foto Tomáš Novák, týdeník Hrot
Nic než jádro
Českou energetiku a průmysl zachrání atom. Bude to ale chvíli trvat.
Nejdřív Green Deal, potom válka na Ukrajině. Tuzemskou energetiku – a hlavně odběratele energií – drtí současná situace, ceny výrazně rostou, navíc není úplně jistota, že k některým druhům energií budeme mít stejně neomezený přístup jako doposud. Řeč je především o zemním plynu.
Týdeník Hrot v této souvislosti oslovil několik odborníků, majitelů a manažerů energetických firem. Klíčové otázky zněly jasně: V jakých zdrojích máme vyrábět energii, které nám zajistí soběstačnost a kde se nebudeme bát o bezpečnost dodávek? Odpovědi byly dost přesvědčivé: Hlavně z jádra. „Ano, jádro, obnovitelné zdroje a skladování energií,“ to je recept na stabilitu třeba podle vládního zmocněnce pro energetickou bezpečnost Václava Bartušky.
Jenže budování obnovitelných zdrojů jde velmi ztuha. Důvodů je více, klimatické podmínky země pro ně nejsou úplně příznivé, navíc vysoké ceny energií zvedly poptávku po některých technologiích tak dramaticky, že termíny pro jejich dodání jsou někde dvanáct a více měsíců. A co víc, k zajištění všech nutných povolení je někdy třeba vyvinout nadlidské úsilí, a to se týká nejen velkých, ale i menších, lokálních zdrojů.
„Třeba v Německu už to pochopili a dali dohromady něco, čemu říkají Velikonoční balíček, tedy soubor opatření, která urychlí povolovací řízení,“ upozorňuje Bartuška. „Mně by se u nás líbil takový Červnový, Červencový balíček,“ dodává s jistou nadějí. Například výstavba klíčového vysokokapacitního vedení elektřiny mezi Českem a Rakouskem zabrala dva roky, jenže povolovací řízení dalších osm.
Zatím jsme neudělali velkou díru do světa ani ve skladování energií, budovat je s dostatečnou kapacitou, ať už se jedná o přečerpávací elektrárny, či bateriová úložiště a podobně, vyjde na miliardy korun. Do tak velkých investic se zatím, až na pár výjimek, nikdo moc nehrne.
Je to nadlouho
A jsme zpátky u jaderných zdrojů. Právě jejich budování je dle odborníků tím zdrojem energie, který je stabilní a spolehlivý, s docela velkou rezistencí vůči geopolitickému vývoji. Jenže je tu jeden problém. S ohledem na další nejistý vývoj situace v energetice, především kolem dodávek zemního plynu, potřebuje česká energetika rychlé řešení, jak zajistit spolehlivé zdroje.
Energetika, alespoň ta česká, je obor, kde se plánuje na desítky let dopředu, navíc mnohdy politika přebije odbornost. V roce 2014 třeba nenašla vláda Bohuslava Sobotky odvahu dát státní cenové záruky za výkup cen elektřiny z nového jaderného bloku v Temelíně. „Ztratili jsme tak osm let času,“ upozorňuje Bartuška.
Dnes už mohly po staveništi v Temelíně jezdit bagry. Místo toho teprve letos v březnu zahájil ČEZ tendr na stavbu nového bloku. Ten by měl stát do roku 2036. Nový blok postaví jedna z trojice firem EDF, Westinghouse a KHNP. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela označil stavbu nového bloku za největší investici v novodobých dějinách České republiky. Premiér Petr Fiala zase za další krok k energetické soběstačnosti Česka.
Podle expertů by se ale vláda měla víc než na budovatelské komentáře soustředit na odpověď na otázku, zda po Dukovanech začít reálně stavět další blok a jak velký. S ohledem na složitost projektu a jeho nákladnost je třeba mít o některých věcech jasno dlouho dopředu.
Modulár až za pár let
Není to ale jen o výstavbě nových velkých bloků. Nejen energetická Skupina ČEZ, ale i část její konkurence vkládají velké naděje do malých modulárních reaktorů. Ty by mohly stát u každého krajského a okresního města, nahradit teplárenské kotle na uhlí a podobně. Ani tady to ale nevypadá na nějaké bleskové řešení. Ve světě sice již existují funkční prototypy, k běžnému komerčnímu využití mají ale ještě daleko. Kromě technických věcí je třeba vyřešit i legislativu, která ošetří provoz modulárních reaktorů, jejich bezpečnost a další věci.
Modulární reaktory by se měly v budoucnu vyrábět i v Česku. Mimo jiné v továrnách skupiny Witkowitz. Firma se v roce 2018 rozhodla zahájit vývoj vlastního projektu pod názvem David SMR. Na vývoji spolupracuje s akademickou sférou a využívá vlastní know-how a zkušenosti s výrobou zařízení pro jadernou energetiku.
„Od začátku nám šlo o možnost jeho rychlé realizace. David SMR je koncipován tak, aby splňoval vyšší úroveň bezpečnosti a současně nižší náklady na provoz. Chceme, aby vývoj a výroba většiny komponentů probíhaly v Česku. David SMR by měl umožňovat variabilní výrobu elektřiny a tepla či kombinaci obojího.
Modularita architektury projektu tak nabízí variabilitu výkonu a užití zdroje. Tepelný výkon David SMR je vhodný pro využití při distribuci tepla, jedná se o ideální koncept pro náhradu plynu a uhlí v teplárenství,“ uvádí firma pro týdeník Hrot. Aktuálně skupina Witkowitz finalizuje „concept design“ David SMR, technická připravenost pro funkční prototyp je reálná za jednotky let. Vše ale záleží na ekonomických a legislativních podmínkách v České republice.
„Česká republika má mimořádnou konkurenční výhodu v oblasti jaderné energetiky. Skupina Witkowitz si je vědoma toho, jak je důležité ji udržet. I proto dlouhodobě pracujeme na vývoji modulárního jaderného reaktoru David,“ dodává ředitel projektu David SMR a místopředseda představenstva Witkowitz Atomica Martin Groch.
I z výše uvedeného je vidět, že jádro je sice budoucností české energetiky, ale poněkud vzdálenou. Je tak třeba přežít několik let, než bude v provozu nový blok v Dukovanech, malé modulární reaktory a dostatečná kapacita obnovitelných zdrojů a začne se využívat více bioplynu nebo vodík.
Nebojte se plynu
Které zdroje to budou, které pomohou Česku přežít několik následujících let?
Zemní plyn tady s námi bude další desítky let. Na energetické surovině je závislá velká část tuzemského průmyslu, mimo jiné sklárny, potravinářský či chemický průmysl a podobně. Dominantním dodavatelem plynu je Rusko a je celkem logické vést diskusi na téma, jak se této závislosti zcela zbavit. Samozřejmě hlavně kvůli ruské invazi na Ukrajinu. Nebude to vůbec jednoduché a už se tím bez nějakého většího úspěchu zabývá celá Evropská unie.
„Co se týká zemního plynu, tady budeme další tři až pět let stále závislí na dodávkách z Ruska,“ tvrdí majitel společnosti Carbounion Bohemia Petr Paukner. Ten se v energetice pohybuje desítky let. Co se stane, když přece jen budou dodávky z Ruska přerušeny? „Nevěřím na solidaritu, tedy když někomu vypnou plyn nebo ropu, že další stát se s tím poškozeným o své dodávky surovin rozdělí, to je nesmysl,“ říká Paukner. Podle něj si lze jen stěží představit, jak Němci oznamují svým průmyslovým firmám: „Omezíme vám dodávky plynu na polovinu, protože budeme solidárně pomáhat sousedům.“
Jednou z možností, jak zajistit dodávky od jiných dodavatelů než z Ruska, je výstavba nových terminálů na zkapalněný zemní plyn a posílení transportních kapacit z přístavů, kde budou umístěny. I tady se ale jedná minimálně o dva až tři roky, které tato operace zabere. Než se tak stane, je třeba počítat s rostoucí cenou suroviny, zájemců bude hodně a poptávka omezená. Nebo se smířit s ruským plynem.
foto Tomáš Novák, týdeník Hrot
Za naivní lze navíc označit i představy některých evropských státníků, že stačí zajet třeba do Alžírska, podepsat smlouvy a už můžeme začít odebírat. Většina těžařů má totiž uzavřené dlouhodobé kontrakty s jinými odběrateli, těžko je omezí ve prospěch Evropy. Otevření nových ložisek něco stojí, a navíc to trvá delší dobu. Část spotřeby se asi podaří pokrýt kontrakty uzavřenými s novými dodavateli, počítat ale s tím, že se závislosti na dodávkách ruského plynu zcela zbavíme, je přehnaný optimismus.
Jako úsměvné se jeví plány společnosti Čepro, která oznámila, že je připravená vybudovat vlastní terminál na LNG u Litoměřic. Zkapalněný plyn by se podle firmy mohl do Česka dopravovat z Pobaltí vlakem nebo po Labi lodí. Přetížená železnice a často vyschlé Labe tomuto plánu na reálnosti moc nepřidávají.
Někteří z oslovených upozorňují u plynu i na další možný vývoj. Válka na Ukrajině je sice strašná, co se ale táhne dlouho, člověk přestane vnímat a nakonec to zčásti i vytěsní z paměti. V tom okamžiku mohou přijít Rusové s nabídkou plynu, kde cena bude o čtyřicet procent nižší, než je na trhu běžné. Kdo takové nabídce odolá?
Bez uhlí to nepůjde
Jednou z mála současných energetických jistot Česka je uhlí, především to hnědé. „Je reálné, že se plánovaný útlum těžby uhlí o tři až pět let odloží, firmy budou těžit a dodávat elektrárnám, nikdo se tím ale veřejně moc chlubit nebude,“ je přesvědčený Paukner. Obdobně reagovali i další oslovení. Na trhu je podle nich už vidět oživení poptávky po uhlí, nejen po hnědém, ale i černém. Těžba se v následujících měsících dost výrazně zvedne. Pro těžaře to může být na první pohled velmi příjemné období. Místo útlumu alespoň krátkodobé navýšení produkce.
Kvůli situaci v energetice a rostoucí poptávce po uhlí se dokonce začíná hovořit o prodloužení těžby v černouhelném OKD. Jenže důl není vodovod, nestačí otočit kohoutkem a vyteče uhlí. Většina těžařů s výhledem na plánovaný útlum těžby neinvestovala do skrývek nebo ražby nových chodeb. „Ve finále to může vypadat tak, že nebudete rok dva těžit uhlí ani za něj dostávat peníze, protože budete investovat do ražení nových štol,“ říká zdroj obeznámený se situací.
Tendr na nový blok v Dukovanech
• Zahájen byl v březnu 2022.
• Uchazečům, mezi které patří francouzská společnost EDF, jihokorejská KHNP a severoamerický Westinghouse, byla zpřístupněna zadávací dokumentace.
• První nabídky od tří uchazečů dostane ČEZ do 30. listopadu letošního roku. ČEZ bude s uchazeči jednat a dostane druhé, vylepšené nabídky.
• Konečné pořadí uchazečů ČEZ zveřejní v prosinci 2023.
• S vítězem tendru bude podepsána smlouva do konce roku 2024.
• Stavba bude pravděpodobně zahájena v roce 2029.
• Zprovoznění bloku je plánováno v roce 2036.
• Náklady na výstavbu nového bloku jsou odhadovány na 160 miliard korun v cenách z roku 2020. Přesná částka bude známa po vyhodnocení tendru.
Jádro v datech
• JE Temelín, dva bloky, každý o výkonu tisíc megawattů.
• JE Dukovany, čtyři bloky, každý o výkonu 510 megawattů.
• Jaderné elektrárny vyprodukují zhruba třetinu elektřiny vyrobené v ČR.
• Loni jaderné elektrárny vyrobily 30,73 terawatthodiny elektřiny, meziročně zhruba o tři procenta více.