Suzuki přivedlo stovky inženýrů z Indie, aby posílilo know-how v oblasti softwaru a elektromobility (ilustrační obrázek)
koláž Hrot24 / Shutterstock.com
Demografická krize
Vymírající Japonsko jako předzvěst konce civilizace? Jedno z měst nechce zmizet z mapy, sází na migranty
Stárnoucí Japonsko ukazuje, jak může vypadat budoucnost i v dalších zemích s nízkou porodností, a to včetně Česka. Ve městě Hamamacu se však rozhodli jít proti proudu. Místo rezignace otevírají dveře migrantům. Doufají, že čerstvá krev zachrání region. A že možná ukáže cestu celé zemi. Má to ale svá rizika.
redaktor
Hamamacu je průmyslovým městem ležícím 250 kilometrů západně od Tokia. Má 770 tisíc obyvatel a zrodily se tu značky, které proslavily Japonsko ve světě: Honda, Suzuki, Yamaha či Kawai.
Přesto by podle odhadů mohlo do roku 2040 přijít o desetinu populace. Odliv mladých lidí do metropole a stárnutí obyvatel nutí vedení města sáhnout po řešení, které je pro Japonsko stále citlivé: imigraci.
„Klesající populace je pro místní ekonomiku extrémně škodlivá. Klíčovou otázkou je, kolik lidí ze zahraničí dokážeme přilákat a jak rychle zpomalíme tento trend,“ řekl starosta Júsuke Nakano pro rozsáhlý článek deníku Financial Times.
Hamamacu má s migrací zkušenost už ze 70. a 80. let, kdy sem proudily tisíce Brazilců na dělnické pozice v automobilkách. Tehdy dokonce i bankomaty nabízely služby v portugalštině.
Po krizi v roce 2008 však vláda dělníkům vyplácela příspěvky za návrat domů. I tak ale zůstává Hamamacu městem s jednou z největších brazilských komunit v Japonsku, kde dodnes fungují specializované brazilské školy.
Dnešní vlna migrace je jiná. Firmy nehledají levnou sílu, ale špičkové odborníky. Suzuki přivedlo stovky inženýrů z Indie, aby posílilo know-how v oblasti softwaru a elektromobility. „Chyběli nám softwaroví inženýři, byli jsme příliš tradiční,“ sdělil novinám Džunja Kumataki, manažer Suzuki.
Jenže až 80 procent cizinců se v Japonsku nechce usadit natrvalo. Vadí jim nedostatek mezinárodních škol či služeb pro rodiny.
„Pokud by tu byly takové instituce, lidé by sem přicházeli častěji a zůstávali déle,“ říká jeden z migrantů, inženýr Sundararaj Muthu Selvan z Tamilnádu. Město proto chystá nové školy a jazykové kurzy.
Podle dostupných údajů žilo v Hamamacu k roku 2021 přibližně 25 600 cizinců, což tvoří zhruba čtyři procenta populace. V roce 2008 jich bylo dokonce přes 33 tisíc, čísla ale poklesla kvůli finanční krizi.
Migrace je ale v Japonsku stále politicky ožehavé téma. V nedávných volbách uspěly i strany, které varují před příliš rychlým přílivem cizinců a torpédují vládní snahy.
„Dnes jsou Japonci otevření, protože zoufale chybí pracovní síla. Pokud by se situace změnila, nálada se může rychle otočit,“ komentuje to Acuši Kondó, profesor na Univerzitě Meidžó ve městě Nagoja.
Integrace cizinců je v Japonsku do velké míry v rukou měst. Národní vláda kontroluje víza, ale konkrétní služby (školy, zdravotní péče, právní pomoc) zajišťují hlavně samosprávy.
Hamamacu je dokonce členem celostátní sítě měst s velkým počtem migrantů, která sdílí zkušenosti a lobbuje za jejich práva.
Pro Hamamacu je stejně vážným problémem odchod vlastních mladých lidí. „Kritické je, že lidé odcházejí pryč, zejména ženy mezi 18 a 22 lety. Nevidí tu perspektivu,“ připouští manažer Kumataki.
Na úrovni státu přitom probíhají změny. Tokio zavedlo systém „Specified Skilled Worker“, který umožňuje migrantům s určitými dovednostmi pobývat v zemi až osm let a následně požádat o trvalý pobyt.
To by mohlo otevřít cestu k tomu, aby se z krátkodobých kontraktů stávaly dlouhodobé pobyty s rodinami.
Hamamacu v přístupu k migraci jedním z nejprogresivnějších japonských měst. Pokud se mu podaří přilákat kvalifikované cizince a zároveň zastavit únik vlastních obyvatel, může se stát modelem pro regiony, které se jinak pomalu vytrácejí z mapy.
Na příkladu Japonska ale bude zajímavé sledovat také to, zda dokáže ubránit svou autentickou kulturu, navzdory zvyšujícímu lidí pocházejících z jiných, často velmi odlišných, zemí.
Japonsko má nyní přibližně 123 milionů obyvatel, přičemž populace stagnuje či mírně klesá. Roční tempo poklesu činí asi –0,44 procenta.
Více než 29 procent obyvatel je starších 65 let, tedy zhruba jedna třetina populace. Mezinárodní srovnání potvrzuje, že Japonsko má jednu z nejstarších populací světa a situace s nízkou plodnosti se tu dramaticky rok od roku zhoršuje.
V roce 2024 činila plodnost kolem 1,15 dítěte na ženu, v Tokiu dokonce pod hranicí 1,0. Porodnost klesá již 17. rokem za sebou a prakticky žádná z propopulačních opatření žádné z vlád nezafungovalo.
