Ukrajinská vojačka (ilustrační snímek)
Shutterstock.com
Film Cuba & Alaska
Ukrajinky mění armádu: bojují, velí i zachraňují. „Fronta je bezpečnější než Kyjev,“ říkají
Ženy na Ukrajině nejsou mobilizovány povinně, přesto jich desítky tisíc vstoupily do armády. Od roku 2018 mohou oficiálně zastávat bojové funkce a dnes patří mezi klíčovou součást obrany země.
editor
V ukrajinské armádě slouží přes 70 tisíc žen a jejich role se za poslední roky dramaticky proměnila. Zatímco dříve mohly oficiálně zastávat jen podpůrné funkce, dnes téměř 20 tisíc z nich působí přímo na frontě jako řidičky, střelkyně, průzkumnice či medičky.
Mnohé z nich se přidaly dobrovolně již po ruské invazi v roce 2014 — mezi nimi i Julija Sidorovová a Kateryna Pryjmaková, které se na frontě poznaly a rozhodly se vstoupit do armády.
Pryjmaková pro web Euronews vzpomíná, že ženy tehdy nebyly do boje přijímány, přesto bojové úkoly plnily. Společně s dalšími ženami proto tři roky usilovala o změnu zákonů.
Výsledkem byl průlom v roce 2018, kdy se dámy poprvé dostaly do oficiálních bojových pozic. Pryjmaková následně založila organizaci Veteranka, která podporuje vojačky, pomáhá veteránkám s návratem do civilu a prosazuje jejich práva v armádě.
Rok 2022 vše změnil. Po ruské plné invazi se k armádě spontánně přihlásily tisíce žen a staly se nedílnou součástí obrany země. Patří k nim i Oleksandra Lysycká, přezdívaná „Aljaška“, důstojnice Národní gardy, která armádu nikdy neplánovala. „Chci žít ve své zemi a ve svém bytě. Abych mohla, musím něco udělat,“ říká.
Sidorovová a Lysycká jsou hlavními postavami dokumentu Cuba and Alaska (Kuba a Aljaška), který sleduje jejich život na frontě — od každodenního stresu až po sny o budoucnosti.
Sidorovová, která zachraňuje zraněné doslova „z ohně“, si splnila dětský sen o módní přehlídce v Paříži. „Přála bych si, aby to bylo za jiných okolností,“ říká. Po návratu se opět vrátila k praxi medičky na frontě.
Paradoxně říkají, že se na bojišti cítí bezpečněji než v Kyjevě. „V civilu není žádný návod, co dělat,“ vysvětluje Sidorovová. Nálet dronů v hlavním městě pro ni představuje větší stres než fronta, kde každý v týmu přesně ví, co má dělat.
Podle Pryjmakové je přechod mezi frontou a civilním životem nejtěžší částí služby — člověk žije dlouhodobě v extrémním stresu a pak se ocitne ve světě, který jako by žil mimo realitu války.
Evropa nic nechápe
Stejný pocit mají i při návštěvách Evropy. „Připomíná mi to Ukrajinu v roce 2014. Lidé nechápou, co se blíží,“ varuje Sidorova.
Všechny tři vojačky se shodují, že pokud Západ nezastaví Rusko na Ukrajině, válka se přiblíží i Evropě. „Je lepší nemoc zastavit, než se rozšíří,“ říká Lysycká. Podle všech zmíněných žen má Evropa stále čas se připravit — ale okno se rychle zavírá.
Ukrajinky mezitím dál slouží, bojují a drží frontu. Jak říká Pryjmaková: „Čím víc žen v armádě bude, tím silnější bude Ukrajina.“
