Apokalypsa s mrtvolami na ulicích předpovídaná profesorem přes kočičí parazity nejprve na konec září, pak na půlku října a naposledy na začátek listopadu se nekoná a počty nakažených dost razantně padají. Přesto je i bez profesora Flegra, který z médií zmizel podobně, jako se objevil, stále dost hlasů volajících po opravdovém lockdownu, protože současná situace se jim jeví stále příliš rozvolněná a nestabilní. Oporu mají především v nejrůznějších akademických kruzích reprezentovaných zejména teoretiky z Centra pro modelování biologických a společenských procesů, ale třeba i prezidentem Lékařské komory Kubkem. Typicky lidmi, jejichž příjem nezávisí na vývoji ekonomiky, a tak je dopady izraelského modelu vypnutí státu valně netankují. 

Mimochodem, měsícem izraelského lockdownu bychom zchudli zhruba stejně jako za dohromady pět až šest měsíců uzávěr z jara a léta, tedy o částku mezi čtyřmi až pěti sty miliardami korun, aniž by bylo příliš pravděpodobné, že se to už nebude opakovat. 

Po Flegrovi a také zubařích a onkolozích, přišli lidé, kteří pro změnu v covidu takovou katastrofu neviděli. Ve srovnání s oběma partičkami nám vychází pak exministr Prymula jako racionální centrista, na jehož slova a tom, že kolem 10. listopadu bude kumulovat nápor na nemocnice, došlo s překvapivou přesností.

V posteli místo statistik

Katastrofisté vinu za neúspěch svých věšteb nyní připisují nedostatečnému testování. Ale otestujte někoho, kdo nejde k doktorovi, a tudíž ho nikdo na test nepošle. Covid sice není chřipečka, ale část populace se zjevně rozhodla, že s ním bude jako s chřipkou zacházet. Pokud se nedusí a nevolají záchranku, zalezou do postele a normálně to vyleží, což je tak jako tak řešení pro více než 90 procent nakažených. Pokud se chovají dostatečně zodpovědně, nenakazí ani o člověka víc než ti, co se otestují a jsou zaneseni do statistik.

Experti se tak mohou o promořování a jeho efektivitě i nebezpečnosti přít třeba do krve, ale lidé si to rozhodnou sami a nikoho k tomu nepotřebují. To je nakonec úskalí všeho vědeckého modelování biologických a společenských procesů. Příroda i člověk se chovají značně nepředvídatelně a na to, co bude, si lze možná vsadit, ale neexistuje model, s nímž byste pravidelně vyhrávali.

Co funguje? Nevíme

Lidí v Česku, kteří se s covidem setkali, bude mnohonásobně více, než vykazují statistiky. Určitě více než milion a možná i více než dva. Tohle promořování současnému poklesu, za nímž jsou nepochybně i tak možná až příliš restriktivní opatření, významně pomáhá.

Každopádně ani po vrcholu této vlny kvůli chaotickému zavírání kde čeho po třech či čtyřech dnech stále nevíme, co přesně z restriktivních opatření funguje více, co méně a co vůbec. Což je bezpochyby špatně.

V čem máme jistotu, a to je ta nejlepší zpráva, je české zdravotnictví. To, co předvádějí zdravotníci, od ředitelů nemocnic přes lékaře, sestry až po saniťáky, je famózní. Ať už jde o organizaci práce, vysokou kompetenci lékařů i sester, či nasazení dokumentující bezmeznou oddanost svému povolání. Ne Česko, ale české zdravotnictví je best in covid.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.