Ve dvou uniformách. Jak Češi bojovali za hitlerovské Německo

Když před 77 lety končila druhá světová válka, v československých jednotkách na Západě sloužila přibližně třetina mužů, kteří původně narukovali do německého wehrmachtu.

Ve dvou uniformách. Jak Češi bojovali za hitlerovské Německo
Noví rekruti ze Sudet míří na frontu, mezi nimi i bývalí občané Československa. | foto Profimedia.cz

Josef Purman z Broumovska, které coby sudetské území připadlo po mnichovské dohodě nacistickému Německu, musel v únoru 1939 narukovat do wehrmachtu. Ale již v květnu dezertoval, překročil polskou hranici a přihlásil se do tehdy teprve vznikající československé vojenské skupiny v Krakově. Po porážce Polska putoval do Sovětského svazu, kde strávil dlouhé měsíce v internačním táboře. Až v květnu 1941 se dostal na Blízký východ, kde ho ovšem vzhledem k dřívější službě v německé armádě znovu čekal internační tábor – tentokrát britský. A až v červnu 1942 se mu podařilo nastoupit do československé armády na západní frontě.

Purman se stal prvním československým vojákem, který původně oblékl uniformu wehrmachtu. Nakonec jich byly tisíce. A většina z nich nepřeběhla frontu ke spojencům, ale coby němečtí vojáci padli do zajetí, kde si je vyhlídli verbíři rozšiřující se československé jednotky na Západě. Když před 77 lety, v květnu 1945, skončila válka, měl tento sbor zhruba deset tisíc příslušníků, přičemž více než tři tisíce původně narukovalo do wehrmachtu. Další stovky se objevily také v řadách Svobodovy armády v Sovětském svazu.

Potlačovaná historie

Československo v tomto ohledu nebylo výjimkou. Ve wehrmachtu sloužili rovněž muži z Francie, Polska, Lucemburska nebo Slovinska. Dlouhé roky se o této části historie nemluvilo, protože nezapadala do jednoznačného schématu hrdina versus nepřítel, případně kolaborant. Až teprve v posledních letech začali historikové z různých zemí zkoumat i tuto součást dějin.

„Pravidelným, ba dokonce charakteristickým jevem umělého přetváření kolektivní paměti do určitého obrazu-příběhu je vybírání a následné vyzdvihování vhodných historických událostí nebo jejich aspektů, zatímco jiné, které se do modelovaného ideologického obrazu nehodí, jsou naopak umenšovány, potlačovány, zcela pomíjeny, nebo dokonce popírány,“ uvádějí historikové Zdenko Maršálek a Jiří Neminář v knize Ve dvou uniformách, která se věnuje právě osudům československých vojáků původně sloužících ve wehrmachtu.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot

Máte účet?

Přihlásit