Jediná skotská rafinerie v Grangemouthu skončila po více než sto letech činnosti
Shutterstock.com
Zranitelná ekonomika
Británie přišla o dvě rafinerie, závislost na dovozu paliv prudce roste
Británie zažívá nejprudší útlum rafinérského sektoru za poslední desetiletí. Po uzavření rafinerií Grangemouth a Lindsey zůstaly v zemi pouze čtyři velké provozy. Ambiciózní klimatické cíle tak narážejí na realitu rostoucích cen a energetické nejistoty.
editor
Britské rafinérství se ocitlo v největší krizi od počátku 21. století. Během roku 2025 skončily provoz hned dvě rafinerie – Grangemouth ve Skotsku a Lindsey v Lincolnshiru.
Grangemouth, jediná skotská rafinerie s kapacitou 145 tisíc barelů denně, skončila 29. dubna po více než sto letech činnosti.
Společný podnik Petroineos, vlastněný čínskou PetroChina a Ineos, ji označil za dlouhodobě neudržitelnou.
Plánovaná přeměna areálu na dovozní a skladovací hub symbolizuje posun britské strategie: země už méně vyrábí a více se připravuje na vyšší objemy dovážených paliv, píše web Oilprice.com.
Jen několik týdnů poté následovala další rána. Lindsey s kapacitou 110 tisíc barelů denně upadla v červnu do insolvence.
Podle vlády se vlastník Prax Group dostal od roku 2021 do ztrát zhruba 75 milionů liber (odhadem 2,1 miliardy korun).
Vyšetřování hospodaření firmy pokračuje a šance na prodej se zatím neobjevily. Provoz se zastavil a region ztratil klíčového zaměstnavatele.
Problém jménem nafta
Po těchto nepopulárních krocích zůstaly v Británii pouze čtyři velké rafinerie: ExxonMobil Fawley v Hampshiru s kapacitou 270 tisíc barelů denně, Stanlow v Cheshire (210 tisíc barelů denně), Valero Pembroke ve Walesu (270 tisíc) a Phillips 66 Humber v severním Lincolnshiru (220 tisíc barelů každý den).
Dohromady mají kapacitu něco přes milion barelů denně, což je o třetinu méně než na začátku desátých let tohoto století. Tři z nich navíc provozují americké společnosti, což posiluje závislost na zahraničních firmách.
Britské rafinerie jsou stavěny na lehkou sladkou ropu a generují přebytek benzinu, který se tradičně vyváží do USA a severozápadní Evropy.
Elektromobily jsou stále drahé, výroba baterií závislá na geopoliticky citlivých materiálech a ceny elektřiny v Británii jsou nestabilní.
S menším počtem rafinerií se ale exportní přebytek zmenší a může přispět k růstu cen benzinu na atlantickém trhu. Ještě výraznější je ovšem problém s naftou.
Už v minulých letech tvořila podstatnou část dovozů – v roce 2024 šlo o 265 tisíc barelů denně, více než třetinu všech čistých produktů. Hlavními dodavateli byly USA, Saúdská Arábie, Nizozemsko a Belgie.
Po uzavření Lindsey se bilance dále zhoršila. Podle analytické firmy Kpler klesla domácí nabídka nafty z 480 tisíc barelů denně v dubnu 2022 na 370 tisíc v září 2025, zatímco poptávka se drží kolem 570 tisíc.
Marže ICE gasoil vyskočily v červnu ze 16,50 na 26,30 dolaru za barel a i po mírném poklesu zůstávají nad 23 dolary – jasný signál napjaté situace.
Politická rovina dodává celé situaci další paradox. Vláda počítá s postupným útlumem fosilních paliv – od roku 2030 se mají přestat prodávat nové vozy na benzin a naftu.
Teoreticky by tak měla poptávka po tradičních palivech klesat. Realita je složitější: elektromobily jsou stále drahé, výroba baterií závislá na geopoliticky citlivých materiálech a ceny elektřiny v Británii jsou nestabilní.
Papír vs. realita
V kombinaci s krizí životních nákladů to znamená, že řada spotřebitelů si starší dieselová auta ponechává déle, než vláda očekávala.
Británie tak stojí před dilematem. Na papíře se blíží budoucnost se silně redukovaným rafinérským segmentem a nižší spotřebou nafty.
Ve skutečnosti ale uzavření dvou rafinerií v jednom roce prohloubilo závislost na dovozech, zvýšilo marže a odhalilo zranitelnost celé ekonomiky.
Pokud se poptávka po naftě nesníží rychleji, než je současný trend, může deficit přetrvat i v příštím desetiletí. A vláda bude muset rozhodnout, zda přizpůsobí energetickou strategii realitě, nebo zda riskuje, že se ambiciózní klimatické cíle střetnou s tvrdou tržní praxí.
