Před více než deseti lety zadělala Poslanecká sněmovna na solární boom. Minimálně část zákonodárců záměrně a dlouho ignorovala veškerá varování a klesající náklady na fotovoltaické panely a otálela se snížením dotované výkupní ceny. Tím vystavili účet, který dodnes stojí spotřebitele elektřiny a státní kasu kolem 45 miliard korun ročně. V minulém týdnu jejich špatně informovaní nástupci masírováni ministrem průmyslu Karlem Havlíčkem dílo zkázy završili. A to nejspíš v domnění, že ho naopak dávají do pořádku.

Cesta k arbitrážím...

Přijetím novely zákona o podporovaných zdrojích energie totiž potrestali ty, kteří z velké většiny nemají se solárním boomem nic společného, ohrozili bankovní sektor a otevřeli cestu k miliardovým arbitrážím proti Česku. Na léta dopředu pak zařízli rozvoj odvětví, na kterém se chce podílet většina českého průmyslu a energetiky a pro který leží v Bruselu připraveny miliardy z Modernizačního fondu.

Z četných předložených „pozměňováků“ schválili poslanci tu nejhorší kombinaci. Ve hře byly dvě varianty: omezení takzvaného vnitřního výnosového procenta (IRR) fotovoltaik na 6,3 procenta, což by pro mnohé investory bylo likvidační. Jen ČEZ vyčíslil, že ho to bude stát 270 milionů korun ročně. Část branže se tak dohodla s ministerstvem na mírnější variantě IRR v rozmezí 8,4 procenta až 10,6 pro centa kombinované se solární daní ve výši deset a 20 procent pro elektrárny uvedené do provozu v letech 2009 a 2010. Poslanci však kvůli podivuhodné otoč ce lidovců schválili nakonec jak solární daň, tak ultrapřísný limit 6,3 procenta. Vedle toho neprošlo ani zahrnutí solárních elektráren do systému aukcí, které by srazilo dolů ceny nových projektů.

… s cennou zkušeností

Je nepochybné, že vystresovaná branže se bude bránit miliardovými žalobami u arbitrážních soudů. U nich sice zatím uspěla jen jednou, díky tomu však získala cenné zkušenosti i návod, jak proti státu postupovat. V boji o holé přežití budou navíc solárníci o to motivovanější. Do problému s nesplacenými závazky se dostanou i financující banky. Vedle toho omezil přijatý návrh nepřiměřeně ziskovost i větrným či vodním elektrárnám.

Je také otázkou, jak chce Česko do budoucna zajistit svou energetickou soběstačnost. I podle ministerstva průmyslu má stát energetický mix hlavně na jádru a obnovitelných zdrojích. Rozvoj jádra prostřednictvím tendru šitého na míru Rosatomu však zastavil teroristický útok ve Vrběticích. A jen těžko si lze představit investora, který by se pustil do výstavby obnovitelných zdrojů v zemi, jejíž poslanci byli schopni schválit podobný paskvil.

Ti se v předvolebním rauši vcítili do role solárobijců, která by jim u části voličstva mohla přinést kladné body. Už však neřešili nesmyslnost schvalovaných návrhů. O tom svědčí i fakt, že sněmovnou nakonec neprošlo ani zvýšení povinného podílu biopaliv. To by napomohlo k vyšším ziskům firmám Agrofertu, ale mezi voliči je ještě více neoblíbené než soláry. Vinu samozřejmě nese i Havlíčkovo ministerstvo, které v průběhu letitých příprav novely a četných debat se všemi zainteresovanými stranami nebylo schopno vypracovat jediné kompromisní a racionálně vyargumentované řešení.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.