„All work and no play makes Jack a dull boy. All work and no play makes Jack a dull boy. All…“ Samá práce a žádná zábava, z toho Jack zblbne, sepisoval v opuštěném hotelu mučivým opakováním téže věty Jack Nicholson svědectví o duševním rozkladu své postavy ve filmu Osvícení (The Shining). Režisér Stanley Kubrick si tehdy pro ten výjev zvlášť vyžádal psací stroj značky Adler. To bylo v polovině sedmdesátých let, v době, kdy se noblesní německá strojírenská firma toho jména ještě držela svého kopyta.

Šikovný Turek

Cevdetu Canerovi byly tehdy sotva tři roky. Narodil se jako sedmé z deseti dětí tureckých Kurdů, emigrantů do rakouského Lince. V posledních letech druhého tisíciletí, zhruba v době, kdy se Adler pustil do realitního byznysu, si vysloužil první podnikatelské úspěchy coby zakladatel firmy, jež provozovala call centra; tehdy to nebyl tak běžný byznys jako dnes.

A také ještě nikdo netušil, že spojení renomované německé firmy, třetího největšího hráče na tamním trhu rezidenčních nemovitostí, a ambiciózního rakouského selfmademana se jednou stane předmětem přestřelky na finančních trzích, jež bude hlasitě slyšet až v Londýně a New Yorku. A není to přestřelka ledajaká – jde v ní o důvěryhodnost investičních bank, finančních regulátorů i (užitečných, ale nepopulárních) obchodníků spekulujících na pokles akcií vybraných firem na burzách.

První výstřel padl někdy v září letošního roku, ačkoli na veřejnosti ještě slyšet nebyl. Vypálil jej, jak už v posledních letech bývá zvykem, někdo zevnitř firmy. E-mail o dvanácti normostranách popisuje, jakým způsobem management Adleru fixluje a jak z toho profituje síť lidí okolo Canera. E-mail dostali německý finanční regulátor Bafin, akcionáři Adleru a vybraní další recipienti.

Mezi posledně jmenovanými byla i americká firma Viceroy Research, která se zabývá „investigativním průzkumem trhu“ a zároveň spekulacemi na pokles ceny akcií firem, o nichž se domnívá, že jsou na burze nadhodnocené. Právě šéf Viceroy Research Fraser Perring byl tím, kdo věc vynesl na světlo. Slova přitom nevolil dvakrát smírně.

„Viceroy Research spekuluje na pokles akcií Adler Group a jejích veřejně obchodovaných poboček,“ uvádí zpráva, již Viceroy zveřejnil na svých webových stránkách (pro firmu je to obvyklý způsob komunikace). „Adler Group je semeništěm podvodů, klamů a finančně zavádějících tvrzení, jež mají zastřít skutečnou finanční pozici firmy, která je neveselá. Adler Group existuje za účelem propojení lidí, kteří firmu přímo či nepřímo ovládají. Systematicky se obohacují na úkor držitelů dluhopisů, akcionářů a drobných investorů.“

Daniel Deyl

Když se kouř z takové kanonády rozptýlil, měl ruku na spoušti i leckdo další. Jako první se ozval Caner. Podal na Viceroy Research žalobu s tím, že se jej snaží záměrně potopit za účelem vlastního obohacení (to je možnost, která přijde na přetřes u každého vlivného spekulanta na pokles). Řekl také, že cena Adleru na burze odpovídá hodnocení ze strany obchodních partnerů i bank, jež mu poskytují úvěry. (To jsou zase dvousečná tvrzení z obrácené strany, pochopitelně.) S potvrzením okamžitě přispěchala třeba americká investiční banka JPMorgan, která se nechala slyšet, že podle jejího názoru je Adler zcela košer. Není divu: řečená firma má u JPMorgan sekeru ve výši 3,5 miliardy dolarů. Revizi své spolupráce s Adlerem rozjely podle listu Financial Times i další banky v čele s Goldman Sachs.

Canerův modus operandi

Cena akcií Adleru se v reakci na zprávu Viceroy Research každopádně propadla (viz graf). A při bližším pohledu na čísla není divu. Firma má tržní kapitalizaci 1,4 miliardy dolarů, ačkoli drží aktiva v hodnotě 4,5 miliardy dolarů; dluhů má naopak miliard hned devět. Znamená to, že hraje vysokou riskantní hru, a pokud mají kritici pravdu, jediné, co jí může v krátkodobém horizontu pomoci, je masivní odprodej aktiv. A ejhle – od vypuknutí přestřelky neuplynul ani týden a Adler oznámil, že prodá zhruba dvacet procent svého portfolia konkurentovi LEG Immobilien.

To vše by nebylo tak zlé, nebýt skutečnosti, že způsob expanze Adleru v posledních deseti letech vypadal jako přesná kopie osudu rakouské realitní společnosti Level One. Ta vznikla v roce 2004 v daňovém ráji na ostrově Jersey, na dluh si obstarala aktiva za 130 milionů eur (to bylo na přelomu let 2006 a 2007), aby na podzim roku 2008 zkrachovala s celkovým dluhem 1,2 miliardy eur. Jejím zakladatelem, majitelem a ředitelem byl – tušíte správně – Cevdet Caner. Jeho partneři z té doby si vzpomínají, píše agentura Bloomberg, jak rychle si Caner vypěstoval zálibu v luxusním životě na jachtách; pamatují si na něho i ve vyhlášené byznysové restauraci Grill Royal (desetidekový bifteček za 120 eur, prosím pěkně, bude pán ještě šampaňské?).

Pak to byla trochu menší sláva, protože investoři, partneři a věřitelé Level One Canera zasypali žalobami. Caner musel prodat leccos včetně dvacetimi­lionového domu v londýnském Mayfairu. Pře včetně trestního stíhání se táhly až do loňského roku, kdy vídeňský soud Canera veškerých obvinění zprostil. Oficiálně je tedy bez poskvrnky, ačkoli jeho jméno zvedá obočí, kam se v germanofonním světě podíváte.

Když proto v roce 2012 zakládal Caner soukromou nadaci se sídlem na hlavním lineckém náměstí, držel se sám stranou. Když nadace koupila firmu Mezzanine IX Investors z Texasu, nikomu to nebylo divné, než vyšlo najevo, že onen neznámý subjekt vlastní přes síť prostředníků kontrolní podíl v Adler AG. Tehdy nadace rozprodala Mezzanine třem lidem: jeden díl připadl Canerovu parťákovi z dob Level One, druhý Canerově manželce a třetí jejímu bratrovi.

Daniel Deyl

Praxe z následujících let vypadá tak, že nahrává výkladu věcí, jejž prezentuje Viceroy Research. „Modus operandi Adleru je převzetí či fúze s lépe kapitalizovanými firmami, které poté zadluží. Management pak prosívá aktiva sítí přátel a spojenců způsobem pro Adler velmi nevýhodným,“ tvrdí ve své zprávě Perring. Kdyby byl žil v Česku, stačil by mu k popsání téhož dvouslovný výraz „klasický tunel“.

Agresivní účetnictví

Základní problém má spočívat v tom, že Adler Group (ta vznikla v roce 2019 fúzí Adler AG s konkurentem ADO a souběžnou akvizicí podílu v Consus Real Esta­te) využívá „mimořádně agresivních účetních praktik“, tvrdí kulantní formulace Bloombergu. Jde o to, že běžně si firmy započítávají do účetnictví pohledávky, o kterých předpokládají, že je vyinkasují zhruba během jednoho roku. Adler však započítává i pohledávky, které se vážou k transakcím uskutečněným klidně před třemi lety.

Jaké to jsou transakce? Například loňský prodej blíže nespecifikovaných „nestrategických aktiv“ firmě Gröner Group. Tu vede chlapík, který měl ve výše zmíněné firmě Consus Real Estate hlavní slovo v době prodeje jejího kontrolního podílu Adleru. Ze 600 milionů eur Adler dosud neviděl ani cent.

Nebo je tu düsseldorfský projekt Gerresheim, z něhož tři čtvrtiny Adler prodal v roce 2019 firmě Spree Holding za dosud nezaplacených 209 milionů eur. V čele Spree Holdingu je jistý Josef Schrattbauer, jako z udělání Canerův švagr.

Z toho všeho dovozuje Viceroy Re­search, že pád Adleru je otázkou času, a to nijak dlouhého. Do věci se vložil i německý regulátor Bafin, jenž přislíbil, že si na Adler posvítí. Existuje však obava, že bude obtížné Canerovi dokázat podíl na výše uvedených podivnostech. „To, že jeho manželka nepřímo vlastní podíl ve firmách, ještě z Canera nedělá akcionáře,“ řekl německý soud, u něhož si někteří investoři stěžovali na převzetí ADO.

Caner rozehrál velmi riskantní hru a její rozuzlení nemůže být jiné než dramatické. Ačkoli práce má také mnoho, na nedostatek zábavy si stěžovat nejspíš nebude.