Hledám lidi hladové po úspěchu. Západ rezignoval, investujeme hlavně na Východě, říká Vojta Roček

Známý investor z Presto Ventures se snaží, aby lidé nebrali působení ve startupu jen jako klasický džob. „Měli by to vnímat jako investici nejen do svého života, ale i do firmy, která jim to jednou obrovským způsobem vrátí,“ říká v rozhovoru.

Známý investor z Presto Ventures se snaží, aby lidé nebrali působení ve startupu jen jako klasický džob. „Měli by to vnímat jako investici nejen do svého života, ale i do firmy, která jim to jednou obrovským způsobem vrátí,“ říká v rozhovoru.

Celý článek
0

Sto milionů pro Worldee. Český cestovatelský startup nakopne nový investor, je jím Smička z Bazoše

Radim Smička, šéf Bazoše, posílá olomoucké cestovatelské platformě Worldee tři miliony eur. Další milion přidávají současní investoři Kaiperi Venture Capital. Finanční injekci se startupu podařilo získat i díky nedávnému rozhovoru, který jeho zakladatel Tomáš Zapletal poskytl Hrotu.

Radim Smička, šéf Bazoše, posílá olomoucké cestovatelské platformě Worldee tři miliony eur. Další milion přidávají současní investoři Kaiperi Venture Capital. Finanční injekci se startupu podařilo získat i díky nedávnému rozhovoru, který jeho zakladatel Tomáš Zapletal poskytl Hrotu.

Celý článek
0

Co mají společného ostravská raketa a vaření v Africe? Sahel se topí v kouři

Problém, který v chladných měsících trápí české vesnice, najdeme v subsaharské Africe. Nad každou vesnicí se vznáší kouř z hořícího dřeva, ve městech je to zápach pálených odpadků. Ekologická zátěž stojí za miliony předčasných smrtí ročně.

Problém, který v chladných měsících trápí české vesnice, najdeme v subsaharské Africe. Nad každou vesnicí se vznáší kouř z hořícího dřeva, ve městech je to zápach pálených odpadků. Ekologická zátěž stojí za miliony předčasných smrtí ročně.

Celý článek
0

Expert na sociální politiku: Důchodový systém se nezhroutí, ale politici musejí říct, co chtějí

Největším problémem je v případě penzí chybějící dlouhodobá vize politiků, říká doyen tuzemské sociální politiky, profesor Vojtěch Krebs

Expert na sociální politiku: Důchodový systém se nezhroutí, ale politici musejí říct, co chtějí
Vojtěch Krebs | foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Nezbytnou podmínkou pro jakoukoli důchodovou reformu je nalezení konsenzu mezi nejširším spektrem politické reprezentace. Bez této shody nelze podstatné změny prosadit a udržet, domnívá se Vojtěch Krebs, profesor sociální politiky z Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze. Při úpravách penzí se můžeme inspirovat i v jiných státech, například ve Švédsku.

„Avšak konkrétně švédský model je v českých podmínkách realizovatelný jen stěží,“ tvrdí Krebs. Expert se nekloní ani k dalšímu diskutovanému návrhu – zvýšení důchodového věku, který dnes činí 65 let. „Zvýšení věku odchodu do důchodu přinese nárůst invalidních důchodů a předčasných důchodů, a tak úspora v důchodovém systému nebude příliš velká,“ má jasno profesor.

A velmi medializované snížení důchodů komunistických pohlavárů? „Stále to neřeší ten základní problém, že příslušníci represivních složek z období socialismu mají mnohem vyšší důchody než občané, které pronásledovali.“

Už nyní jde na důchody celá třetina státního rozpočtu. Před neudržitelností penzijního systému v minulosti varovala viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová i další ekonomové. Na riziko upozorňuje i Evropská komise nebo OECD. Kdy tedy máme čekat, že se penzijní systém zhroutí?

Pokud se nezhroutí celá ekonomika, český penzijní systém se nezhroutí. Může však dojít k tomu, že nové důchody bez úprav by měly nižší náhradový poměr, popřípadě by bylo nutno snížit vyplácené důchody. Podstata problému však není v technice řešení důchodové reformy, tedy role základního a doplňkového systému, role průběžného a fondového systému, omezení náhradních dob, zpřísnění poskytování předčasných důchodů a podobně. Spočívá především v politicky nejasném sociálním cíli, k jehož dosažení má důchodová soustava v České republice směřovat, a ve vymezení metod a prostředků, které je společnost schopna a ochotna na penzijní systém vyčlenit.

Narážíte na to, že ne vše je pro občany přijatelné?

Přesně tak. Není totiž problémem navrhnout jakékoli technicky proveditelné řešení, ale musí jít o řešení, které společnost, tedy občané, přijme a nebude vyvolávat vážné poruchy jak v sociální sféře, tak v ekonomice. Nezbytnou podmínkou pro jakoukoli důchodovou reformu je nalezení konsenzu mezi nejširším spektrem politické reprezentace. Bez této shody prakticky nelze podstatné změny prosadit a udržet. A to nutně vede jen k drobným a parametrickým změnám, které byly prezentovány v minulosti například Komisí pro spravedlivé důchody a jsou nadále využívány i zcela odlišnou politickou reprezentací.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka uvedl, že současná vláda připraví varianty penzijní reformy, její schválení však už ponechá na vládě budoucí. Je to podle vás vhodné řešení? Neměli bychom být pružnější?

Je zřejmé, že současná doba nepřeje důchodovým změnám, které jsou dlouhodobého charakteru a nepřinášejí politické reprezentaci politické body. Je nutné si uvědomit, že díky vysokému přerozdělování v důchodovém systému jsou důchody nejnižších příjmových skupin vysoké a jejich další zvýšení může být jenom na úkor zásluhovosti systému, popřípadě navýšení dodatečných prostředků do důchodového systému. Máte ale pravdu, že některá opatření by mohla být přijímána rychleji. Například předělání valorizačního mechanismu, podle něhož se důchody zvyšují, se předpokládá až od roku 2024. Přitom současná vláda má v parlamentu jasnou většinu, kterou minulé vlády neměly, a proto by její návrhy neměly mít problém.

Jurečka představil alespoň první obrysy reformy. Hlavní myšlenkou je, že se zvýší základní složka, o které se mluví také jako o solidární, a naopak sníží zásluhová část. Je to podle vás správná cesta? A jak jsou v dnešních důchodech tyto části zastoupeny?

Cesta zvýšit základní složku důchodu je správná a je realizována v řadě evropských zemí. Otázkou je, jak bude vysoká a z čeho bude hrazena. Pokud by byla skutečně hrazena z prostředků důchodového pojištění, nutně by musela klesnout váha procentní složky důchodů, a tím by došlo ke snížení zásluhovosti. Dnes činí podíl základního důchodu v průměrném důchodu dvacet procent.

Ekonom a náš kolega Miroslav Zámečník říká, že není třeba nic nového vymýšlet a systém máme v podstatě opsat ze Švédska. Co si myslíte vy? Můžeme u nich systém penzí převzít, nebo se od nich alespoň v něčem inspirovat?

Švédské království přistoupilo k reformě důchodového systému na základě široké politické shody na konci devadesátých let. Předchozí státní pilíř postavený na průběžném financování s dávkově definovaným schématem (DB) byl hrazen nově vznikajícím NDC schématem založeným na fiktivních individuálních účtech a zároveň došlo ke vzniku nepoměrně menšího, čistě fondově financovaného pilíře nazývaného prémiová penze. Účast v systému prémiové penze je povinná pro celou pracující populaci. Významná je zde role státu, který funguje jako zúčtovací centrum a zároveň provozuje státní fond s největším počtem účastníků i investovaného kapitálu. Tento způsob je v mnohém inspirativní, ale těžko pro Česko využitelný. Pracovní příjmy velké části pracujících jsou natolik nízké, že zavedení NDC by pro ně znamenalo tak malé důchody, že by musely být doplněny sociálními dávkami.

Neměla by místo penzijní reformy přijít reforma daňová? Nemohlo by třeba zvýšení daní přispět ke stabilizaci důchodového systému?

To je klíčová otázka, obě reformy by měly probíhat současně. Stejně je důchodové pojištění určitá kvazi daň, vždyť nemáme ani Sociální pojišťovnu. Když k nám přijedou na návštěvu zahraniční odborníci a přejí si navštívit Sociální pojišťovnu, tak jim řeknu, že žádnou nemáme, a těžko chápou fungování našeho systému. Mělo by patrně dojít ke snížení so­ciálního pojištění a zvýšení daní, což by přispělo ke snížení nákladů podniků na pracovní sílu.

Česká republika je specifická poměrně velkým množstvím osob samostatně výdělečně činných. Jaká je v současném penzijním systému jejich role?

Otázka daňového a sociálního zatížení OSVČ je navýsost politická. Jakékoli návrhy na zvýšení jejich zatížení a na efektivní výběr daní vyvolávají reakci, že se likvidují OSVČ, viz třeba registrační pokladny. Jejich přínos do sociálního a daňového systému tak není adekvátní. Proto jednou z cest zvyšování příjmů důchodového systému je změna výpočtu pojistných částek u OSVČ. Ostatně nám to doporučuje i zpráva OECD, kterou nechala zpracovat bývalá ministryně Jana Maláčová. Mělo by dojít ke zvýšení jejich vyměřovacích základů a zvýšení minimální výše vyměřovacího základu.

Vojtěch Krebs
foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Pokud byste měl možnost přijít s vlastním plánem důchodové reformy, co byste navrhl?

Myslím, že se stačí podívat na již existující návrhy Komise pro spravedlivé důchody, které jsou dostatečně kvalitní a navrhují jak spravedlivou, tak technickou, popřípadě úspornou variantu. Byl bych pro to, aby základní důchod, tedy nultý pilíř, byl hrazen z daňových výnosů.

Vláda musí podle zákona každých pět let rozhodnout o hranici odchodu do důchodu. Nyní to připadá na rok 2024. Měl by se podle vás důchodový věk, který dnes činí 65 let, ještě posunout?

Tento parametr důchodového systému je velmi důležitý a hlavně mu každý rozumí, například na rozdíl od konstrukce důchodu. Zejména je klíčový pro první pilíř systému, který je v ČR rozhodující. Doba dožití se sice zvyšuje, ale délka života ve zdraví stagnuje. Dnes máme prakticky pružný věk odchodu do důchodu, protože je možno odejít až o pět let dříve a pozdější odchod není limitován. V řadě evropských zemí je zákonný věk odchodu do důchodu 67 let a vyšší, ale skutečný věk je většinou nižší. V současné době není nutno tuto otázku nastolovat a je třeba se zabývat spíše dřívějším odchodem do důchodu u náročných profesí. Zatím byly vybrány pouze některé profese záchranných složek, mělo by to ale být širší. Je nutno si uvědomit, že zvýšení věku odchodu do důchodu přinese nárůst invalidních důchodů a předčasných důchodů, a tak úspora v důchodovém systému nebude tolik velká.

V souvislosti s valorizací čelí současný penzijní systém kritice, že stát paradoxně pomáhá těm seniorům, jejichž vyměřený důchod je vyšší. Proč k této nespravedlnosti dochází? A je to z vašeho pohledu nespravedlnost?

Současný způsob valorizace je skutečně příznivější pro příjemce vyšších důchodů a znamená, že se podstatně rozevírají nůžky mezi výší důchodů – například za rok 2022 vzrostly důchody ve výši dvanácti tisíc korun o 1986 korun, zatímco důchody ve výši čtyřiceti tisíc korun vzrostly o 6268 korun. Domnívám se, že při schvalování zákona o důchodovém pojištění nikdo neočekával tak vysokou inflaci, jako je v letošním roce, ani to, že bude hned dvakrát provedena mimořádná valorizace. Ta přitom nezvyšuje základní důchod, ale procentní složku důchodu. Bylo by vhodné, aby vláda navrhla novelu zákona, kdy by mimořádná valorizace zvyšovala důchody všem stejně. Pokud to nezměníme, tak tento trend bude ještě ve větší intenzitě pokračovat i v roce 2023, kdy se základní složka důchodu ve výši deseti procent průměrné mzdy bude zvyšovat jen o 140 korun a vzhledem k růstu cen v roce 2022 bude potřeba provést další mimořádnou valorizaci patrně v červenci 2023.

Ministr Jurečka navrhl také úsporu – snížení starobních důchodů někdejším komunistickým pohlavárům za každý rok ve funkci o 300 korun. Má se to dotknout zhruba tří tisíc lidí. Co si o tom myslíte?

Je to jenom politické gesto, úspora z takového opatření bude zanedbatelná v celkovém objemu výdajů na důchody. Neřeší to ten základní problém, že příslušníci represivních složek z období socialismu mají mnohem vyšší důchody než občané, které pronásledovali.

Češi se často s krizemi vyrovnávají černým humorem. Podle jednoho z takových šibeničních vtípků přispěla pandemie covidu-19 k řešení penzijní problematiky víc než většina našich vlád. Na covid-19 u nás zemřelo přes 41 tisíc lidí, drtivá většina seniorů. Jak se takové množství předčasně zemřelých projeví v celém systému?

Je pravda, že vyšší úmrtnost důchodců v roce 2021 znamenala určitou úsporu výdajů, ale z hlediska celkových výdajů na důchody je to marginální částka, zhruba jen 0,5 procenta. Doufejme, že nepřijde pandemie v rozsahu například španělské chřipky ve dvacátých letech minulého století.

Již jste zmínil Komisi pro spra­vedlivé důchody ministryně Jany Maláčové. Vedla ji dnešní prezidentská kandidátka Danuše Nerudová a vy jste byl jejím členem. S čím komise přišla a co se nakonec podařilo reálně prosadit?

V České republice je zřizování komisí celkem frekventované a v důchodové oblasti zejména. Zřízení této komise vycházelo ze správného závěru, že na důchodové reformě musí být shoda všech rozhodujících politických sil v ČR, jinak při změnách vlády dochází k rušení této reformy, jako k tomu došlo v roce 2016 u druhého pilíře. Proto v komisi byli zástupci všech politických stran. Bohužel tam chyběli někteří odborníci, například zástupci Asociace penzijních fondů. Je také pozitivní, že komise posuzovala důchodovou reformu komplexně, tedy i ve třetím pilíři. Hlavními cíli nové důchodové reformy byla spravedlnost, srozumitelnost a finanční udržitelnost.

Co je to spravedlivý důchod?

Je zřejmé, že princip spravedlnosti může být chápán různě. Komise kladla velký důraz na spravedlivé ocenění péče o děti a závislé osoby, na důstojnou minimální výši důchodu a solidaritu s osobami s velmi nízkými důchody. Prosadit změny v důchodovém systému je ale velmi náročné a za období fungování této komise se nepodařilo žádné návrhy prosadit. Těší mě ale, že současná vláda z práce důchodové komise vychází a řada návrhů byla již realizována nebo je ve fázi přípravy – například výchovné na dítě, nultý pilíř, zkrácení věku odchodu do důchodu pro náročné profese, zkrácení minimální doby pojištění a další.

Vojtěch Krebs
foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

A jak coby člen hodnotíte práci komise? Byl to efektivně využitý čas?

Základní problém jsem viděl v počtu členů komise, asi 45 lidí. Znalosti jednotlivých členů o důchodovém systému byly velmi rozdílné a tomu odpovídala i diskuse. Pandemie zabránila pravidelnému konání schůzí. Přesto hodnotím pozitivně, že se podařilo připravit řadu smysluplných materiálů, které jsou plně využitelné i při další práci na důchodové reformě.

Jedním z prosazených návrhů komise bylo, aby každý, kdo vychová dítě, dostal k důchodu takzvané výchovné ve výši 500 korun. Projeví se to od ledna 2023. Tím se dostáváme i do oblasti rodinné politiky. Motivuje podle vás takové opatření lidi k tomu, aby měli děti?

Podporu rodin prostřednictvím důchodového systému lze provádět různými způsoby, všechny jsou však technicky, a zejména finančně náročné. Zvolený způsob mně připadá nejméně efektivní. U starobních důchodů přiznaných do 31. 12. 2022 se ženám penze zvyšuje automaticky, po 31. 12. 2022 bude žádost o výchovné součástí žádosti o starobní důchod. Je zřejmé, že bude docházet ke sporům mezi pečujícími osobami o rozsah péče, a správy sociálního zabezpečení budou zatíženy vyřizováním těchto sporů ve správním řízení. Tento bonus bude mít minimální dopady na rozhodování o počtu dětí. Smysluplnější by bylo tyto prostředky, kdy za jeden rok se odhadují dodatečné náklady důchodového systému na sedmnáct miliard korun, věnovat do jiných forem podpory rodin s dětmi.

Pokud bychom chtěli stabilizovat penzijní systém dostatečným počtem dětí, jak toho můžeme dosáhnout? Ve Finsku například zjistili, že i přes silnou prorodinnou politiku stejně ženy odkládají těhotenství, případně se rozhodnou být bezdětné. Co by mohlo tento trend zvrátit?

Klíčové je zvolit vhodný mix nástrojů a opatření. Nástroje by měly odpovídat nejen cílům, které mají dlouhodobý charakter, ale také aktuálně stanoveným prioritám v oblasti rodin. Může se jednat například o otázky podpory reprodukční funkce rodin, podporu většího zapojení otců do výchovy v raném věku či přispívat ke zdravému rodinnému fungování v kombinaci s pracovní zátěží. Přímé peněžní transfery tvoří základ rodinné politiky v České republice na rozdíl od veřejných výdajů na služby, které dosahují velmi nízké úrovně; na daňové úlevy se v ČR vynakládá více prostředků než na samotné služby. V poslední době se mezi priority dostává i zajištění bydlení pro mladou generaci, neboť bez toho bude počet narozených spíše klesat. Je nutno zaměřit se zejména na vytváření podmínek pro porodnost žen se středoškolským a vysokoškolským vzděláním.

Přes polovinu české populace si na důchod přispívá ve třetím pilíři. Stát jej podporuje příspěvkem a daňovými úlevami. Má to podle vás smysl? A jak obstojí třetí pilíř vůči současnému inflačnímu vývoji?

Transformované (původní) penzijní fondy neplní předpokládanou roli, když nejsou schopny přinášet dostatečné výnosy ani v dlouhém období, a bylo by vhodné usilovat o přesun prostředků do účastnických fondů. Ministerstvo práce a sociálních věcí navrhlo řadu opatření, která by měla zachovat a zatraktivnit třetí pilíř. Bohužel i zde dochází k přímému zvýšení rozpočtových nákladů na státní podporu. Navrhuje se i založení státního penzijního fondu, který by garantoval nezáporný výnos, popřípadě garantoval minimální výnos. Je zřejmé, že při pokračování vysoké inflace bude prodejnost penzijních fondů velmi klesat.

Na poslední otázku se vás možná ptají i studenti na VŠE. Jak co nejlépe spořit na stáří a kdy je dobré začít?

Musíme doufat, že současná krize, která přinesla vysokou inflaci, je přechodného rázu a po úpravách bude mít smysl začít penzijní spoření co nejdříve. Důležité je však rozvíjet i další formy zabezpečení na stáří: jako nákup nemovitostí, známek, zlata, akcií a podobně. 

Vojtěch Krebs (72)
• Přední český odborník na sociální politiku, expert pro oblast penzí.
• Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor Teorie řízení podniků. Na Národohospodářské fakultě VŠE získal profesuru v oboru Hospodářská politika. Dodnes zde působí coby profesor.
• V minulosti byl vedoucím katedry sociální politiky, proděkanem NF VŠE a rovněž prorektorem VŠE pro pedagogiku.
• Je členem redakčních rad několika odborných časopisů.
Jak se vypočítává starobní důchod?
3900 Kč Tolik činí základní výměra důchodu.
1,5 % Tolik činí procentní výměra z výpočtového základu za každý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na důchod. Minimálně však činí 770 korun měsíčně.
4670 Kč Minimální měsíční výše starobního důchodu přiznaného v roce 2022.
Statistiky k penzím
17 299 Kč Průměrná výše starobního důchodu v roce 2022.
19 500 Kč Tolik by měl činit průměrný důchod od ledna 2023.
2 363 406 Tolik bylo starobních důchodců v Česku k červnu 2022.
70 473 Tolik seniorů pobírá důchod nižší než deset tisíc korun.
121 888 Tolik seniorů naopak pobírá důchod vyšší než 22 tisíc korun.