Profimedia.cz

Lionel Dunsterville: Rovnost je slovo pro Evropany

Když přišla první světová válka, byl plukovník Dunsterville (1865–1946) de facto na penzi a veřejnost jej znala především jako teenagerského hrdinu školních pamětí Rudyarda Kiplinga Stopka a spol. O čtyři roky později z něj byl generál a hrdina, který Britům zachránil strategicky důležité osmanské Baku. Minulý týden jej ve vzpomínce na konec války zpovídala rubrika Tardis

Daniel Deyl

Daniel Deyl

redaktor

Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Bylo nás tam asi 200, většina proto, že je jiné instituce neshledaly ke studiu žádoucími. Kipling byl výjimka – byl na škole díky moudrosti svých rodičů. Šikana byla všudypřítomná a já jako nejmenší kluk jsem byl snadnou kořistí; tamní život v neustálém napětí mě mnohému naučil. Kromě toho tam byly rákosky učitelů a prefektů; byl jsem neustále plný modřin. To zní vždycky hrozně, že? Ale já vím, že jelito zanechá i sebeslabší rána. Jsem si jistý, že ty, které jsem utržil, mi neublížily a nejspíš mi prokázaly dobrou službu.

Nejspíš ne. Starší ročníky měly takovou nevinnou zábavu, že dva chlapci protáhli nováčkovi podpažím kravatu a spouštěli ho z nejvyššího patra schodišťovou šachtou. Nebylo to bolestivé, ale pro začátečníka možná trochu denervující.

Nejspíš to byl problémový mladík. Obyčejný kluk, jakkoli vzdorovitý, obvykle pod přísným pohledem obzvlášť nepříjemného učitele zjihne. Ale Kipling si v takových případech vždycky jen sundal brýle, pečlivě si je vyčistil, znovu je nasadil a mírně zmateně zíral na onoho hřmícího tyrana, jako by říkal: „No, no. Nepoddávej se svým bláznivým návalům vzteku. Běž ven, nadýchni se čerstvého vzduchu a vrátíš se jako vyměněný.“

Tehdy byla hodně řeč o indické nezávislosti. Zjistil jsem, spíš od svých tamních přátel než z knih, co v takových situacích zjistíte vždycky: že nezávislost znamená pro každého něco jiného. Upřímní vlastenci – těch bylo odhadem čtvrt procenta – v ní viděli návrat do zlatých časů se všemi těmi představami, které jsou bludičkami všech romantických revolucionářů. Pro ty méně upřímné to především znamenalo, že se zbaví Angličanů a jejich vysoké platy budou pobírat sami. Hinduisté si to vyložili jako svoji vlastní nadvládu nad mohamedány. A mohamedáni v tom viděli šanci pěkně se porvat a při troše štěstí z toho něco vyzískat. Termín „rovnost“ se tam používal pouze k získání sympatií v Evropě, nebyl určen pro domácí publikum.

Vždycky jsem říkal, že kvůli vzájemné nevraživosti mezi mohamedány a hinduisty si nebudou sami schopni zaručit bezpečnost.

Měl jsem dostat 200 lidí, s nimiž jsem se měl přesunout do Tifl isu (dnešní Tbilisi). Byl to ten nejlepší nápad, jak ropu ochránit, už proto, že žádný jiný nápad nikdo neměl. Nakonec jsem dostal jen pár poddůstojníků. Mě si vybrali asi proto, že jsem uměl rusky a vědělo se, že mám Rusy rád.

Lidé nechápou, že komunistická vláda vůbec nijak Rusy nereprezentuje. Režim tamních bolševiků nemohl uspět. Na druhé straně jim může lidstvo jen poděkovat, protože jasně předvedli, co se stane, když převedete marxistickou teorii do praxe.

Nepřítel je prostě člověk, který stojí v určitém sporu proti vám. Ale neznamená to, že je horší než vy, a dokonce to ani neznamená, že nemůže mít víc pravdy než vy. ×