Tahnice o podobě nového rozpočtu dále pokračují
Vygenerováno v Nano Banana
Jak vyřešit šlamastyku s návrhem rozpočtu? Řešení je vlastně docela jednoduché…
Dosluhující kabinet získá prostor k úpravě návrhu rozpočtu, aby mohly být realizovány plánované dopravní stavby. Tím zároveň omezí riziko pro vznikající vládu, která převezme odpovědnost za případný vyšší deficit.
HLAVNÍ EKONOM TRINITY BANK, ČLEN NÁRODNÍ EKONOMICKÉ RADY VLÁDY
Poslanecká sněmovna dnes podle všeho na doporučení rozpočtového výboru vrátí návrh státního rozpočtu na rok 2026 Fialově vládě k přepracování. Dosluhující kabinet bude mít na revizi čas zřejmě zhruba do poloviny prosince. Lze předpokládat, že do té doby nová vláda nevznikne.
Co by se tudíž mělo dít, aby řešení šlamastyky kolem návrhu rozpočtu bylo co možná nejčistší? Je to vlastně docela jednoduché…
Dosluhující vláda by měla potvrdit to, co už stejně v říjnu připustila, tedy že návrh nepokrývá připravené dopravní stavby za takřka 40 miliard korun. A vyvodit z toho důsledky. Ten stěžejní spočívá v nutnosti novelizace zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Novelizace sice znamená prolomení stanoveného výdajového limitu, ale díky ní se v rozpočtu „najdou“ peníze na dotaci Státnímu fondu dopravní infrastruktury, takže připravené dopravní stavby se budou moci uskutečnit dle plánu.
Lze samozřejmě předpokládat, že vznikající vláda v souvislosti s novelizací okamžitě nařkne tu končící z rozpočtové neodpovědnosti. Právě kvůli prolomení zákonného limitu. Na to však dosluhující kabinet může odpovědět, že dopravní stavby jsou investicemi, nikoli projídáním budoucnosti. A že i když je cenou o něco vyšší deficit, tedy o něco vyšší zadlužení budoucích generací, budou to právě tyto generace, které budou mít z daných investic také užitek. „Bereme si trochu více od dětí a vnuků, ale také stavíme hlavně pro děti a vnuky.“
Výhodou takového postupu pro dosluhující vládu je to, že odejde s čistým stolem a vlastně i čistým štítem. O několik desítek miliard sice poruší zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ale cokoli půjde v nadcházejících letech nad toto související výdajové navýšení a nad lehce novelizovanou podobu zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, už bude přičteno k tíži vládě vznikající. Vzhledem k tomu, že prolomení limitu bude v rozsahu spíše nižších desítek miliard korun, zatímco celkové výdaje rozpočtu se počítají na (nižší) tisíce miliard, žádný velký prostor k možnému bezuzdnému utrácení vlády vznikající, před nímž dosluhující kabinet tolik varuje, tím stejně nevznikne.
Pokud vznikající kabinet bude chtít jakkoli dramatičtěji své výdaje navýšit, bude mít daleko omezenější možnosti, než má nyní, svalovat vinu za své potenciálně mnohem vyšší schodky na vládu dosluhující. Končící kabinet tak státotvorným „přiznáním barvy“, tedy že chybí několik desítek miliard na až příliš připravených investic, může zásadně omezit riziko, před nímž tolik varuje, tedy že budou do návrhu rozpočtu propašovávány rozmáchlé sliby vlády vznikající.
