Ministr životního prostředí si tento týden pochvaloval, že se konečně zase jednou probojoval skrz tlačenici epidemiologů a multiministra Karla Havlíčka na vládní tiskovou konferenci. Stojí to za to, dosáhli jsme významných úspěchů, vysvětloval. A hned vzápětí navázal tím největším – zákazem jednorázových plastů.

V době, kdy restaurace fungují jen přes výdejová okénka a jednorázová balení čehokoli jsou mimořádně žádaná a využívaná, se mu tak povedlo dosáhnout zákazu výroby a po vyčerpání zásob i prodeje plastových talířů, krabiček a příborů. 

Můžete namítnout, že opatření nezačne platit hned a v době po pandemii bude omezení jednorázových plastů, kterých se v Česku spotřebují miliony tun ročně, pro přírodu vítaným ulehčením. Má to však dva háčky. 

Zaprvé, ohledně konce pandemie si za současného postupu očkování nemůžeme být ničím jistí. Je navíc velmi pravděpodobné, že obliba rozvozu jídel a potravin a ostatně ani zvýšené hygienické nároky už na předepidemickou úroveň neklesnou. Jednorázové obaly bude potřeba nahradit.

Zadruhé, i pokud uznáme užitečnost zákazu plastových talířů nebo kelímků, zůstávají mezi zakázanými položkami také věci, jejichž stopka působí směšně. Třeba nápojová brčka, vatové tyčinky, „populární uchošťoury nebo tyčky k upevnění nafukovacích balonků“, jak se zcela vážnou tváří oznamoval ministr Richard Brabec. 

U brček nebo plastových tyčinek se argumentuje tím, že zabíjejí vodní faunu. Přestože nejsme na pobřeží oceánu, kde jsou s nimi největší potíže, možná by skutečně jejich zákaz ocenily také ryby v českých řekách. Škoda jen, že třeba ryby z Bečvy se této vymoženosti nedožily. 

Mimochodem, když se na téže tiskové konferenci novináři ptali právě na vyšetřování otravy kilometrů vodního toku, reagoval Brabec s velkou nelibostí. Nad plasty tak máme možná vyhráno, kdo způsobil jednu z největších ekologických katastrof v Česku za poslední roky, se ale nejspíš jen tak nedozvíme. Ministr životního prostředí má jiné priority.