ilustrační foto

Tomáš Novák týdeník HROT

Komentář: Proč už nepostavíme nové Vinohrady

Musíme připustit, že nás živí soukromý sektor, a vytvořit pro něj stabilní právní prostředí bez alibistických překážek.

Přes hektické události posledních měsíců by mělo ministerstvo pro místní rozvoj odeslat koncem měsíce na vládu nový stavební zákon. Doufejme, že se to podaří. Přes vlnu kritiky, která jeho tvorbu provázela, pro mne osobně otázka nezní, zda se podaří nový stavební zákon schválit, ale v jaké podobě se schválí. Jeho neschválení si jako země nemůžeme dovolit, tedy pokud nehodláme pokračovat v destrukci naší ekonomiky a tím i občanů této země. 

Navíc se v době zasažené pandemickou krizí musíme dobře připravit na rychlé zotavení ekonomiky země, která se bez kvalitních zákonů, včetně toho stavebního, bude uzdravovat velice obtížně. Dobře zpracovaný a dokončený nový stavební zákon jako jeden ze základů prosperujícího státu musí odrážet všechny principy zjednodušení a zefektivnění výstavby, samozřejmě s ohledem na společenské potřeby.

Cestou prosperity, nebo bankrotu

Na pevném základě nového stavebního zákona je však třeba vystavět celou navazující legislativu. Je pro mne zcela nepochopitelné, jak moc si jsme ochotni jako národ škodit. Nesmí se přece stát, že se podzákonnými normami svážeme natolik, že už nikdy nedokážeme postavit třeba další nové Vinohrady, kde se lidem tak dobře bydlí. A to je přitom současná situace.

Normotvůrci často sledují vlastní zájmy nebo jsou svou odborností zcela odtrženi od reality, a tak mohou vznikat paskvily, jakých jsme dnes svědky. Pro příklad: novou nezávaznou evropskou normu o osvětlení zpracoval český úřední šiml tak, že se stala závaznou a prakticky se podle ní nedají stavět hezké a příjemné byty a domy, natož město.

Je proto třeba apelovat na všechny, kdo jsou zapojeni do procesu tvorby a schvalování nového stavebního zákona, prováděcích předpisů a norem, aby upustili od osobních sporů, politikaření a prospěchářství. Nový stavební zákon je jedním z klíčových dokumentů, které ovlivní, zda se naše republika vydá cestou rozvoje a prosperity, nebo státního bankrotu. Pokud nebudeme moci stavět, stejně jako když nebudeme mít s kým stavět, nebudou ani byty, ani místa pro práci, ani dálnice a hlavně ani daně, ze kterých by se zaplatily například důchody.

Je velice důležité si uvědomit fakt, že již dnes pouhých 3,8 milionu zaměstnanců v soukromém sektoru musí svými příjmy, respektive daněmi a odvody financovat chod celé republiky, tedy úředníky, důchodce, zdravotníky, policisty, učitele atd. Se stárnutím české populace přibývá i důchodců, kteří si též zaslouží důstojné stáří. Na to je ovšem třeba vydělat. Stát fakticky „vydělává“ formou výběru daní a odvodů, tedy na prosperitě soukromého sektoru.

Když chybí výdělek v soukromém sektoru, chybí peníze i státu, potažmo každému pracovníkovi ve státní správě, nebo důchodcům. Proto je podle mě tak důležitá podpora podnikatelů a firem v soukromém sektoru. Vždyť jen komplexní daňové odvody zaměstnanců pracujících v BB Centru pokrývají důchody bezmála 23 tisíc důchodců s průměrným důchodem 14 408 korun měsíčně. 

Každý má zodpovědnost

Chceme-li tedy i do budoucna mít peníze na důchody, různé dávky pro ty méně šťastné, opravy silnic nebo nemocnice, musíme připustit, že nás živí soukromý sektor, a vytvořit pro něj stabilní právní prostředí bez zbytečných, mnohdy alibistických překážek. Myslím, že není třeba opakovat, jak nedůstojnou příčku zaujímáme z pohledu délky schvalovacího procesu v žebříčku evropských zemí. Destrukce rozvoje naší země, kterou současná legislativa umožňuje, není déle akceptovatelná. Vždyť na ni doplácí v konečném důsledku všichni, nejen ti, kdo si dnes chtějí byt koupit nebo pronajmout.

Politická reprezentace pravděpodobně cítí kritický stav stavebnictví a jeho dopadů na společnost a bude se schopna v tomto klíčovém případě povznést nad každodenní hašteření a pracovat „pro republiku“. Větší obavy mám z viditelného prosazování individuálních zájmů jednotlivců, ať už všelijakých profesních asociací, nebo samotných úředníků. I zde ovšem platí, že za budoucnost státu je odpovědný každý z nás a měli bychom si toho být neustále vědomi.

K zodpovědnosti totiž nakonec budeme stejně povoláni když ne současnou společností, tak vysoce pravděpodobně našimi dětmi a zcela nepochybně Pánem Bohem. 

Autor je developer,zakladatel a generální ředitel společnosti Passerinvest Group.