Matyáš Chochola absolvoval Ateliér malířství II Vladimíra Skrepla na AVU v Praze, v roce 2016 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého
Hrot / Tomáš Novák
Magazín Hrot
Beton, neřesti a vize. Matyáš Chochola tvoří nové mýty ze starých soch
Když přicházíte do ateliéru Matyáše Chocholy v areálu bývalé papírny Císařského mlýna v Bubenči, míjíte spoustu artefaktů, které se na první pohled jeví jako harampádí: pneumatiky, staré lyžáky, dráty, rozpáraná elektronika... Pro umělce, jehož mnozí označují za provokatéra, jde ale o důležitou materii, sochařskou paletu, z níž vznikají objekty různých povah a tvarů.
Redaktorka
A jelikož si Chochola zakládá na tom, že jediná stálá vlastnost jeho tvorby je proměna, nikdy nevíte, co se v ateliéru zrovna rodí. „Jakmile si někdo řekne, že konečně zná Chocholu a rozumí mu, tak jdu a změním kabát,“ směje se.
Význam, který proměna pro Chocholu má, je patrný už při pohledu na jeho tvůrčí vývoj. Po gymnáziu Na Pražačce zamířil do sochařského ateliéru na brněnské FaVU k Michalu Gabrielovi. Nebylo to ono.
„Klasická socha mě unudila, a tak jsem raději odešel,“ vypráví. Přesunul se na pražskou AVU do ateliéru Vladimíra Skrepla, který mu dal prostor, aby experimentoval a hledat vlastní cestu.
„Pro tvorbu se potřebuji dostat do stavu, kdy cítím, že jsem jen ego, skrz které proudí energie. Když to tak není, vím, že nemá cenu se dané věci věnovat. Důležité je nechat to zrát, přelévat, nechat inspiraci nabývat tvar,“ popisuje Chochola.
Vojtěch Veškrna
Začal se tak zabývat spíše tím, jak na lidi působí energie v umění, a přešel k nehmotným projevům, rituálům, performancím či situacím, do nichž mohl vstupovat.
