Africký rafinérský sektor patří k posledním velkým energetickým trhům s vysokým růstovým potenciálem
Shutterstock.com
Boom dekády
Ropný hlad Afriky sílí. Kontinent bude potřebovat stovky miliard, jinak hrozí energetická krize
Rychlý populační růst a urbanizace ženou spotřebu ropy v Africe prudce nahoru. Bez rozsáhlých investic do rafinérií ale hrozí další prohlubování závislosti na dovozech a cenových výkyvech.
šéfredaktor
Poptávka po ropě v Africe by se měla do roku 2050 více než zdvojnásobit a dosáhnout až 4,5 milionu barelů denně. Podle Africké asociace rafinérií a distributorů (ARDA) si tento vývoj vyžádá investice přesahující 100 miliard dolarů (přes dva biliony korun) do rafinérského sektoru v příštích desetiletích.
Spotřeba ropy na kontinentu má podle ARDA vzrůst z přibližně 1,8 milionu barelů denně v roce 2024, a to zejména kvůli populačnímu růstu, urbanizaci a pokračující industrializaci.
Přesto Afrika zůstává silně závislá na dovozu hotových paliv, což ji vystavuje cenovým výkyvům, výpadkům dodávek a tlaku na devizové rezervy.
Výkonný tajemník ARDA Anibor Kragha upozorňuje na dlouhodobý paradox, kdy kontinent zvyšuje těžbu ropy, ale zároveň vyváží surovinu a draze dováží rafinované produkty. Investice do downstreamu podle něj stagnují, zatímco poptávka rychle roste.
Downstreamem se v ropném průmyslu míní všechno, co následuje po těžbě fosilní komodity. Tedy rafinace, zpracování, marketing a prodej hotových produktů, jako je benzín, nafta, letecké palivo a petrochemické produkty. Zahrnuje cestu od rafinerie k čerpacímu stojanu, včetně skladování, přepravy (potrubí, tankery), distribuce a maloobchodního prodeje.
Řešením má být modernizace odstavených či zastaralých rafinérií, rozšíření stávajících kapacit a výstavba nových provozů. Významnou překážkou je také roztříštěnost trhu. Z 54 afrických zemí má 46 vlastní palivové normy, což v praxi znamená dvanáct druhů benzinu a jedenáct variant nafty.
Podle ARDA patří africký rafinérský sektor k posledním velkým energetickým trhům s vysokým růstovým potenciálem. Kombinace demografického tlaku, strukturálního nedostatku nabídky a rozsahu potřebných investic může mít pro africké ekonomiky zásadní dopad.
