Nájezdník, investiční žralok, bezskrupulózní střelec, ale také kyperský bezdomovec. Před jedenácti lety měl Radovan Vítek řadu označení. Tím posledním jej tituloval někdejší šéf Sazky Aleš Hušák. Kolem Vánoc 2010 totiž Vítek zahájil svůj slavný výpad proti loterijní společnosti Sazka.

S podporou J&T získal pohledávku od Raiffeisenbank a Komerční banky a stal se nejsilnějším beranidlem proti do té doby neporazitelné říši Aleše Hušáka. A po Novém roce na loterijní monopol podal insolvenční návrh.

„V případě toho návrhu si musí být kyperský bezdomovec vědom toho, co činí,“ prohlásil na památné tiskové konferenci šéf Sazky s narážkou na sídla Vítkových firem. Hušák tehdy situaci zlehčoval, Vítkův návrh označil za šikanózní a Sazku za zdravou firmu, která jen řeší „chvilkový nedostatek likvidity“.

Za několik měsíců firma zkrachovala a sportovní svazy nadobro přišly o dojnou krávu. Vítek tehdy z vyhroceného a ostře sledovaného případu odešel jako jeden z vítězů. Byl to on, kdo rozrazil Hušákovy hradby, nakonec vyběhl s dalšími aktéry Markem Dospivou a Martinem Ulčákem, aby následně přenechal svou pozici skupině PPF. Vítkův výnos z této výbojné akce údajně přesáhl miliardu korun, částečně ve formě zajímavých nemovitostí z držav skupiny PPF a někdejší ECM.

To bylo zároveň naposledy, kdy Vítek dával rozhovory. Kvůli přestřelce s Hušákem dokonce zašel na živé povídání do televizní zpravodajské relace. Od té doby byste jeho ucelený rozhovor v tuzemských médiích hledali marně. Za onu dekádu urazil rodák z Nového Města na Moravě dlouhou cestu.

Postupně, krok za krokem, se vymaňoval ze škatulky ranaře, který svého času drsně vykostil družstevníky Včely a skončil i v policejní vazbě kvůli podezření z údajného kuplířství. Obvinění se ukázalo jako nepodložené a bylo spíše výsledkem Vítkových obchodních válek s temnějšími figurami česko-slovenského byznysu. A těch se Vítek od mládí rozhodně nebál. Ať už v dobách slovenského Istrokapitálu, nebo později pod hlavičkou CPI.

Chuť ulice

Radovan Vítek rozhodně nikdy nebyl uhlazeným byznysmenem bankéřského stylu jako třeba Zdeněk Bakala či Daniel Křetínský. Z jeho obchodního stylu i verbálního projevu byl vždy cítit ryzí testosteron a syrovost ulice.

Vždy se mohl opřít o přátele z J&T a také o další investory, o kterých se dodnes spíše mlží. V určité fázi si na něj vsadili také lidé kolem plzeňské Škody a doslova legendy se pějí o tom, kolik peněz mu svěřil někdejší šéf ČEZ Martin Roman. Oba však vždy finanční provázanost popírali a ani z veřejných zdrojů ji nelze nijak dokázat.

Ale fotbalovou hantýrkou by se řeklo – kontakt tam byl. Nejrůznější vztahy na další byznysmeny z okruhu Škody Transportation ostatně obnažily spory s někdejšími majiteli Mostecké uhelné a Škody Markem Čmejlou a Jiřím Divišem. Ti se u soudu v USA od Vítka neúspěšně domáhali náhrady škody ve výši až jedné miliardy dolarů.

Vítek všechny podobné útoky bez problémů ustál a navzdory své rozporuplné pověsti proniká čím dál hlouběji mezi byznysovou smetánku i v mezinárodním měřítku. Několikrát osvědčil intuici a skvělou práci s ekonomickým cyklem. Zatímco v krizích se pustil do největších akcí, v době zdánlivého růstu uměl šlápnout na brzdu a hromadit kapitál. To se mu vyplatilo hned několikrát.

Poté, co v roce 2014 dokončil dramatickou restrukturalizaci německého Orca, na sebe upozornil třeba nákupem panství po Ringo Starrovi či ovládnutím luxusního alpského střediska Crans-Montana. Letos, opět v době všeobecného neklidu, se posunul na další byznysovou úroveň.

Nejdříve v polovině listopadu dotáhl spojení s významným globálním investičním fondem Apollo, který mu dodal kredit na světových investičních trzích. Fond Apollo je mimo jiné společníkem Karla Komárka v jeho skupině Sazka.

V případě Vítkovy CPI Property Group (CPIPG) šlo o obchod za 300 milionů eur, tedy asi za 7,6 miliardy korun. Za tuto sumu získá do konce roku americký fond balík nově vydaných akcií, které budou odpovídat 5,5 procenta realitní skupiny. Američané tímto obchodem celou CPIPG ocenili na 5,4 miliardy eur, v přepočtu 137 miliard korun.

Jen o několik týdnů později se ukázal důvod tohoto spojení. Vítek totiž s novým kapitálovým arzenálem spustil akci na ovládnutí významné rakouské realitní skupiny Immofinanz. Ta vlastní zajímavé nemovitosti ve střední a východní Evropě. V Česku jí patří třeba obchodní centrum Vivo! Hostivař, kanceláře myhive na Palmovce a řada kancelářských domů v centru Prahy. Celková hodnota majetku Immofinanz byla ve třetím kvartálu 2021 vyčíslena zhruba na sedm miliard eur, to je asi polovina Vítkovy CPIPG.

„Immofinanz má vynikající portfolio v regionu střední Evropy. Ale i přes maximální snahu manažerského týmu bylo strategické rozhodování ve společnosti paralyzováno nedostatečným vedením akcionářů a nejistými zprávami o budoucnosti,“ uvedl k tomu v prohlášení Martin Němeček, generální ředitel CPIPG. Více skupina komentovat nechce s ohledem na regulace veřejného trhu.

Vítek po rakouském sokovi, se kterým se na trzích často potkává, pokukoval už mnoho let. Akci na jeho převzetí ale reálně spustil až letos na jaře. Letos v dubnu koupil téměř devítiprocentní podíl jeho syn Patrick. Aktuálně ale jeho podíl přebírá mateřská skupina CPIPG, která ještě nějaké další akcie skoupila na volném trhu. Celkem nyní ovládá přes 21 procent.

Kromě toho ve značně rozdrobené akcionářské struktuře Immofinanz operuje také společnost RPPK slovenského realitního investora Petera Korbačky. Ten historicky patří mezi zakládající členy J&T a nejbližší spolupracovníky Patrika Tkáče. Mezi jeho nejbližší ostatně patří i sám Vítek. Korbačkův podíl 10,6 procenta má podle současné dohody Vítek převzít, čímž bude brzy kontrolovat 32 procent Immofinanz a stane se bezpečně největším akcionářem. Vítek zároveň podal všem akcionářům nabídku na odkup až sta procent akcií. Skupina nabídla 21,20 eura za akcii, což je asi o euro méně, než za kolik se firma minulý týden obchodovala na vídeňské burze.

Pokud by Vítek skutečně vykupoval akcie až do sta procent, šlo by o kapitálově značně náročnou operaci. Ostatně i proto Vítek společně s fondy Apollo v minulých týdnech do CPI napumpoval přes půl miliardy eur.

Ale ani to by nestačilo. Proto si Vítek a jeho tým vyjednali jeden z největších syndikovaných úvěrů v historii firmy s českými kořeny. Osm bank v čele s americkou Goldman Sachs a švýcarskou Credit Suisse má v případě potřeby Vítkovi poskytnout úvěr až 2,5 miliardy eur, tedy zhruba 64 miliard korun.

Nástupce Kellnera

Podle zdrojů týdeníku Hrot Vítek ale v realistickém scénáři cílí na hodnotu přes padesát procent a manažerskou kontrolu. Navíc ani zde se to zřejmě neobejde bez boje a tvrdé hry. Navyšovat podíl, byť omezeně, zato za vyšší výkupní cenu, chce totiž další akcionář Immofinanz, konkurenční realitní skupina z Rakouska S-Immo. Ta se v minulosti neúspěšně pokusila s Immofinanz fúzovat.

Od té doby jsou vztahy uvnitř firmy dost divoké a právě toho chce český realitní dravec využít. Problémy vycházejí i z křížového vlastnictví obou rakouských skupin – zatímco S-Immo vlastní v Immofinanz 14,2 procenta, Immofinanz drží v S-Immo dokonce 26,5 procenta. Teď S-Immo každopádně vystupuje jako hlavní nepřítel Radovana Vítka.

Aby toho nebylo málo, přes čtyři procenta akcií v Immofinanz drží také aktivistický fond Petrus Advisers, českému publiku známý jako hlavní odstřelovač snah PPF při ovládnutí banky Moneta.

Vítek a jeho lidé tak musejí být ve svém živlu. Hraje se o hodně. Prakticky celý minulý týden Radovan Vítek a Martin Němeček se všemi stranami horečně jednali ve Vídni. Pokud CPI rakouského soka přece jen spolkne, vznikne tím těžkotonážní uskupení s nemovitostmi ve více než osmi evropských zemích s celkovou hodnotou přes sedmnáct miliard eur, tedy přes 433 miliard korun. Vítek spojením výrazně posílí hlavně v Rakousku, na Slovensku a v Polsku. Od dob válek s Petrem Sisákem, Alešem Hušákem či Markem Dospivou urazil kus cesty.

Hodně zhubl, sportuje, jezdí na koni. Už to není ten „devadesátkový“ Vítek.

Po letošní tragické smrti Petra Kellnera je vážným adeptem na titul nejbohatšího a nejmocnějšího českého byznysmena. Společně s Karlem Komárkem a Danielem Křetínským patří mezi ty s největším tahem a světovostí. A ačkoli už se sám několikrát nechal slyšet, že se chce pomalu z byznysu stahovat a firmu nachystat tak, aby byla stabilní a snadno předatelná dětem, lidé z trhu i jeho kolegové mají jasno: další tažení Radovana Vítka právě začíná a jen tak neskončí.