Konstatovat, že válka na Ukrajině a s ní spojené problémy v Evropě včetně protiruských sankcí budou mít vážné dopady na českou ekonomiku, vyžaduje v době vypjatých emocí určitou dávku odvahy, kterou v televizní diskusi projevil guvernér ČNB Jiří Rusnok. Určitě není sám, kdo tuší, že bude rád za černou nulu u letošního ekonomického růstu a za to, když inflace v druhé půli roku začne opravdu klesat.
Jaký bude účet za válku z krátkodobého hlediska, je samozřejmě krajně nejisté. Záleží na tom, jak se konflikt bude vyvíjet, zda v nějaké době skončí dohodou, a když, tak jakou. Ten účet nějak zaplatíme. I proto, že celkové zadlužení státu není přes veškeré strasti minulých dvou let tak hrozné a vysoké devizové rezervy udrží korunu přes všechny možné otřesy nejspíše dost vysoko.
Paradoxně dlouhodobé ekonomické podmínky jsou nyní docela jasné a zřejmé. Rusko přestává být součástí našeho světa a obchod s ním bude velmi omezený. Bude třeba se obejít bez jeho dodávek surovin, a to nejen energetických, ačkoli ty jsou nyní nejpalčivější.
Nebude to procházka růžovým sadem. Obzvláště, pokud to, co je potřeba dělat, nezačneme dělat hned. Tak jako tak to bude o dost později, než se mělo stát. Silná a odolná ekonomika nemůže existovat bez dostatku levné a dostupné energie, jejíž dodávky jsou bezpečné a nezávislé na možných konfliktech kdekoli po planetě.
Poslední dvě desetiletí se v Evropě snažíme o pravý opak v zajetí mýtu o záchraně lidstva před klimatickou změnou v podobě Green Dealu, aniž by kohokoli napadlo, že tou změnou nakonec může být jaderná zima a naše sebemrskačství k tomu může přispět. Jediným, kdo se opravdu staral o svou energetickou bezpečnost, byli Poláci se svým lpěním na domácím uhlí protesty proti Nord Streamu a hledáním dalších zdrojů zemního plynu, kde byli tak úspěšní, že ještě před ruskou invazí ohlásili, že od příštího roku nebudou nakupovat žádný plyn z Ruska.
Dnes spousta těch, kteří krátkozrakou a hloupou energetickou politiku Bruselu a zejména Berlína hlasitě podporovali, stejně hlasitě křičí po zastavení nákupu ropy a plynu od moskevského režimu.
Dobrá. Ale kdy přestanou platit emisní povolenky a těžební společnosti se dozvědí, že s jejich uhlím se počítá na dalších dvacet a více let? A zároveň se s tím zruší i taxonomie a jaderné elektrárny se budou moci stavět bez omezení? A kdy skončí obří množství dalších svazujících směrnic?
To jsou totiž nutné podmínky. Alespoň pro ty, kteří mají pud sebezáchovy.
