Byla polovina března a premiér Andrej Babiš a tehdejší ministr zdravotnictví Jan Blatný slíbili, že od 6. dubna se bude v Česku očkovat proti covidu sto tisíc lidí denně. Jenže omyl. Česko zatím v nejvyšším vypětí přesáhlo sedmdesát tisíc, a to byl opravdu rekord. Stovka je stále velmi daleko.

Ale zkusme si dát odstup. Jakkoli svůj cíl vláda opět nesplnila, mohlo to celé nakonec vyznít trochu jinak. A to proto, že na vině této situace zase tak úplně není Andrej Babiš ani jeho ministři. V polovině března, kdy vyhlašovali další díl nekonečného seriálu o světlých zítřcích, se totiž teprve ukazovalo, že výrobci vakcíny (podívejme se zejména na AstraZenecu) budou do Evropy dodávat méně, než slíbili. A také se ještě nevědělo, jak Babiš prokaučuje evropské rozdělování „solidárních“ vakcín.

Takže mohlo být lépe. AB ale opět dával sliby v době, kdy neměl dostatek informací, které by mu dávaly jistotu, že je splní. A v tom je hlavní potíž. Premiér je posedlý chlubením, marketingem, rád šermuje obřími čísly a pasuje se do role všemocného zachránce. Jenže tento cirkus se nedá hrát donekonečna, notabene když jde lidem o zdraví.

Vláda na tento svůj hloupý styl dojede. Češi jsou sice dost líní na to, aby si něco pamatovali nebo ověřovali, ale po letech komunistické éry mají stále dost dobře nastavený radar na to, když jim vláda tvrdí úplný opak toho, co sami vidí za okny. A když s esemeskou v telefonu stále čeká skoro 80 procent ve věkové kategorii 70 až 74 let na plné očkování a obě dávky v kategorii nad 80 let dostala jen o málo více než polovina lidí, nemůže si dovolit žádné chlubení. Jen tvrdou práci.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.