost dělí na očkované a nenaočkované, vládní představitelé dokonce nenaočkované označují za nezodpovědné.

Ale tady se přece nabízí otázka: Opravdu udělala vláda maximum pro to, aby lidi motivovala se naočkovat? Aby přesvědčila alespoň osmdesát procent z nás, že to má smysl? Domnívám se, že nikoli. Od samého začátku se šlo cestou restrikcí. Ministři zakazovali. Žádné vysvětlování, žádný dialog. Jen jednostranné příkazy a zákazy. Část veřejnosti z toho důvodu začala mít ke všem krokům vlády odpor. A očkování se toho stalo součástí. Opravdu je tu část lidí, kteří se nenechají naočkovat jen proto, že jsou k tomu nabádáni lidmi, kterým už nevěří.

Kromě využívání ochranných pomůcek musíte pracovat zejména s velkou nejistotou. V praxi totiž vidíme, že onemocnění covid-19 se chová mírně odlišně od běžných pneumonií. U těch velmi často vidíme, že ke zhoršení stavu dochází průběžně. Lékař tak může sledovat, jak je pacientovi pomalu lépe, nebo hůře. Covid je ale nestálý. Stav pa­cienta se může rapidně zhoršit během malé chvilky.

V dopadech na lidské zdraví se varianty chovají velmi podobně. Liší se spíše příznaky. Pro původní variantu viru tak byla typická ztráta chuti a čichu. Varianta alfa se vyznačovala zvýšeným výskytem gastrointestinálních potíží, třeba průjmu. Dnes dominující varianta delta žádné takové specifické příznaky nemá a projevuje se stejně jako nachlazení či chřipka.

Ano, dlouhý covid tíží některé pacienty už od první vlny a vyskytuje se napříč variantami viru. Schová se do něj poměrně hodně. Od typických problémů, které řešíme my pneumologové, jako je zhoršený dech i několik měsíců po odeznění příznaků onemocnění či jizvy na plicích, až po únavu, podrážděnost a psychické obtíže. Potíže s dechem se snažíme řešit v rámci poraden, které fungují i přes vytíženost plicní kliniky. Naštěstí se ukazuje, že dlouhodobé problémy po covidu dokážeme u velké části pacientů řešit. Některým pacientům pomáhají speciální léky, u jiných zabírá fyzioterapie a dechová cvičení.

Záleží na tom, jak těžký měl covid průběh a jak velké bylo plicní postižení. U 99 procent pacientů s lehčím průběhem covidu nezpozorujeme na plicích žádné změny. U lidí s těžkým covidem, již museli být mechanicky ventilováni, plíce zasaženy budou. To ale neznamená, že to bezpodmínečně musí pacienta omezovat v dalším životě.

Velké nasazení se u různých zaměstnanců projevuje různě. Určitě tu nejsme všichni před zhroucením, ale někteří z nás možná ano. Důvodem přitom není náročná a intenzivní práce, protože na tu jsme zvyklí, ale spíše to, že je velmi časově náročná. Kvůli covidu se totiž naplno ukázalo, jak je české zdravotnictví personálně poddimenzované. Víme to už dlouho, ale covid tento problém zcela obnažil. Opravdu pro nás není problém starat se o pacienty s covidem. Ale ve chvíli, kdy máte podstav o dvacet až třicet procent, musíte fungovat i za lidi, kteří chybějí. K tomu si připočtěte, že i zdravotníci mohou onemocnět. Že spousta kolegyň a kolegů má děti, a pokud dítě onemocní, musí s ním zůstat doma. Pracujeme tedy v takových počtech, že jakákoli další absence je už pořádně znát.

I přes všechna ta negativa, o nichž jsme hovořili, necítím. Jedním z důvodů může být i to, že ačkoli být plicním lékařem v době pandemie respiračního onemocnění s sebou nese zvýšenou zátěž, práce mě stále baví.

Ano. Je totiž potřeba říct, že spoustu životů se nám podaří také zachránit. Rozhodně to není tak, že každý s těžkým průběhem covidu v nemocniční péči zemře. To, co mi dokáže na chvíli zkazit náladu, jsou agresivní pacienti. V médiích jsem se dočetl, že je to problém řady nemocnic, a bohužel ani nám se toto nevyhnulo. Vše se ale dá překonat.

Někteří mají pocit, že vše musí být hned. Že mají právo na lékařskou péči a v daný okamžik není nic důležitějšího než oni. Někteří pacienti byli agresivní například ve chvíli, kdy jsme jim z kapacitních důvodů nepodali monoklonální protilátky hned, ale požádali jsme je, aby přišli až druhý den. Reakce pacientů někdy byly velmi vyhrocené. Přitom je to medicínsky správný postup. Jediné, co v takových chvílích můžete udělat, je snažit se tento postup vysvětlit. Někdy to dopadne smírně, někdy bohužel ne. Naštěstí jsme u nás ještě nezaznamenali fyzické napadení.

Jednoznačně jde o personál. Lůžka dokážeme připravit velmi rychle, podobně jako přístroje. Ventilátory pro podporu dýchání jsme schopni ze skladu přinést a instalovat v řádu desítek minut. Jenže se o pacienta nebude mít kdo starat. Jsme svědky důsledku nikoli materiální, ale personální devastace našeho zdravotnictví. Upozorňujeme na to dlouhé roky, politici to ale stále přehlíželi.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Trochu mě zaráží, že je již rozhodnuto, a přitom se takřka nediskutovalo o tom, jaký to bude mít dopad na zdravotnický systém. Takové analýzy jsem nikde neviděl. Přitom jsme si řekli, jak jsme na tom personálně špatně už nyní. Pokud by se stalo, že z důvodu povinného očkování nám desetina zdravotníků nepřijde do práce, mohlo by to mít opravdu závažné dopady na kvalitu poskytované péče. Dokud neuvidím důkladné analýzy, nedovolím si k povinnosti očkování říct jasné ano, nebo ne.

Ano. Máme tu zaměstnance, kteří by se očkovat odmítli. Jak velký dopad by to mělo na provoz, ale ještě nejsem schopen posoudit.

Nesouhlasím. Je nutné se důkladně seznámit s tím, proč dotyční lékaři očkování odmítají a u jakých skupin pacientů. Pokud nešíří dezinformace a pouze vyjadřují nějaký svůj názor, měli bychom s nimi o problematice diskutovat. A nikoli je vylučovat z komory, což fakticky znamená zákaz vykonávat lékařskou praxi.

Ano, několikrát. Nechápal jsem ta kvanta mimořádných opatření, z nichž některá nám například nařizovala nosit roušku i v lese. Rozuměl jsem tomu, že vláda musí činit nějaké kroky. Ale když si je člověk následně pročítal, občas zapochyboval nad tím, kdo je psal a zda je to člověk na svém místě.

V té době jsme skutečně nevěděli, jakým způsobem se bude virus vyvíjet. Netušili jsme, že přijde varianta delta, která rozpoutá další vlnu pandemie. Nevěděli jsme také, jak rychle budou vakcíny ztrácet na účinnosti. Ale na druhou stranu, když jsme to netušili, zároveň jsme jako lékaři a vědci nemohli říkat, že jsou vakcíny stoprocentní cestou z krize. To už bylo opravdu přehánění ze strany politiků.

Ti totiž museli vědět, že už v ideálních podmínkách, tedy v klinických studiích, měly vakcíny zhruba 95procentní účinnost před těžkým průběhem. Stále tu tedy bylo zbývajících pět procent, kdy vakcína nezafungovala. A dále je nutné zmínit, že vakcíny byly navrženy tak, aby zabránily těžšímu průběhu onemocnění a snížily riziko hospitalizace. To, že by se očkovaný člověk nemohl nakazit nikde, v návrhu vakcíny nezaznělo. Takže ano, mnoho věcí politici v té době nevěděli, stejně jako vědci. K zamyšlení ale může být, zda neměli být politici ve svých vyjádřeních alespoň opatrnější.

Roli v tom hrála zmíněná přehnaná vyjádření politiků, ale samozřejmě také to, že se koronavirus SARS-CoV-2 chová maličko jinak, než se původně čekalo. Ukazuje se, že se virus velmi snadno mění, přizpůsobuje se. Uvedu příklad. Vymýtit pravé neštovice se nám prostřednictvím vakcíny podařilo díky tomu, že původce onemocnění, virus varioly, nemutoval a nemá zvířecího hostitele. Díky tomu na něj vakcínou vyvolaná imunita působila efektivně. Virus způsobující covid-19 je ale jiný. Nabízí se srovnání třeba s virem HIV, způsobujícím onemocnění AIDS. Ačkoli jej známe už spoustu let, účinnou vakcínu na něj dosud nemáme a možná ani mít nebudeme. V případě covidu jsme tedy někde napůl. Vakcínu máme. K vymýcení viru ale pravděpodobně nepostačí.

Zapomíná se dodat, že tuberkulózu se nám podařilo výrazně omezit, a ne úplně vymýtit nejen díky vakcíně, ale také díky zvýšení kvality života, lepší zdravotní péči a vyvinutím účinných antituberkulotik. Sama vakcína proti tuberkulóze má smysl pouze jako ochrana před těžkým průběhem onemocnění u malých dětí. U dospělých lidí je její účinnost velmi nízká. S tím, jak se nám podařilo tuberkulózu dostat pod kontrolu, se nakonec od povinného očkování ustoupilo. Myslím, že je to dobře. Záchyt nových případů je u nás totiž minimální, zhruba čtyři až pět nových případů na sto tisíc obyvatel. A jako u všech vakcín, i tato může mít nežádoucí účinky. U vakcín vždy sledujeme, zda výhody převažují nad riziky. A to v tomto případě již neplatí.

Určitě ano. Byl jedním z největších průkopníků léčby tuberkulózy. Vyvinul systém přímo sledované léčby, kdy odborníci kontrolují, zda pacient léky užívá správně. U tuberkulózy je totiž ten problém, že patogen Mycobacterium tuberculosis způsobující onemocnění si dokáže vytvářet rezistenci na jednotlivá antituberkulotika, pokud léčba neprobíhá správně. Vzniknout by tak mohly kmeny bakterie, které odolávají lékům, což by mohl být opět problém pro celý svět. Karel Stýblo svým postupem, který převzala Světová zdravotnická organizace, zachránil miliony lidských životů.

Milan Sova (36)

• Český lékař věnující se pneumologii (plicnímu lékařství).

• Absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci.

• Od roku 2020 je předsedou České aliance proti chronickým respiračním onemocněním a v roce 2021 nastoupil do funkce přednosty Kliniky nemocí plicních a tuberkulózy Fakultní nemocnice Brno.

• Je docentem na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

• Zkušenosti sbíral mimo jiné na stážích v Itálii, Kanadě a ve Finsku.