Těžba uhlí v Karviné
Michal Čížek/Hrot24
Zdař Bůh. Éra černého uhlí v ČR končí
V podzemí Dolu ČSM na Karvinsku to vře naposledy. Ranní směna v posledním porubu 463 204/1 v hloubce 1300 metrů vytěží zhruba tisíc tun uhlí. Je to hořkosladká symbolika – přesně tolik se v celém ostravsko-karvinském revíru vytěžilo za rok 1782, kdy se s dobýváním začínalo. Dnes se stejný objem vyveze během pár hodin, aby udělal tečku za érou, která formovala identitu celého Slezska.
Michael Skřivan, čtk
šéfredaktor,
„Bohužel tak to je. Těžilo se necelých 250 let,“ konstatuje věcně výrobní náměstek OKD Petr Škorpík. Pro chlapy v „fáračkách“ to není jen konec jedné firmy, ale zánik světa, kde slovo chlapa a pevné přátelství pod tunami skály znamenaly víc než grafy v Excelu.
Ekonomická realita je ovšem neúprosná a žádnou nostalgii nezná. Pod zemí sice zůstávají miliardy tun kvalitního černého zlata, jenže leží v hloubkách přesahujících kilometr. „Není to technicky nemožné, ale je to mimořádně náročné – fyzicky i ekonomicky. To je hlavní důvod, proč končíme,“ vysvětluje Václav Zubíček, proděkan Hornicko-geologické fakulty VŠB-TUO. Ložiska jsou podle specialistů „nebilanční“ – v překladu pro laiky to znamená, že dobývat je by bylo jako pálit bankovky v kotli. Obnova těžby v budoucnu? Prakticky sci-fi za desítky miliard korun.
Konec jedné éry, žádný energetický šok
Navzdory emocím na Karvinsku se v pražských kancelářích energetiků žádné drama nekoná. Analytici se shodují: konec OKD s českou sítí ani nehne. „Česká energetika stojí historicky na hnědém uhlí, dopad bude zanedbatelný,“ uklidňuje Jiří Tyleček z XTB. Poslední velký mohykán, elektrárna Dětmarovice, už loni přesedlal na biomasu a zbytek trhu se stihl včas předzásobit nebo přejít na dovoz. Podle manažera Borise Tomčiaka z Finlorda je uhlí na evropském trhu momentálně nadbytek, takže ani černé scénáře o zdražování tepla nejsou na pořadu dne.
7058 směn a jedna gulášová na stojáka
Pro závodního dolu Karla Blahuta je ale dnešek osobní. Má za sebou 7058 směn a před sebou poslední úkol: dát pokyn k vyvezení symbolického posledního vozíku. „Když jsem si projev nacvičoval před zrcadlem, pokaždé jsem se rozbrečel,“ přiznává muž, který na šachtě zažil časy největší slávy i tragédie, včetně výbuchu metanu v roce 2018. Přesto na šachtu nedá dopustit. Takové přátelství jako v podzemí podle něj jinde neexistuje. Teď ho čeká motorka, elektrokolo a důchod, zatímco podzemní chodby, které znal jako své boty, začne pomalu pohlcovat voda nebo technická likvidace.
Zatímco sousední Polsko drží své doly nad vodou díky masivním státním dotacím, Česko se rozhodlo pro tlustou čáru. Jakmile se 4. února vyveze poslední vozík, zbude po černém uhlí v Česku jen hnědá stopa na severu Čech a tisíce příběhů v hlubinách historie. Stroje utichnou, prach se usadí a hornické „Zdař bůh!“ se definitivně přesune z chodeb do muzeí.
