Anna Šuhajdová, předsedkyně představenstva Capital Markets
archiv Anny Šuhajdové / MidJourney / Shutterstock.com, koláž Hrot24
Tempo růstu cen se vrátilo k normálu, hrozby však zůstávají
Evropské ekonomiky se po letech vysoké volatility cen vrací k inflaci kolem dvou procent, cílované hodnotě centrálních bank. Přesto zůstávají významné rozdíly mezi růstem cen zboží a služeb, což naznačuje, že spotřebitelé stále cítí tlak na své rozpočty.
Anna Šuhajdová
Míra inflace v EU se po letech deflace a pak naopak vysoké inflace vrátila k hodnotě, na niž cílují centrální banky, které tak mohou být spokojené. Je však tempo zdražování o dvě procenta ročně v pořádku, nebo bychom měli s cílovou hodnotou tohoto ostře sledovaného ukazatele hnout směrem dolů?
Roční míra inflace se v Česku, eurozóně i dalších zemích Evropské unie vrací ke dvouprocentnímu cíli. Někde se dokonce dostala pod 1 procento (Litva), jinde se naopak zuby nehty drží nad třemi či čtyřmi procenty. Průměr Evropské unie se však drží jen mírně nad dvouprocentním cílem centrálních bank, průměr eurozóny se již dokonce dostal přesně na cílovou hodnotu.
Je to dobrá zpráva? Záleží na úhlu pohledu. Vezmeme-li v potaz nepříjemnou zkušenost s nedávno skončenou epizodou nezvykle vysoké míry inflace, která v řadě zemí dosáhla i dvouciferných hodnot, a Česko patřilo mezi nejpostiženější, pak pokles na dohled dvěma procentům rozhodně znamená obrovskou úlevu. Pro úspory obyvatel, pro vývoj reálných mezd, v neposlední řadě také pro veřejné rozpočty.
Pokud se ale na agregátní číslo podíváme ve větším detailu, zjistíme, že ještě nemáme vyhráno. Poměrně vysoká roční tempa růstu cen ve spotřebním koši pro výpočet harmonizovaného indexu spotřebitelských cen vykazují na úrovni eurozóny dvě položky: nezpracované potraviny a služby. U první položky se ceny v eurozóně v září meziročně zvýšily o 4,7 procenta (v červenci a srpnu byl tento růst dokonce více než 5procentní), služby zdražily o 3,2 procenta. A právě u služeb můžeme zvýšenou inflaci pozorovat již více než rok.
Český příběh se od eurozóny nijak zásadně neliší. Zářijová meziroční míra inflace dle Českého statistického úřadu dosáhla 2,3 procenta, přičemž i zde můžeme pozorovat značnou disproporci mezi službami a zbytkem spotřebního koše. Zatímco ceny zboží meziročně stouply jen o 0,8 procenta, ceny služeb „vystřelily“ o 4,7 procenta. Do zdražování služeb se výrazně propisuje růst cen bydlení, které v září meziročně stouply o 5,7 procenta.
Značná disproporce mezi inflací u zboží a inflací u služeb je stále do jisté míry vysvětlitelná covidovým dědictvím. Domácnosti ještě zdaleka nerozpustily úspory, které se jim podařilo akumulovat během covidových lockdownů, což se nyní projevuje právě ve službách. Zatímco odložená poptávka u zboží šla víceméně ruku v ruce s odloženou výrobou, u služeb se uspokojení odložené poptávky jednoduše dohnat nedá. Lidé mají chuť za služby utrácet, avšak poptávka naráží na kapacitní omezení produkce služeb, zejména po stránce lidských zdrojů, což se následně projevuje rychlejším růstem cen než v případě zboží.
Dá se s tím účinně bojovat? Nabízí se řešení v podobě snížení inflačního cíle centrálními bankami. Čistě v logice „pokud se podaří snížit průměrnou míru inflace, mělo by dojít i ke snížení inflace v případě služeb“. Jenže takhle jednoduše se na to dívat nemůžeme. Právě proto, že centrální banky cílí na průměrný pohyb cen, nikoli na pohyb cen vybraných položek ve spotřebním koši.
Pokud by se centrální banky rozhodly cílovat například na jedno procento, či dokonce na nulu, výrazně by vzrostlo riziko, že se ekonomiky dostanou do deflace a v nejhorším případě do deflační spirály. Přiškrcená ekonomika by se snadno dostala do útlumu.
Ostatně toto riziko v Česku i eurozóně přetrvávalo v minulé dekádě po odeznění finanční krize. Proč tedy něco takového přivolávat zpět? Navíc hýbání s inflačním cílem dolů či nahoru podle aktuálního vývoje by bylo v přímém rozporu s jedním z hlavních cílů měnové, potažmo celé hospodářské politiky. Totiž podporovat v ekonomice předvídavost. Proto bude nejspíše mnohem efektivnější zatnout zuby a ještě nějakou dobu počkat, až i ve službách dojde k odeznění zvýšené poptávky, kterou jsme zdědili z covidové pandemie.
Autorka je předsedkyně představenstva Capital Markets, o.c.p., a.s.
Máte co říci? Pošlete nám svůj komentář na komentare@hrotmedia.cz
