Aby Praha fungovala efektivně a lidé nemuseli bydlet mimo město, bylo by potřeba postavit alespoň 11 tisíc bytů ročně, vypočítává Kryštof Míšek
Shutterstock.com
Podpora bydlení? Hlavně už žádné přerozdělování
Problém s rostoucími cenami bydlení, jeho nízkou nabídkou a vysokou poptávkou zvládne spočítat průměrný český ekonom. Je škoda, že jich vláda zjevně nemá dostatek, píše Kryštof Míšek, hlavní ekonom Argos Capital.
Kryštof Míšek
Mnoho z nás se s tím již setkalo – uvažujeme o vlastním bydlení, ale ani s nadprůměrnými příjmy to není jednoduché. Statistiky ukazují, že průměrný Čech potřebuje na koupi bytu až 13 celoročních hrubých mezd. Tato statistika počítá s bytem o rozloze 70 metrů čtverečních, což není žádný luxus. Ani situace s nájmy není příznivá – ceny vytrvale rostou a nabídka je velmi omezená. Zejména ve velkých městech, jako je Praha.
S blížícími se podzimními volbami do sněmovny, které nás letos čekají, politické strany představují různé návrhy na řešení bytové krize. Co mají společného? Často další přerozdělování, nikoliv řešení příčiny nedostatku na trhu s byty. Jaké jsou jejich návrhy?
„Je potřeba tam nalít další prostředky.“ Tak by se dalo charakterizovat uvažovaní řady předních politiků. A samozřejmě se to týká i případu dostupného bydlení. Už plán Pirátů na jeho zajištění s rozpočtem sedmi miliard korun se mi zdál jako neřešení podstaty problému, jímž je bezesporu nízký počet nových bytů.
Digitalizace stavebního řízení neproběhla úspěšně (mimochodem právě pod taktovkou pirátského předsedy Ivana Bartoše – pozn. red.), a proto se nyní hledají jiné cesty k řešení bytové krize. Nyní se v té věci šikuje KDU-ČSL, která by přichystala na dostupné bydlení rovnou 25 miliard. Nabízí se otázka, proč tedy nezačít stavět s veřejnými výdaji v řádu stovek miliard.
Skutečný problém spočívá v přebujelé byrokracii, kterou by bylo nutné razantně zredukovat a umožnit tak větší výstavbu. To znamená odstranit vysoké bariéry vstupu do odvětví a nechat více prostoru trhu. Developerský projekt na stavbu bytů trvá ve Vídni dva až tři roky, u nás často sedm a více let. To je obrovský rozdíl. Jaká je tedy situace v Praze, pokud jde o počet bytů?
Skutečně se málo staví. V hlavním městě se ročně prodá přibližně sedm tisíc bytů, což je výrazně méně, než by bylo potřeba k pokrytí poptávky. Aby byla nabídka vyvážená s poptávkou, mělo by se každoročně postavit 11 až 12 tisíc bytů. Bytový fond v Praze činí zhruba 600 tisíc jednotek a každý rok by se mělo obnovit přibližně jedno procent tohoto fondu, tedy asi šest tisíc bytů.
K tomu se přidává potřeba ubytovat nově příchozí, kterých je kolem deseti tisíc ročně, což znamená dalších pět tisíc bytů. Aby Praha fungovala efektivně a lidé nemuseli bydlet mimo město, bylo by potřeba postavit alespoň 11 tisíc bytů ročně. V současnosti se však staví pouze sedm tisíc bytů ročně, což je nedostačující a vede to k akumulaci nedostatku, který momentálně činí 40 až 50 tisíc bytů.
Deficit se nadále prohlubuje a výrazně tlačí ceny nemovitostí vzhůru, protože poptávka stále převyšuje nabídku. Tento výpočet zvládne průměrný český ekonom. Je škoda, že jich vláda zjevně nemá dostatek.
Autor je hlavní ekonom Argos Capital
