Vláda spustila záchranou operaci pro případ rychlého útlumu uhelných zdrojů. Jde především o základní podmínku výstavby plynových elektráren pro situace, kdy nefouká vítr a nesvítí slunce, a tudíž je třeba tu energii někde vyrobit a pustit elektrárnu, která rychle naskočí, ale pak zase rychle zhasne, jelikož normální provoz se nevyplatí. Takže její udržování pro tyto náhlé případy musí být dotováno formou tzv. kapacitních plateb. A plynové elektrárny potřebujeme rovněž jako náhradu za uhelné, které nyní produkují téměř čtyřicet procent naší spotřeby. Postavit je bude ale trvat nejméně pět let od okamžiku, kdy bude legislativně ošetřeno, že je lze dotovat jako jiné energetické zdroje, což je problém.
Uhelné elektrárny měly být v provozu do roku 2033, ale jejich vlastníci je nejspíše vypnou mnohem dříve, protože je kvůli vysokým cenám emisních povolenek nelze provozovat se ziskem. Pavel Tykač před nedávnem již oznámil, že jeho skupina Sev.en vypne své elektrárny Počerady a Chvaletice nejspíše v roce 2026, možná i dřív.
Ministr průmyslu Síkala tehdy prohlásil, že „je to brnkačka“ – prostě nebudeme elektřinu vyvážet, maximálně něco dovezeme a bude to v pohodě. Nyní se zavádí možnost, že Energetický regulační úřad bude moci zakázat vypnutí prodělečné elektrárny, pokud usoudí, že její kapacita je potřeba. Vzniklou škodu uhradí stát.
Není to nic neobvyklého. Identický zákon mají i Němci a momentálně je tam zákaz vypnutí více jak dvaceti uhelných bloků minimálně do roku 2030. Podobný institut mají i Poláci. Všichni si to zařídili včas a příslušné výjimky v Bruselu prosadili s předstihem. Síkela může oprávněně kritizovat svého předchůdce Karla Havlíčka, že pro to neudělal vůbec nic, ale on sám také není v úřadu prvním rokem, a že tohle bude potřeba, bylo jasné přinejmenším od zdražení povolenek v roce 2022.
Jasné jako facka, kterou nyní můžeme dostat, pokud včas nedokážeme aktivovat tento poněkud úchylný systém. Budeme muset dotovat zachování elektráren, které jsme sami ekonomicky zničili naším vlastním systémem povolenek. Jednou rukou Tykačovi a spol. bereme za povolenky a druhou zase dáváme, aby ten ztrátový byznys dál provozoval. Ale ve stejné situaci bude i ČEZ. Navíc bez elektráren nelze ekonomicky provozovat doly, na jejichž uhlí jsou stále závislé mnohé teplárny, které ještě nestačily přejít na plyn. To prostě zavání docela velkým malérem, který je třeba řešit. I když to bude čoudit.
A že to vše nebude tak horké, protože můžeme elektřinu dovézt ze zahraničí, kde jí ještě nějaký čas bude dostatek? Většinou asi ano, ale že to jako na potvoru nefunguje, když je zrovna největší potřeba, se nedávno přesvědčili Němci se svou obří flotilou solárů. Před pár dny podle optimistické předpovědi počasí spoléhali na sluníčko, které ale nakonec ve skutečnosti svítilo mnohem méně a soláry dodávaly jen zhruba poloviční výkon. A uhelné a plynové zálohy nestačily v dostatečném výkonu naběhnout.
Chybějící proud pak Němci zoufale sháněli. A zrovna se odnikud dovézt nedal, protože zrovna shodou okolností bylo obsazené přenosové vedení z Francie, jejíž jádro vše nakonec zachraňuje, jiným byznysem. Takže elektřina v některých okamžicích na spotovém trhu vyskočila na deset tisíc eur za megawatthodinu. To je maximum, za něž lze ještě obchodovat na burze, a to nejspíše značí, že už distributoři museli některé velké spotřebitele regulovat.
Takže i s tím spoléháním na dovozy radši opatrně.
