Mangrovník na pobřeží
Shutterstock.com
Co má společného britský developer a rybář z Ghany? Modrý uhlík
Mangrovové lesy na africkém pobřeží mizí alarmujícím tempem – a s nimi i naděje místních komunit na udržitelný život. Modrý uhlík, nový hráč na uhlíkovém trhu, nabízí řešení: proměňuje přírodní bohatství oceánu v obchodovatelnou hodnotu, která může chránit ekosystémy a zároveň živit lidi. Jenže aby tyto projekty uspěly, musí nabídnout víc než čísla v excelové tabulce.
šéfredaktor
V ekologickém světě posedlém snižováním emisí se objevuje nová hvězda – a překvapivě roste z bahna. Říká se jí modrý uhlík, a jeho superhrdinové nejsou solární panely nebo větrné turbíny, ale mangrovy. Tyto skromné pobřežní porosty se ukazují být tím nejlepším, co planeta může nabídnout v boji proti změně klimatu – a zároveň mohou zachránit celé komunity na africkém pobřeží. Jenže jak z toho udělat byznys, který bude fungovat i pro ty, kteří žijí na kraji světa, kde se přežití nepočítá v dolarech, ale v úlovcích?
Mangrovové lesy totiž nejsou jen přírodní zázrak – dokáží ukládat uhlík desetkrát efektivněji než tropické pralesy. Jejich hluboké, husté kořeny zachycují sediment a zabraňují uvolňování uhlíku z rozkládající se organické hmoty. Jenže tyto ekosystémy rychle mizí. Studie vedená Diankaiem Wangem z East China Normal University ukázala, že mezi lety 1988 a 2023 zmizela čtvrtina mangrovů v deltě Nigeru – největším mangrovovém lese Afriky.
Komunita místo konzervy
Na papíře zní carbon credits – uhlíkové kredity – jako elegantní řešení. Zabráníte kácení mangrovů, vyčíslíte, kolik emisí tím bylo ušetřeno, a prodáte tuto “službu” firmám, které chtějí vypadat zeleně. Jenže v praxi jde o víc než o účetní trik. “Bez spolupráce s místními komunitami nemá žádný projekt šanci,” říká Elizabeth Littlefield z West Africa Blue, jednoho z největších projektů na kontinentu.
Její tým pracuje v Sierra Leone a Guineji, kde tradiční rybolov kvůli nadměrnému průmyslovému výlovu téměř zkolaboval. Výsledek? Lidé začali pálit mangrovy – na vaření, uzení ryb i stavbu. West Africa Blue proto rozjel iniciativu s hliněnými kamny, která snižují spotřebu dřeva až o 60 %, a přinesl nové pece na uzení ryb bez nutnosti pálit mangrovové kmeny.
Jinde jde tým Terraformation ještě dál. V Ghaně, v oblasti Keta Lagoon, vznikl projekt, který posílá 32 % výnosů z prodeje uhlíkových kreditů přímo do komunitního fondu řízeného místními lidmi. “Stabilní příjmy mění pravidla hry,” říká Damien Kuhn z Terraformation. Už teď díky projektu vzniklo přes 720 pracovních míst. Lidé se zapojují nejen do výsadby mangrovů, ale i do akvakultury v rybnících.
Afrika teprve začíná
Navzdory obrovskému potenciálu však modrý uhlík v Africe zatím spíš přešlapuje na místě. Podle Reshmy Shah z FSD Africa tvoří modrý uhlík globálně 5–10 % všech uhlíkových projektů – v Africe však jen 2–3 %. Důvody? Nejde o ekologii, ale o politiku. V deltě Nigeru je dostatek mangrovů, ale kvůli problémům s bezpečností a správou území zůstávají investoři opatrní.
Ghana naproti tomu exceluje: má jasně vymezené vlastnictví půdy a právní rámec pro uhlíkové projekty. “Nemůžete přilákat soukromé investory, když není jasno, komu půda patří,” shrnuje Kuhn.
Uhlíkové kredity z Keta Lagoon se navíc prodávají za prémiovou cenu – přes 50 dolarů za tunu, což několikanásobně převyšuje běžnou cenu u kreditů z lesů. Podle Světové banky se běžné lesní kredity prodávají za 5–15 dolarů.
Cesta k nové modré ekonomice
Ne každý však věří uhlíkovým trhům bez výhrad. “Je ten systém dokonalý? Určitě ne,” přiznává Vahid Fotuhi z Blue Forest, které chystá čtyři projekty v Africe, včetně největšího v Mosambiku. “Ale je to nejlepší nástroj, jak dostat finance tam, kde jsou potřeba.”
Bez finanční hodnoty, říká Fotuhi, nemají mangrovy šanci. “Když nemají cenu, nikdo je nebude chránit. A to doslova.”
Littlefield souhlasí – budoucnost modrého uhlíku bude záviset na důvěře v trh a transparentnosti. Zatím je málo referencí, málo dat, málo cen. Jakmile jich bude víc, trh poroste. A s ním snad i naděje, že se záchrana přírody nemusí odehrávat na úkor lidí.
“Obnovením mangrovových lesů vytváříte prostředí, které zase přitahuje ryby,” říká. “A jakmile máte ryby, máte i důvod mangrovy chránit. Spustí se pozitivní ekologický cyklus. A možná i nový ekonomický.”
