Chemik Tomáš Slanina přišel s revoluční myšlenkou, jak efektivně uložit a využívat solární energii. Na výzkum získal prestižní ERC grant
Nemusíte být žádní velcí znalci energetiky ani milovníci uhlí, abyste neomylně vypíchli největší slabinu obnovitelných zdrojů. Všechny energetické zdroje budoucnosti, jak se o nich dnes mluví, se potýkají s nestabilitou dodávek. Když fouká vítr, když je velký průtok vody, když svítí slunce, vyrábějí elektřinu jako o závod; ale co když ne? Ukládat přebytky do baterií je drahé a neefektivní, takže se výpadky dohánějí uhlím, jádrem nebo plynem. Pokud chceme „zelenou budoucnost“, musíme tento problém vyřešit. A právě na tom aktuálně pracuje český vědec Tomáš Slanina.
„Vyvíjíme systém, který umí nejen vyrábět elektřinu ze slunce, ale především ji také ukládat do chemických vazeb a následně kontrolovaným způsobem uvolňovat. Díky tomu by produkovaná elektřina nemusela kolísat na základě toho, zda na solární článek zrovna svítí slunce, ale mohla by se v čase uvolňovat rovnoměrně,“ vysvětluje fotochemik podstatu projektu, který Evropská výzkumná rada (European Research Council, ERC) ocenila pětiletým grantem v hodnotě přes 35 milionů korun.
V této soutěži nejde jen o peníze, soutěží se i o prestiž a uznání od mezinárodní vědecké komunity. ERC granty totiž často oceňují unikátní myšlenku, která když vyjde, způsobí revoluci celého oboru. Anebo ne, tak už to ve výzkumu chodí. V každém případě se ale jedná o špičkovou vědu, která posouvá hranice našeho poznání.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot