Komentář: Potřebujeme revizi Green Dealu. Místo toho nás možná čeká přitvrzení

Plán EU snížit emise do roku 2040 o devadesát procent je nebezpečný. Schvalovat se má prostřednictvím zákulisního vyjednávání, s minimální účastní národních parlamentů a bez propočtů, co to bude koho stát a zda je to sociální únosné.

Plán EU snížit emise do roku 2040 o devadesát procent je nebezpečný. Schvalovat se má prostřednictvím zákulisního vyjednávání, s minimální účastní národních parlamentů a bez propočtů, co to bude koho stát a zda je to sociální únosné.

Celý článek
0

Velká ropná konsolidace v USA: Dražší benzín a více vlivu pro OPEC

Polovinu těžby ropy v největší producentské zemi světa ovládla pouhá desítka firem. Kromě nich samotných se to nelíbí nikomu – Wall Street, politikům ani spotřebitelům.

Polovinu těžby ropy v největší producentské zemi světa ovládla pouhá desítka firem. Kromě nich samotných se to nelíbí nikomu – Wall Street, politikům ani spotřebitelům.

Celý článek
0

Zakladatelka Zásilkovny Kijonková po 13 letech odejde z vedení skupiny Packeta

Zakladatelka logistické služby Zásilkovna Simona Kijonková po 13 letech odejde z vedení skupiny Packeta, která Zásilkovnu provozuje. Zásilkovnu založila v roce 2010 a jako generální ředitelka ji vedla až do prodeje na přelomu loňského a letošního roku. Ve funkci ji má po dokončení transakce nahradit Erich Čomor, který stál u založení Air Bank nebo vedl německý Rohlík.

Zakladatelka logistické služby Zásilkovna Simona Kijonková po 13 letech odejde z vedení skupiny Packeta, která Zásilkovnu provozuje. Zásilkovnu založila v roce 2010 a jako generální ředitelka ji vedla až do prodeje na přelomu loňského a letošního roku. Ve funkci ji má po dokončení transakce nahradit Erich Čomor, který stál u založení Air Bank nebo vedl německý Rohlík.

Celý článek
0

České firmy se z Afriky rozhodně nevrátily s prázdnou, říká k Fialově misi šéf průmyslníků Rafaj

Africké země se bojí Číny. České firmy vítaly jako partnery a bránu do EU, hodnotí šéf Svazu průmyslu a obchodu Jan Rafaj výsledky cesty české vlády a podnikatelů po Africe

České firmy se z Afriky rozhodně nevrátily s prázdnou, říká k Fialově misi šéf průmyslníků Rafaj
Šéf Svazu průmyslu a obchodu Jan Rafaj | foto Profimedia.cz

Politici v afrických zemích si, jak tvrdí Rafaj, začínají uvědomovat rizika, která pro ně představuje spolupráce s Čínou. Infrastrukturní projekty „ochotně“ financované na dluh je přivádějí do problémů, a tak hledají obchodní partnery ze Západu. Přímo v Africe je podle Rafaje na co navazovat. Například v Keni se delegace sešla s jedním z velkých investorů do nemovitostí, který kdysi podnikal v Česku: „Staví teď v Keni nejvyšší africký mrakodrap a při setkání mi říkal, že mu zkušenosti z Prahy z devadesátých let ohromně pomáhají. Je to pro něj déjà vu.“

V Česku se o cestě premiéra s podnikateli do Afriky hodně mluvilo. Podařilo se na místě dohodnout nějaké konkrétní kontrakty? A je to vůbec reálné?

Kdyby někdo řekl, že se rozhodl letět na misi do Afriky, přijel tam a hned na místě podepsal kontrakt na nějaké dodávky, nevěřil bych mu. Každý kontrakt vyžaduje z obou stran přípravu. Firmy, které tam už byznys dělají, mi potvrdily, že v tomto regionu trvá zhruba dva roky, než se byznys rozpracuje a dotáhne do fáze podpisu.

Takže šlo spíš o to, navázat kontakty s místními firmami, představit jim, co v Česku umíme a co jim můžeme nabídnout?

Na místě jsem viděl tři modelové situace. První z nich byly firmy, které v Africe působí delší dobu a byznys tam už dělají. Typickým příkladem je třeba Linet (specializuje se na výrobu nemocničních a pečovatelských lůžek, pozn. red.) nebo některé firmy z obranného průmyslu. Těmto firmám přítomnost delegace premiéra a vrcholných zástupců českého byznysu pomohla k další expanzi. 

Měly tam už rozjednané zakázky a mohly napřímo oslovit místní politiky, ministry a říct jim: Pane ministře, u vás na stole leží ty a ty smlouvy, co s nimi uděláme? Přítomnost premiéra jim pomohla v tom, že se připravené smlouvy s nadsázkou vytáhly ze štosu dokumentů ležících na stole a dostaly se nahoru v pořadí priorit. A třeba se daný ministr chtěl ukázat ve světle reflektorů a pomohl tomu.

Druhý modelový příklad byla třeba společnost Liaz. Ta měla v Etiopii už téměř dva roky rozpracovanou věc těsně před podpisem a čekalo se skutečně jen na poslední impulz, aby se to mohlo dokončit. Těmto firmám opět pomohl přímý kontakt s příslušnými úředníky nebo politiky, aby se věci rozhýbaly.

A třetí modelový případ?

To byli odvážní objevovatelé, kteří mají zajímavý produkt, ale až do mise měli jen iniciační kontakt. Jedna česká firma například přijela do Ghany s tím, že s místními podnikateli jednala jen zprostředkovaně přes WhatsApp. A všechny brožurky o podnikání v Africe vám řeknou, že takový přístup nebude fungovat, že první kontakt musí být osobní. 

My jsme ale dorazili na večerní recepci a najednou za člověkem z té firmy přišli tři pánové a zdravili ho, že se znají z WhatsAppu. U večeře pak posunuli rozpracování jejich případu mílovými kroky, viděl jsem to na vlastní oči.

Vyrazil na cestu někdo úplně „naslepo“?

Ano, do této třetí kategorie bych zařadil také podnikatele, kteří do Afriky přijeli úplně bez kontaktů a využili až na místě byznysových fór a infrastruktury místních podnikatelských svazů, aby jim pomohly vyhledat vhodné obchodní partnery. Ti začínali úplně od nuly a odjížděli třeba s vizitkami lidí, s nimiž se seznámili a něco rozjednali. Musím říct, že v delegaci nebyl nikdo, kdo by se vracel domů s prázdnýma rukama, nedomluvil nic zajímavého a udělal si jen hezký výlet.

Velkou měrou k tomu přispěla česká ekonomická diplomacie. Zvláště v Keni a Ghaně máme mimořádně zkušené obchodní rady; v obou případech respektované ženy. Na tomto základě mohou stavět i další firmy.

Nejvíc se v souvislosti s misí psalo o zbrojařích, případně firmách ze zdravotnictví. Byl zájem i o jiné věci?

Ano, už při výběru firem jsme měli preferované segmenty. Kromě zdravotnictví a obrany to byla zemědělská prvovýroba, zpracovatelský průmysl v zemědělství a technologie.

Které technologické firmy s vámi cestovaly?

Zájem byl o družice pro snímání zemského povrchu, které pomáhají zemědělcům identifikovat povrch, najít zdroje vody a podobně. Vyrábí je společnost TRL Space. Jiný příklad je firma Compelson, která vyvíjí forenzní software pro smartphony. Ta zaujala veřejné instituce i soukromé firmy. Jela s námi i technologická společnost IQS, která se zabývá bezpečnostními prvky pro bankovky a platební karty. Její majitel ale měl úspěch i s jiným svým produktem.

S jakým?

Investuje do více byznysů včetně potravinářství a je také jedním z největších pěstitelů rajčat u nás. Osobně jsem se snažil prezentovat i tento jeho příběh a jeho technologie. V Africe byl o ně neuvěřitelný zájem.

Takže mise neskončila jen tím, že Češi budou do Afriky vyvážet pouze samopaly a nemocniční lůžka?

Rozhodně ne. Třeba v Etiopii má Česká republika od sedmdesátých let velmi hlubokou stopu v geografii a hydrologii. Naše univerzity a instituce jim pomohly vytvořit mapy celého území. A na to navazují firmy v oblasti vodního hospodářství, jako je Aquacom. 

Kromě toho například Liaz má dron, který speciálním skenerem vyhledává studny. Ukazovali mi certifikát, že tuto technologii mají v některých regionech úspěšně odzkoušenou a že funguje. Díky tomu dojednávají kontrakt s vládou, který může zemi neuvěřitelně posunout. Každopádně stopa českých firem obranného průmyslu i jejich znalost regionu byly znatelné a respektované.

Kdybyste měl dát tip, jakým českým firmám, respektive z jakých oborů, byste doporučil, aby se na africké země soustředily?

Perspektivní je výstavba – byty, ale také třeba čističky vody nebo zelená energetika. Oni v podstatě mluví jen o zelené energetice. Mají zkušenosti s geotermály, soláry, větrníky, hovoří o malých reaktorech. V Keni tlačili na transfer technologií, abychom s nimi budovali linky, a to především na zpracování potravin, strojírenství či obranného průmyslu. 

Je tam nekonečně možností. Kdo umí zpracovat a konzervovat zeleninu nebo jídlo obecně, má mnoho příležitostí. Budoucnost mají také informační technologie. A nesmím zapomenout na chemický průmysl, především hnojiva, a technologie pro těžbu, aby se vyhnuli spolupráci s Čínou.

Jak v Keni, Etiopii, Ghaně nebo Pobřeží slonoviny vůbec vnímají Českou republiku?

Byl jsem překvapený, jak vřele nás vítali a jak se nám vlády, zejména v Keni a Ghaně, snažily umést cestičku. Zřejmě je to dáno tím, že politici v těchto zemích začali mít obavy z Číny, která tam buduje infrastrukturu a masivně investuje. Uvědomují si, že Česko pro ně není – na rozdíl od Číny – riziko, ale obchodní partner. Taky je důležité, že jsme členy EU a umíme jim otevřít dveře do Evropy.

Jak na vás působilo tamní podnikatelské prostředí?

Etiopie je pořád v podstatě státní hospodářství, takže tam děláte byznys přes stát a státní agentury. Máte tedy jednoho obchodního partnera, který nakupuje všechno. V Keni a Ghaně jsou investorské organizace jak soukromé, tak státní, ale soukromý sektor je tam velmi rozvinutý. V Keni je to skutečně se vším všudy Praha devadesátých let.

V jakém smyslu?

V Keni jsme měli zajímavé setkání s jedním z velkých investorů do nemovitostí. Ten působí i v Česku. Narodil se anglickým rodičům v Keni, pak studoval v Anglii a studia dokončil v roce 1989. Když se rozhodoval, kde začít podnikat, vybral si Česko. Teď v Keni staví nejvyšší africký mrakodrap a při setkání mi říkal, že mu zkušenosti z Prahy z devadesátých let ohromně pomáhají. Je to pro mě jako déjà vu, smál se. Podnikatelé se musí umět vyrovnat s místními poměry a transformující se společností, ale byznys funguje. Musíte jej však mít pod kontrolou. Nejde dělat na dálku.

Tato mise rovněž ukázala, jak důležité je poskytovat studentská víza. Potkali jsme pár místních podnikatelů, kteří vystudovali v naší zemi. Ve všech případech propojovali byznys své země s tou naší. 

Dost se spekulovalo o důvodech, proč Nigérie zrušila pozvání pro misi. Žádný konkrétní důvod ale nezazněl. Jak to tedy bylo?

Sledovat z dálky to, co se v Česku psalo a říkalo o té záležitosti kolem Nigérie, bylo smutné. Nikdo z těch, kdo to chodili komentovat do televize, s námi nemluvil, ale všichni byli odborníci. Návštěva Nigérie se začala připravovat deset dnů před odletem, protože vypadla původně plánovaná Angola. 

Když jsme nasedali do letadla směr Afrika, nebyl potvrzený program, tamní byznysové fórum bylo nejslaběji obsazené a čekalo se, jestli to klapne. Takže jsme odletěli s tím, že to nemusí dopadnout. Do toho byly v zemi určité bezpečnostní problémy a také prezident se prý v daný termín odjel léčit do zahraničí. Jinak řečeno, seběhlo se více věcí najednou a rozhodně neexistoval žádný jasný, konkrétní důvod; třeba česká politika vůči Izraeli, jak někteří tvrdili.

Takže Nigerijci jenom nestihli akci připravit, to je celé?

Ano. Když se na to dívám pragmaticky, jak nákladné a organizačně náročné muselo být připravit naši cestu… 

Třeba v Ghaně naši kolonu provázeli městem, všude kolem cesty české vlaječky, premiér Petr Fiala měl na každém kruhovém objezdu velký portrét, prostě to brali velmi vážně. Připravit tohle za deset dnů a podepsat se pod to, že akce dobře dopadne, bylo nejspíš pro místní organizátory příliš rizikové. Ale nebojím se, že by se cesta do Nigérie nakonec neodehrála. Myslím, že to je otázka pár měsíců a některý z ministrů tam podnikatele vezme. Může to být třeba i prezidentská cesta. Uvidíme.