Meziroční tempa růstu v průmyslu za duben jsou - jistě hlavně pod vlivem strašně nízké srovnávací základny - přímo raketová. Průmysl v podstatě letos nebyl lockdownem na rozdíl od loňského jara bezprostředně postižen, protože velký kompromis mezi požadavky epidemiologů na „uzavření všeho“ nakonec vyústil do „testování všech“. Nakonec i tak počty infikovaných klesaly ve skutečnosti rychleji než v optimistických scénářích epidemiologických modelů z konce února.

Zakázková kniha je v mnoha firmách „nabušená“ jako dlouho ne, některé obory jsou už teď blízko předkrizového vrcholu. Nebýt úzkých hrdel v mezinárodních dodavatelských řetězcích a zahlcené logistice ze zámoří, zažili bychom asi nejrychlejší oživení za celou generaci.

Někde růst, jinde stagnace

Pochopitelně že obchod a služby postižené jak loni, tak letos na jaře dlouhými uzávěrami nabízejí velmi smíšený obrázek, někde vysoké dvouciferné nárůsty, jinde stagnace (loni na jaře domácnosti křečkovaly třeba trvanlivé potraviny do zásoby, tak obrat meziročně klesl).

Opravdovým testem hypotézy, že domácnosti začnou rozpouštět „vynucené a opatrnostní úspory“, jejichž objem je odhadován minimálně na 200 miliard korun, bude až vývoj obratu po „vypnutí“ vládních podpor spojený s ukončením většiny omezení ke konci května. Až červen a prázdninové měsíce totiž ukážou, jak ochotně budou lidé utrácet, jak přispějí očkovací certifikáty třeba k oživení evropského cestovního ruchu, k prodejům letenek a vytížení restaurací a hotelových lůžek, které dříve sloužily zahraničním turistům.

Podpory typu Antiviru udržely celkovou nezaměstnanost na velmi nízké hladině, ale k přelévání zaměstnanců, třeba číšníků, z pohostinství do logistiky (rozvážkových služeb a e-commerce) stejně došlo a podle všeho nebude jednoduché dostat je zpátky. Koneckonců úplnou jistotu, že covid se v nějaké zmutované podobě na podzim nevrátí, pokud se v mezidobí neproočkuje nějakých 75 procent dospělé populace, jim nikdo nedá, protože žádná taková záruka neexistuje.

Jemný signál

Nezaměstnanost je a nejspíš i bude nízká. Ani nepříjemná spotřebitelská inflace s 2,9 procenta za květen není tak vysoko, aby na svém příštím zasedání bankovní rada nedokázala vyslat jemný, ale slyšitelný signál, že nehodlá dovolit, aby se tady nějak uhnízdila inflační očekávání nad jejím dvouprocentním inflačním cílem.

Prozatím tak skoro na plné čáře převládají dobré zprávy, tedy pokud zrovna nesledujete vývoj pokladního plnění státního rozpočtu a vývoj plánovaný na příští rok. Nebuďme osobní, ale dokud se jakýkoli správce veřejných financí bude tvářit, že opravdu neví, jaký je rozdíl mezi cyklickým a strukturálním saldem, a že ten strukturální schodek ani v lítém protikrizovém boji prohlubovat nesmí, tak co s tím naděláte…

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.