Z úloženek do průmyslu: Evropa přechází na výrobní pomoc Ukrajině

Z úloženek do průmyslu: Evropa přechází na výrobní pomoc Ukrajině

Shutterstock.com

Munice místo solidarity: Válečná pomoc Evropy jde čím dál víc přes výrobní linky

Když Evropa mluví o pomoci Ukrajině, čím dál častěji zní místo „darujeme“ slovo „objednáváme“. Nová čísla z německého Kielského institutu pro světovou ekonomiku naznačují zřetelný obrat: téměř polovina evropské vojenské pomoci už nepochází ze skladů, ale přímo z výrobních linek. Kontraktační logika přebírá roli rychlé solidarity a na mapě evropského přezbrojení se začínají rýsovat noví šampioni i nečekaní opozdilci.

Michael Skřivan

Michael Skřivan

šéfredaktor

„Evropa teď pořizuje zbraně prostřednictvím nových kontraktů ve větší míře než Spojené státy,“ shrnuje posun Taro Nišikawa, šéf projektu Ukraine Support Tracker. „Jde o jasný signál odklonu od využívání existujících zásob směrem k průmyslové výrobě.“

Tato změna není kosmetická. Jen v květnu a červnu letošního roku přišlo na Ukrajinu z Evropy vybavení za 10,5 miliardy eur — a z toho minimálně za 4,6 miliardy putovalo přímo z továren, nikoliv z armádních skladů. Od začátku ruské invaze v roce 2022 evropské zbrojovky vyrobily pro Ukrajinu materiál za 35,1 miliardy eur, zatímco americká produkce vojenské pomoci dosáhla 30,7 miliardy.

Válka přechází na kontrakty

Růst výroby jde ruku v ruce s vyčerpáváním zásob ve skladech. Co dříve znamenalo rychlé vytažení raketometu z bedny a jeho expedici na východ, dnes častěji znamená uzavření kontraktu se zbrojovkou, náběh výrobních linek a čekání na první dávku munice.

Ve výsledku tvořily zakázky na novou výrobu už 59 % evropské vojenské pomoci pro Ukrajinu v roce 2024 — zatímco v roce 2022 to bylo jen 11 %. Tato data z předchozí analýzy Kielského institutu potvrzují radikální obrat: válka se institucionalizuje, pomoc profesionalizuje a solidarita dostává byznysový rámec.

Mezitím se mění i americký přístup. Od nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu Spojené státy přestávají Ukrajině zbraně darovat a místo toho prodávají nové systémy, které si Kyjev musí platit sám. V květnu Spojené státy poprvé od začátku Trumpova mandátu schválily výrazný export zbraní pro Ukrajinu — nikoliv však jako pomoc, ale čistě jako komerční prodej.

Kdo táhne a kdo ztrácí dech

Žebříček evropských přispěvatelů vévodí Německo, které Ukrajině poskytlo vojenskou pomoc v hodnotě 16,5 miliardy eur. Následuje Velká Británie (13,8 miliardy) a Dánsko, jehož podíl — 9,16 miliardy eur — překvapí svou štědrostí vzhledem k velikosti země. Německo navíc v květnu přidalo další balíček ve výši 5 miliard eur. Ten zahrnuje i investice do výroby zbraní přímo na ukrajinském území.

Francie, druhá největší ekonomika EU a sídlo několika předních evropských zbrojovek, se na první pohled drží zpátky. Se 5,96 miliardy eur skončila až na šestém místě. Prezident Emmanuel Macron přitom letos v březnu ohlásil pomoc ve výši 2 miliard eur, zahrnující protitankové střely, protivzdušné systémy, rakety pro stíhače i další munici. I zde je část pomoci určena na výrobu přímo na Ukrajině.

Zatímco velké země škálují pomoc skrze vlastní průmysl, menší hráči začínají vyhlížet evropské fondy. Nový program SAFE od Evropské komise nabízí půjčky na vojenské zakázky v celkovém objemu 150 miliard eur. Peníze z něj mohou státy použít na financování zbrojních kontraktů pro Ukrajinu — a zájem už roste.

Společné zakázky jako nový standard

Jedním z prvních států, který odhalil konkrétní plány, je Bulharsko. Tamní vláda plánuje využít prostředky ze SAFE na nákup 155mm dělostřeleckých granátů pro Ukrajinu, a to prostřednictvím společných kontraktů s dalšími členskými státy EU.

Země mají čas do konce listopadu na to, aby Komisi předložily detailní návrhy využití peněz. SAFE by se tak mohl stát klíčovým nástrojem druhé fáze evropské vojenské pomoci: méně spontánní, více systémové, orientované na výrobu a koordinované investice napříč unií.

Kielský institut tím nepřímo mapuje proměnu války samotné. Z konfliktu, na nějž se Evropa v prvních měsících dívala jako na krátkodobou krizi, se stal vleklý test odolnosti, infrastruktury i trpělivosti. A místo šuplíkových rezerv přichází do hry plánování, úvěry a výrobní kapacity.