Veřejnost vás zná především jako sochaře, ale jste i malíř, ilustrátor, pracujete také se sklem, s keramikou... Čím to je, že potřebujete takové tvůrčí rozpětí?

To je tím, že jsem v mládí prošel různými školicími institucemi. Exaktní vědy mi nikdy moc nešly, ale pánbůh mi to vyvážil ostatními talenty, které se převážně pojí s výtvarným uměním a literárním projevem.

Nějakou dobu jsem působil v generačním divadelním hnutí Pražská pětka, dokonce jsem režíroval hru Malý nezbeda, kterou jsem napsal s Tomášem Vorlem. Vždycky jsem využíval toho, že mám tyhle dvě schopnosti a jde mi to samo. Ale kde se to vzalo, opravdu nevím.

Máte pocit, že vám u malby něco chybí, a tak si to vynahrazujete sochami – a naopak? Nebo jednoduše chcete dělat všechno?

Jo, chci dělat všechno, to je přesně ono. Malba je úplně jiný proces než sochařství, ale všechno se musí odsedět. U malířství je to úžasný proces neustálé proměny, což je velice vzrušující, kdežto u sochařství je to přesně naopak – tam je proces spíše úmorný a bolestivý, ale když se sochu podaří dokončit, všechno se mi vrátí.

City HeroesCity Heroes

Kdo stojí za vzestupem českého současného umění? Poznejte galeristy, kteří ho táhnou vpřed

U obrazů člověk nakonec musí vždycky skončit nějakým kompromisem, ale v sochařství když je věc hotová, je to opravdová odměna. Od jednoho utíkám k druhému. Když nemůžu malovat, pokračuju v plastikách a naopak.

Jak při tvorbě soch postupujete technicky? Koho do procesu v současnosti zapojujete?

U soch jsem víceméně hlavně na počátku. Dělám modely, které modeluju jedna ku jedné. Do samotné realizace vstupují bronzíři, řemeslníci, které celým procesem doprovázím a koriguju. Vedle toho realizuju monumentální sochy z kamene, které jsou tak obrovské, že je musejí dělat kameníci – a já je také průběžně koriguju. Vlastně by se dalo říct, že vydělávám na to, aby moje sochy mohl dělat někdo jiný, specializovaní řemeslníci.