Žába na prameni mluví německy. Energetická krize bude pokračovat i příští rok

Naši západní sousedé, kteří jsou Putinovými spoluviníky v případě naší energetické krize, minulý týden posunuli uzavření svých posledních tří jaderných elektráren ze silvestra na týden po Velikonocích.

Vládní levicová koalice to odsouhlasila až po nebývale tvrdém postupu kancléře Olafa Scholze, který to dávno nepoužitou procedurou nařídil zelenému ministrovi průmyslu Habeckovi. Ten chtěl nechat v provozu jen dvě jaderky ze tří, ty zavřít posledního března a zároveň zakázat nákup jaderného paliva, aby to nešlo revidovat.

Navíc spor s ministrem financí Lindnerem, který chtěl u jádra zůstat až do roku 2024, ohrožoval i schválení tohoto minimálního plánu. A tím i stabilitu energetické sítě ve středu Evropy.

Plynová krize: Všichni jsou si rovni, jen Němci jsou si trochu rovnější?

Všude, kde jsou si všichni rovni a skloňuje se solidarita, se nakonec ukáže, že někdo si je o trochu rovnější

Všude, kde jsou si všichni rovni a skloňuje se solidarita, se nakonec ukáže, že někdo si je o trochu rovnější

Přineslo to úlevu, ale pouze chvilkovou. Než si uvědomíme, že Německo s veškerou aktuální zkušeností stále pokračuje v politice, která celou Evropu naservírovala Putinovi pod nůž, jen trochu posunulo harmonogram. Tou politikou je náhrada jaderných a uhelných zdrojů větrníky a soláry, které je bezpodmínečně nutné vykrývat spalováním plynu v elektrárnách.

Jak je naplníme příště?

To, co Němci stále hodlají odstavit, představuje potřebu dovozu dalších osmdesáti terawatthodin zemního plynu. Pro srovnání, česká roční spotřeba využívaná dominantně na topení a v průmyslu činí 95 terawatthodin. Jistě, nezasáhne to tuto zimu, ale tu příští už ano. A nové německé terminály, s jejichž otevřením v příštím roce se počítá, ani nepokryjí dřívější dovoz z Ruska, který s veškerými možnými komplikacemi naplnil zásobníky, díky nimž zimu ve střední Evropě zvládneme.

Jak je naplníme příští rok, zatím nikdo není schopen říci. Co je ale jasné, je skutečnost, že jarní odstavení jaderných elektráren v Německu opět zvýší tlak na růst nyní pěkně klesající ceny plynu. A v důsledku i na ceny elektřiny a náklady vlád na pomoc domácnostem i firmám.

Německo je přitom žábou na prameni při hledání společného evropského postupu ke zmírnění dopadů drahého plynu. Vytrvale blokuje zavedení iberského modelu stropu na plyn pro výrobu energie, kdy stát dotuje rozdíl mezi tržní cenou plynu, za niž elektrárny nakupují, a stanoveným stropem. A velmi odtažitý vztah má i k případným stropům na velkoobchodní ceny. Tomu lze rozumět, protože na rozdíl od mnoha jiných přímořských zemí nemá dlouhodobější kontrakty na LNG a musí přeplácet konkurenty na trhu, včetně těch evropských.

Průmyslový paradox

Teď si k tomu přičtěme zuřivý odpor vůči jakékoli zmínce na téma emisních povolenek, které jednak zdražují výrobu elektřiny, ale také mimochodem zatěžují velké průmyslové podniky, které i tak trpí enormními cenami energií. Naopak Němcům se drahé povolenky líbí, protože z nich financují dotace pro obnovitelné zdroje. Ty jsou sice v zelené propagandě ty nejlevnější, ale ani při současných cenách se bez dotační injekce zřejmě nevyplatí do nich investovat soukromé peníze.

A máme tak skoro kompletní obrázek naší energetické krize, která zřejmě neskončí ani poté, co se podaří zajistit dostatek plynu pro Evropu, protože ceny zůstanou vysoko. A konec průmyslové výroby v Evropě, který začal mnoho let před válkou na Ukrajině, bude dovršen. Zásluhou jedné z nejprůmyslovějších zemí světa. 

Pohádky o levném plynu od Putina. Sen proruské lobby je mimo realitu

Část politiků i proruských aktivistů stále sní o dohodě s Putinem a levném ruském plynu. Je to přitom právě ruská strana, kdo neplní smlouvy o dodávkách plynu a kdo cíleně vyvolal – vedle války – i stávající energetickou krizi.

Část politiků i proruských aktivistů stále sní o dohodě s Putinem a levném ruském plynu. Je to přitom právě ruská strana, kdo neplní smlouvy o dodávkách plynu a kdo cíleně vyvolal – vedle války – i stávající energetickou krizi.