Z nominací na evropské filmové ceny je Matěj Chlupáček, jehož firma Barletta Production stojí třeba i za sériemi Iveta nebo Dcera národa, nadšený a uznává, že mu do budoucna hodně pomůžou. Stejně to vnímá i režisérka filmu Kristina Dufková, která připravovala Život k sežrání 13 let.

„I díky cenám se česká animace dostala v posledních letech opět na výsluní a ve světě se o ní znovu ví,“ říká v dvojrozhovoru pro Hrot24. „Už nikoho nemusím přesvědčovat, proč chci film dělat animovaně a že ho dokážu dokončit,“ dodává pak směrem ke svým dalším plánům.

Život k sežrání má hned dvě nominace na Evropské filmové ceny, jako nejlepší evropský film a jako nejlepší evropský animovaný film. Jak to prožíváte? A jak hodnotíte konkurenci, ve které jste?

Kristina Dufková: Je to až neuvěřitelné. Na filmu jsem začala pracovat před 13 lety a tohle jsou vlastně jen takové třešničky na dortu, s nimiž jsem ani nepočítala. Je to moc hezké završení celého toho roku, kdy jsme s filmem jezdili po různých festivalech.

Matěj Chlupáček: Máme opravdu velkou radost z toho, že se vedle nominace na nejlepší animovaný film povedla i nominace na nejlepší evropský film roku. Bylo to pro nás velké překvapení. Úplně upřímně se obávám prohry s filmem Flow (v českých kinech promítaným jako Kočičí odysea - pozn. red.), který jsem nedávno viděl už podruhé a je to rozhodně jeden z nejlepších filmů tohoto roku a jeden z nejkrásnějších animovaných filmů posledních let.

Je to velmi silný konkurent, který zároveň vede velkou i nákladnou kampaň – a je tak hodně vidět. Zároveň je to úplně jiný film, enviromentální, ani ne tolik dějový, je to odysea. Půjde tak hodně o vkus akademiků a o to, k jakému typu vyprávění se přikloní. K výhře se ovšem opravdu neupínáme a je pro nás velká čest už jen to, že jsme nominovaní a že jsme to s Životem k sežrání dotáhli takhle daleko.

Kristina Dufková: Ta konkurence je opravdu velká. Ale už to, že jsem se do spolku takhle hezkých filmů dostala, je pro mě poctou.

RozhovoryRozhovory

Filmový byznys je velký gambling a ruleta, říká producent filmů s Langmajerem Petr Erben

Jak velkou hodnotu mají tyto nominace a případně ceny pro vaše další projekty?

Kristina Dufková: Hodně velkou. I díky cenám se česká animace dostala v posledních letech opět na výsluní a ve světě se o ní znovu ví. Pro všechny tvůrce animovaných filmů v České republice je to teď jednodušší (zvláště po oceňovaných filmech jako například Moje slunce Mad Michaely Pavlátové nebo Tonda, Slávka a kouzelné světlo Filipa Pošivače - pozn. red.). Třeba ze začátku práce na Životu k sežrání jsem cítila velkou nedůvěru.

Nevěřili nám, že ten film skutečně dokážeme natočit za tak – oproti jiným filmům – nízký rozpočet. Už v průběhu natáčení se to zlepšovalo a další film, na kterém teď pracujeme, jde už daleko rychleji. Už nikoho nemusím přesvědčovat, proč chci ten film dělat animovaně a že ho dokážu dokončit.

Matěj Chlupáček: Jak nominace na evropské ceny, tak uvedení Života k sežrání na různých festivalech, na kterých jsme dostali i hodně cen, samozřejmě hodně pomáhají. Jak v zahraničí, tak i třeba v České republice, při posuzování dalších projektů na Státním fondu kinematografie. Ceny i nominace jsou zásadní, zviditelňují film i českou kinematografii v zahraničí.

Naopak si ale nemyslím, že se jakkoliv promítají do diváckého zájmu. Tahle rovnice v českých kinech neexistuje. Jinde v Evropě už ale ano. Život k sežrání má teď třeba ve Francii už v předprojekcích pěkná čísla, paradoxně lepší než v České republice za první měsíc běžné distribuce. Jakýkoliv úspěch tak vlastně v Česku neznamená ohodnocení v počtu diváků.

Čím to je, že návštěvnost Života k sežrání není v České republice zase až tak velká? Tím, že jde z velké části o loutkový film?

Matěj Chlupáček: Na loutkové filmy se opravdu u nás historicky zase až tak nechodí. Velkou výjimkou byl film Myši patří do nebe, který se ale perfektně programově trefil do okna po covidu. To není náš případ, v kinech je teď každý týden velké množství filmů. Aktuálně přišlo na Život k sežrání přes 28 tisíc diváků, to číslo ještě poroste. Je velký zájem o školní projekce, ale i tak se ve výsledku nebudeme bavit o vyšším počtu než 40 až 45 tisíc diváků.

Poměrně uspokojivá jsou teď třeba čísla u Pyšné princezny. Ta je natočená ve 3D animaci, podobá se tak americkým filmům od DreamWorks nebo od Disneyho. Ale ani u ní nejsou čísla asi tak vysoká, jak tvůrci očekávali. Když se vrátím k našemu filmu, je to trochu bizarní, v koprodukční zemi, ve Francii, se očekává 200 až 250 tisíc diváků. Samozřejmě je to ale dané tím že film je natočený podle původně francouzské knížky, která tam má hlubší tradici.

Bylo vám hned jasné, že Život k sežrání natočíte jako loutkový film?

Kristina Dufková: Že použijeme loutky, mi bylo jasné, už když jsem četla knížku, která se stala naší předlohou. Hodí se to k sobě. Ten příběh se týká obezity a vůbec hmoty. Loutky jsem zkombinovala s kreslenou animací, kterou mám ráda a přišlo mi hezké to právě takhle udělat: odlehčit a zpestřit loutky. 3D animaci jsem nikdy nedělala, mám raději kontaktní materiály a prostředky vyprávění příběhu. A doufám, že se i čeští diváci opět naučí na takovéto filmy dívat.

Matěj Chlupáček: Určitě bych ale nechtěl, aby to vyznělo tak, že tohoto rozhodnutí litujeme. Loutka je specifická a na zahraničních trzích a festivalech vzbuzuje nadšení. Chceme v tom být vytrvalí a budeme tak natáčet i další filmy.

RozhovoryRozhovory

Česká filharmonie zahraje v Carnegie Hall. Proděláme na tom, ale vyplatí se to, říká její šéf Mareček

V českých kinech jste se potkali s dalším domácím loutkovým filmem – s Velkým pánem. Je to náhoda a shoda času kvůli tomu, jak se oba dva filmy dlouho připravovaly?

Matěj Chlupáček: Velký pán šel do kin před námi. Snažili jsme se udržet co možná největší odstup, ale zároveň jsme potřebovali jít do kin na podzim. Život k sežrání jsme dokončili na jaře a nasadit takový snímek do kin přes léto by byl nesmysl a distribuční sebevražda. Vybírali jsme si tak, jestli budeme blíž k Pyšné princezně nebo k Velkému pánovi. A čistě obchodně jsme vsadili na to, že Pyšná princezna nám může ublížit víc než Velký pán.

Život k sežrání vznikal v koprodukci České republiky, Slovenska a Francie. Jaká ta spolupráce byla?

Matěj Chlupáček: Tahle koprodukce se skládala poměrně jednoduše. Slovenský koproducent byl v projektu už dlouho, když mi představil francouzského koproducenta. Respektive Agata Novinski doporučila Marca Faye jako ideálního kandidáta pro tento projekt. Účast francouzské strany byla zásadní, pokud jde o získání podpory od Eurimages, při prezentacích na Cartoon Movie v Bordeaux nebo při domlouvání sales agenta. Dalo by se to dělat i bez Francie, ale byl to ten štempl Západu. Důležitý i jako důkaz, že to myslíme vážně a chceme ten film dělat opravdu mezinárodně.

Kristina Dufková: Důležité také je, že knížka, podle které jsme Život k sežrání natočili, je francouzská. Kdybychom tak neměli francouzského koproducenta, vypadalo by to divně. Přímo na place a pro práci s loutkou jsme měli jednu francouzskou animátorku, celá kreslená část se pak dělala ve Francii.

Kdyby se tedy Francie nezapojila, vznikl by Život k sežrání s nižším rozpočtem a vypadal by jinak, než vypadá? Nebo to tak nutně není?

Matěj Chlupáček: To už vám těžko řekneme. Film by určitě vznikl i bez Francouzů, ale patrně za nižší peníze. Možná bez podpory Eurimages, bez Cartoon Movie a tak dále. Všechny ty věci se totiž vážou řetězově na sebe. Mezinárodní koprodukce jsou samozřejmě složitější, ale věnujeme se jim teď intenzivně a jsme zvyklí takto koooperovat. Vznikly tak třeba i naše série Dcera národa nebo To se vysvětlí, soudruzi.

Čím to je, že aktuálně vzniká v České republice více filmů pro děti? Je to poptávkou, nebo výraznější podporou třeba ze Státního fondu kinematografie?

Matěj Chlupáček: To, že Státní fond kinematografie aktuálně více podporuje animované filmy, než tomu bylo v minulosti, je určitě ohromná pomoc. I Česká televize více poslouchá potřeby tvůrců animovaných filmů. A také se objevuje stále více mladých producentek a producentů, kteří se nebrání zahraničním spolupracím.

Možnosti se tak rozrůstají a jsou vlastně bezbřehé. Koprodukovat animovaný film s Francií, se Španělskem, ale třeba i s Německem nebo s Velkou Británií – to všechno je možné. Jen je potřeba mít tu odvahu to udělat. Dřívější generace producentů na koprodukce spíše zanevřela, teď už ale najdete jen málo filmů, který by alespoň jednu koprodukci neměl.

Legenda sběratelstvíLegenda sběratelství

Filatelisté vymírají, ne ale v Česku, říká David Feldman, který vydražil modrého i červeného mauricia a zkoumal Monu Lisu

Na čem dalším spolu teď pracujete?

Kristina Dufková: Na filmu s pracovním názvem O Snech. Začala jsem ho připravovat asi před pěti lety ve chvíli, kdy se na čas zastavil Život k sežrání. Začala jsem chystat něco dalšího, abych se z toho nezhroutila. Vydala jsem se při tom lehčí cestou. Je to víc rodinný film, i pro menší děti. Protože u Života k sežrání jsme naráželi i na cílovou skupinu těch větších dětí, která před 13 lety nebyla považována za úplně atraktivní. O snech je o dvou dětských kamarádech, jejich snech a o tom, jak je důležité si něco přát a věřit, že se to splní.

Matěj Chlupáček: Opět půjde o koprodukci České republiky, Slovenska a Francie. Další zemi už asi přibírat nebudeme. Sice bychom mohli získat více peněz, na druhou stranu bychom ale museli utratit určité obnosy z podpory v konkrétních regionech, a proto třeba i měnit kreativní tým. Ten nám ale funguje a rádi bychom v podobném modelu zůstali.

A vaše dlouhodobější plány?

Matěj Chlupáček: Rádi bychom zároveň pracovali na dalším projektu, na který Barlettu oslovilo jedno nejmenované americké studio. Chtěli by s námi dělat temnější film. Vedle Snů by tak mohl probíhat vývoj ještě tohoto snímku pro americký trh. Ale zatím je všechno v jednání a je to poměrně nekonkrétní ze všech stran.

Mimo spolupráci s Kristinou chystáme jako Barletta také šest nových sérií, pro televize a podobně. Připravujeme rovněž nový film Tomáše Luňáka, který se rozhodl 15 let po Aloisovi Nebelovi udělat novou adaptaci příběhu Pavla Juráčka Konec srpna v hotelu Ozon. Tenhle postapokalyptický film snad přineseme na plátna za pár let. Já jako režisér chystám také svůj další celovečerní film, který už nebude tak úplně český a hlavní roli si zahraje francouzská herečka. Víc o těchto projektech ale bohužel ještě mluvit nemůžu.

Kristina Dufková (46)

• Filmová režisérka a animátorka

• Letos uvedla do kin film Život k sežrání

• Dříve pracovala například na filmech Zubatá nekouše! nebo Fimfárum – do třetice všeho dobrého

• Pracuje rovněž na videoklipech, letos šlo o Lávu pro zpěvačku Rozálii

• Aktuálně připravuje animovaný film O snech

Matěj Chlupáček (30)

• Filmový producent a režisér

• Spolumajitel produkční společnosti Barletta

• Produkoval filmy Hany, Polednice nebo seriály Iveta a Profesor T.

• Režíroval filmy Úsvit nebo Bez doteku a spolurežíroval seriály Zrádci, To se vysvětlí, soudruzi! nebo Dcera národa