Klimatické cíle v ohrožení. AI pomáhá těžařům vydolovat bilion barelů
Shutterstock.com
AI vrací ropě dech. A klimatickým cílům hází klacky pod nohy
Ještě před pár lety se zdálo, že ropný průmysl má své nejlepší dny za sebou. Výzvy k dosažení uhlíkové neutrality sílily, těžba fosilních paliv zdražovala a klimatické cíle Pařížské dohody vypadaly sice ambiciózně, ale reálně dosažitelně. Pak ale do hry vstoupila umělá inteligence. A všechno se změnilo.
šéfredaktor
Podle konzultantské společnosti Wood Mackenzie by právě AI mohla odemknout přístup k dalším jednomu bilionu barelů ropy. Nejde přitom o žádná hypotetická naleziště — většinu z této zásoby lze podle jejich nástroje „Analogues“ vytěžit z již existujících ložisek, pokud se optimalizuje provoz a nasadí dostupné technologie chytře a efektivně. Pro producenty je to vítaná injekce: déle, levněji a víc. Pro klimatické aktivisty noční můra.
Výhra pro těžaře, prohra pro klimatické ambice?
Odpověď na otázku, zda AI pomůže energetické transformaci, nebo ji zpomalí, už není tak jednoduchá. Zatímco technologičtí optimisté doufali, že umělá inteligence pomůže především s přechodem na zelené zdroje, realita je zatím prozaičtější. AI se stala výkonným nástrojem pro těžbu více ropy za méně peněz.
„Fosilní paliva byla na ústupu, stala se příliš nákladnými a složitými na těžbu — než přišla AI a udělala je znovu výnosnými,“ shrnula situaci klimatická aktivistka Holly Alpine pro Axios.
Wood Mackenzie není jediná firma, která přehodnocuje budoucnost ropy. Mezinárodní energetická agentura (IEA) už stáhla svoji předchozí predikci o brzkém vrcholu ropné poptávky. Nově počítá s tím, že ropa zůstane klíčovou složkou světového energetického mixu minimálně do roku 2050. A s tím, jak roste efektivita těžby díky umělé inteligenci, není těžké pochopit proč.
AI pohání i spotřebu energie. A poptávku po plynu
Ironií osudu je, že AI nepodporuje ropný sektor jen tím, že zefektivňuje těžbu. Sama totiž generuje masivní poptávku po energii — a to především z fosilních zdrojů. Datová centra, která AI provozují, se v posledních měsících stala synonymem pro energetickou žíznivost. A tam, kde se plánují nové haly plné serverů, se už dnes spekuluje o renesanci plynových elektráren.
Například Norsko už varovalo, že by mohlo dojít k nedostatku elektřiny, pokud se výstavba nových datacenter nezpomalí. Očekávání prudkého nárůstu spotřeby energií vedou obchodníky k sázkám na růst cen plynu a tlak na zajištění stálých (baseload) zdrojů, jako je uhlí, plyn a jaderná energie.
Ačkoliv příznivci AI argumentují, že technologie jednou pomůže optimalizovat distribuci energie a stabilizovat sítě — třeba tím, že zlepší predikce a řízení zatížení — zatím se její energetická stopa chová spíš jako přítěž než jako lék.
Paradox pokroku
Umělá inteligence tedy zatím nevede energetickou transformaci kupředu, ale paradoxně upevňuje roli ropy a plynu. Optimalizuje těžbu, drží ceny na uzdě a stimuluje poptávku — a to v době, kdy se svět podle Pařížské dohody měl vydat zcela opačným směrem.
Nízké ceny ropy, částečně umožněné právě vyšší efektivitou těžby, mohou znovu nastartovat spotřebu, což už se částečně děje. Před dvěma měsíci došlo k výraznému meziročnímu i meziměsíčnímu nárůstu poptávky po ropě, jak potvrzuje i samotná Wood Mackenzie.
