Komentář: Potřebujeme revizi Green Dealu. Místo toho nás možná čeká přitvrzení

Plán EU snížit emise do roku 2040 o devadesát procent je nebezpečný. Schvalovat se má prostřednictvím zákulisního vyjednávání, s minimální účastní národních parlamentů a bez propočtů, co to bude koho stát a zda je to sociální únosné.

Plán EU snížit emise do roku 2040 o devadesát procent je nebezpečný. Schvalovat se má prostřednictvím zákulisního vyjednávání, s minimální účastní národních parlamentů a bez propočtů, co to bude koho stát a zda je to sociální únosné.

Celý článek
0

Velká ropná konsolidace v USA: Dražší benzín a více vlivu pro OPEC

Polovinu těžby ropy v největší producentské zemi světa ovládla pouhá desítka firem. Kromě nich samotných se to nelíbí nikomu – Wall Street, politikům ani spotřebitelům.

Polovinu těžby ropy v největší producentské zemi světa ovládla pouhá desítka firem. Kromě nich samotných se to nelíbí nikomu – Wall Street, politikům ani spotřebitelům.

Celý článek
0

Zakladatelka Zásilkovny Kijonková po 13 letech odejde z vedení skupiny Packeta

Zakladatelka logistické služby Zásilkovna Simona Kijonková po 13 letech odejde z vedení skupiny Packeta, která Zásilkovnu provozuje. Zásilkovnu založila v roce 2010 a jako generální ředitelka ji vedla až do prodeje na přelomu loňského a letošního roku. Ve funkci ji má po dokončení transakce nahradit Erich Čomor, který stál u založení Air Bank nebo vedl německý Rohlík.

Zakladatelka logistické služby Zásilkovna Simona Kijonková po 13 letech odejde z vedení skupiny Packeta, která Zásilkovnu provozuje. Zásilkovnu založila v roce 2010 a jako generální ředitelka ji vedla až do prodeje na přelomu loňského a letošního roku. Ve funkci ji má po dokončení transakce nahradit Erich Čomor, který stál u založení Air Bank nebo vedl německý Rohlík.

Celý článek
0

Venezuelské vrtění psem: Maduro chce připojit ropná pole sousední Guyany

Prezidenta Venezuely Nicoláse Madura čekají volby, a tak vyhlásil referendum, v němž se svých „poddaných“ ptá, jestli souhlasí s připojením dvou třetin území Guyany.

Venezuelské vrtění psem: Maduro chce připojit ropná pole sousední Guyany
Nicolás Maduro se nechce vzdát moci, ilustrační foto | Profimedia.cz/AFP PHOTO / MIRAFLORES PRESS OFFICE / MARCELO GARCIA

Válka na Ukrajině a boj Izraele s Hamásem přitahují pozornost celého světa. Málem kvůli tomu zapadl bizarní manévr venezuelského režimu Nicoláse Madura, který pod americkým tlakem slíbil v příštím roce uspořádat už „konečně“ svobodné a spravedlivé prezidentské volby a potřebuje se zalíbit domácímu publiku.

Letos 3. prosince má proto proběhnout – parlamentem vypsané – referendum o regionu Essequibo, který náleží sousední Guyaně a tvoří dvě třetiny jejího území. Sporné území v povodí stejnojmenné řeky je bohaté na ropu a Caracas ho neovládá už od dob španělského impéria.

Maduro, někdejší odborový boss a řidič autobusu, převzal otěže moci po Hugu Chávezovi v roce 2013 a nechce z čela státu za žádnou cenu odejít. Po předchozích volbách z roku 2018 se prohlásil prezidentem, ačkoli opozice namítala, že hlasování provázela řada machinací a nedemokratických zásahů proti Madurovým soupeřům. 

Sankce Madura nezlomily

O rok později parlament dokonce prohlásil volby za neplatné a do funkce prezidenta dosadil Juana Guaidóa, kterého pak uznaly Spojené státy a dalších šest desítek zemí světa včetně Česka. Maduro ovšem neodstoupil a zemi ve skutečnosti dodnes vládne, což vedlo k tomu, že tehdejší americký prezident Donald Trump uvalil na jihoamerickou zemi, jež má největší prokázané zásoby ropy na světě, ekonomické sankce. Dodejme však, že Venezuela byla už v té době beztak hospodářsky zruinovaná Chávezovými a Madurovými marxistickými experimenty.

V roce 2016 zemi zasáhla hyperinflace, která dodnes neskončila. Podle údajů z letošního září činila míra inflace 318 procent. Většina obyvatel nemá dostatek peněz na potraviny ani na léky a chudobou trpí 94 procent Venezuelanů. Dokonce i ropný průmysl se potýká s nedostatkem západních technologií a investic. 

Dlouhodobý spor o hranici

Povodí řeky Essequibo není součástí Venezuely už staletí a současná hranice je garantována arbitrážní smlouvou z roku 1899. Po roce 1966, kdy Guyana získala nezávislost na Velké Británii, se měl spor o území mezi oběma státy vyřešit, jenže ve skutečnosti k žádnému pokroku nedošlo. Od roku 2018 se věc projednává i na úrovni Mezinárodního soudního dvora, který zřídila Organizace spojených národů v Haagu.

Maduro zjevně doufá, že odvedení pozornosti od jeho zkorumpované a nefunkční vlády k možnému územnímu rozšíření země mu pomůže zachránit si politickou kůži. Bílý dům totiž nedávno souhlasil s šestiměsíčním uvolněním sankcí výměnou za uznání opozice a uspořádání svobodných voleb. 

Dobrý důvod pro dočasné zmírnění sankcí měl i americký prezident Joe Biden, který se tak pokoušel zmírnit migrační krizi na americko-mexické hranici. Z Venezuely totiž v posledních letech odešla více než čtvrtina populace, která činí necelých třicet milionů lidí.

Ústupky ke změně nepovedou

Američané se rovněž pokoušejí vyvázat potenciální ropnou velmoc z vlivu Ruska a Číny, což je v době, kdy Putin válčí na Ukrajině a Si se netají touhou ovládnout Tchaj-wan, mimořádně aktuální. Časopis Forbes se nicméně domnívá, že ústupky americké administrativy vůči Madurovi ke změně poměrů v zemi nepovedou, stejně jako se nedaří zbavit moci komunisty na Kubě. 

Výše popsané referendum může sloužit k posílení nacionalistických nálad, aby poukázalo na opoziční vůdce jako na zrádce, kteří se chtějí „bratříčkovat se zlými Američany“. Plánované referendum odsoudily nejen Spojené státy, ale také Organizace amerických států. 

V Guyaně už navíc američtí těžaři krouží nad obrovskými nalezišti ropy i zemního plynu. Od roku 2015 zde působí ExxonMobil a od té doby oznámil objev 46 nových ropných polí. Licence od místní vlády obdržely i další společnosti – Chevron, BP nebo TotalEnergies. 

Z Guyany, v níž žije pouhých 800 tisíc obyvatel, by se tak mohla brzy stát jihoamerická obdoba Kataru či Norska. Ostatně od roku 2015 se tamní HDP na hlavu zvýšil z jedenácti tisíc na více než šedesát tisíc dolarů a roste nejrychleji na světě. Loni to bylo o 62 procent, letos Mezinárodní měnový fond předpokládá růst o dalších 38 procent.