Maroš Šefčovič (vlevo) se z Washingtonu vrátil s nepořízenou
Brian Jason / Alexandros Michailidis / Shutterstock.com, koláž Hrot24
Trump je se svými cly na koni a bruselský optimismus vyprchává. Na to, že zase couvne, se nemůžeme spoléhat
Trumpovy celní hodiny tikají a EU začíná docházet čas. Vyjednávání zatím nikam nevedou a vysoké tarify na evropské zboží visí ve vzduchu. Představitelé v Bruselu hrozí všemožnými protiopatřeními, ale měli bychom si uvědomit, že odvetná cla by byla jen zdaněním vlastních občanů a firem, píše ve svém komentáři Pavel Páral.
hlavní komentátor
Už jen pár dní zbývá do 1. srpna, kdy vyprší termín pro celní dohodu mezi USA a Evropou. Bez ní cla na evropské zboží v USA stoupnou na hodně prohibitivních třicet procent.
A bruselský optimismus, že dojde k nějaké oboustranné dohodě na maximálně deseti procentech, vyprchal. Z poslední návštěvy Washingtonu se evropský komisař pro obchod Maroš Šefčovič vrátil s prázdnou a s negativními pocity.
Na Wall Streetu se sice Trumpovi s jeho taktikou vyhlašování astronomických cel, jejichž platnost se vzápětí odkládá, přezdívá TACO – Trump always chickens out, což znamená, že prezident nakonec vždy vyměkne.
Zachovejte chladnou hlavu. Trump přece vždycky ustoupí
Trump skutečně v posledních měsících svého celního tažení zhusta ustupoval obavám ekonomů z toho, že vysoká cla zvednou inflaci, oslabí dolar a poškodí burzy v rozsahu který povede k recesi.
Jenže realita zatím ukazuje, že to nemusí být až tak strašné, jak mnozí ekonomové nejen v USA malovali. Přitom celní zatížení dovozů narostlo přes všechny ústupky opravdu masivně.
Včetně cel na ocel, hliník a automobily činila podle JPMorgan Chase průměrná efektivní sazba na veškerý americký dovoz k 2. červenci 13,4 procenta.
To je sice méně než maximum z 9. dubna, ale výrazně více než 2,3 procenta v loňském roce a nejvíce od o čtyřicátých let minulého století, tedy předtím, než USA a jejich spojenci zavedli mechanismy ke snížení bariér světového obchodu.
Trump vede největší ekonomiku světa s největší armádou. Všichni ostatní potřebují USA více než je tomu naopak, a předpokládá, že si může diktovat podmínky a zbytek světa se s nimi musí smířit. A zatím mu to prochází.
K protiopatřením dosud sáhla jen Čína a Kanada. Dosáhly jistých ústupků, ale cla zůstala astronomická.
Poslední čísla z americké ekonomiky přitom ukazují, že dopady jsou zatím omezené. Inflace dosáhla v červnu 2,7 procenta meziročně, což je rychlejší růst než květnových 2,4 procenta. Vážnější je meziměsíční skok o 0,3 procenta, ale stále to není drama a odpovídá to odhadům ekonomických analytiků.
Výraznější nárůst v červnu zaznamenaly ceny nábytku, hraček a oděvů, tedy položek, které bývají citlivé na cla. Zároveň nečekaně klesly ceny automobilů.
Navíc jen v červnu vybralo ministerstvo financí na celních příjmech 27 miliard dolarů (572 miliard korun), což je o 20 miliard dolarů více než před rokem.
To by znamenalo 240 miliard dolarů (pět bilionů korun) ročně navíc. To sice nestačí na zrušení daně z příjmu většiny rodin, jak Trump kdysi sliboval, ale i tak se z toho dá zaplatit spousta jiných priorit.
Představitelé administrativy, kteří se domnívají, že cla nevyvolají trvalou vysokou inflaci, protože poptávka v ekonomice a cenová síla podniků nejsou dostatečně silné na to, aby podpořily široký růst cen, mají o argument více.
A vyjednávání s Evropou jsou o to tvrdší a nějaká optimistická očekávání nejsou namístě. Původní americká nabídka plošných desetiprocentních cel už nejspíše není moc na stole a Trump prohlásil, že zvažuje sazby patnáct až dvacet procent.
Evropští politici nyní hrozí tvrdými odvetami všemi možnými nástroji, ale je otázkou, nakolik by to EU pomohlo k lepšímu výsledku vyjednávání. Měli bychom si být vědomi skutečnosti, že odvetná cla jsou fakticky zdaněním vlastních občanů a firem.
