Malé království, velká hrdost: Lesotho odpovídá na Trumpovu kritiku
koláž | Hrot24 / Shutterstock.com
Trumpova cla a africký sen v troskách: Lesotho na pokraji hospodářského kolapsu
Na prašné ulici u továrny Precious Garments v Lesothu stojí Aletta Seleso. „Nevíme, jak tohle přežijeme. Umřeme,“ říká tlumeným hlasem. Osm let zde vyšívala logo na golfové košile se jménem Trump. Teď je její zaměstnání na hraně – stejně jako celé textilní odvětví v zemi. V dubnu letošního roku uvalil Donald Trump na Lesotho cla ve výši 50 %. Žádná jiná země nedostala tak vysoký tarif. Ačkoliv byl zatím pozastaven, od 1. srpna může znovu vstoupit v platnost, pokud se nepodaří vyjednat dohodu. Továrny mezitím snižují provoz, některé zavírají úplně. A zaměstnanci přicházejí o jediný zdroj obživy.
šéfredaktor
Textilní impérium na hliněných nohou
Lesotho se pyšnilo přezdívkou „denimové hlavní město Afriky“. V dobách největšího rozmachu zaměstnával textilní sektor až 50 tisíc lidí. Dnes je to o třetinu méně a 12 tisíc pracovních míst zaniklo přímo kvůli americkým clům.
Před uzavřenou továrnou CGM postávají desítky žen. V rukou svírají plastové láhve s vodou – jejich jedinou stravu na celý den. „Někdy jíme jen jednou denně. Někdy vůbec,“ říká BBC Puleng Selane, matka tří dětí, která si dnes vydělává prodejem roušek. Všichni doufají, že se fabriku podaří znovu otevřít.
TZICC, někdejší výrobní gigant pro řetězce jako Walmart a Costco, propustil 1 000 zaměstnanců. V jedné z hal leží opuštěné šicí stroje. „Kvůli tlaku kupců jsme museli zakázky dokončit před termínem. A pak přišel výpadek,“ říká manažerka Rahila Omar. Výroba pro Jižní Afriku příjmy nenahradí – americký trh byl klíčový.
Zákon, který měl pomáhat, skončil jako zbraň
Lesotho dlouho profitovalo z výjimky AGOA – dohody, jež umožňovala bezcelní vývoz do USA. Jenže jakmile začalo víc vyvážet, než dovážet, přišla odveta. Trumpovy tarify ukončily obchodní idylu. Clo 10 %, které zůstalo, nestačí.
„Je to hrozné. Dostávám teď polovinu platu,“ říká Aletta Seleso, která musí živit nejen své dítě, ale i matku a sirotky po sestře. Z $160 měsíčně má teď jen $80. I tak je na tom lépe než tisíce těch, kteří už nemají nic.
Aktivista Tšolo Thakeli říká jasně: „V zemi je beznaděj. Máme vzdělané lidi, kteří nemají kde pracovat.“ Vládu viní z korupce a slibů bez obsahu. Ministr obchodu Mokhethi Shelile kontruje, že země se už přeorientovala na trh Jižní Afriky. Ale právě USA byly tahounem růstu.
Zatímco politici hledají řešení, zaměstnanci v továrnách si balí poslední oběd. Někdo si sedne k modlitbě, jiný do stínu. A šicí stroje dál mlčí.
