Taťána le Moigne

Taťána le Moigne

koláž Hrot24 / archiv Taťány le Moigne

Jak posunout Česko

Rozhovor

V ženách je ukrytý obrovský potenciál, nemůžeme si dovolit jím plýtvat, říká Taťána le Moigne

Pokud nevyužijeme talent a potenciál, který má Česká republika nejen v mužích, ale i v ženách, zásadně to do budoucna ohrozí naši konkurenceschopnost, životní úroveň a tedy i ekonomickou prosperitu, varuje Taťána le Moigne, dlouholetá šéfka českého Googlu a nově členka šestičlenného výkonného výboru komunitní platformy Inspire & Impact Network.

Jan Januš

Jan Januš

redaktor

„Tato nová platforma chce propojovat, inspirovat, rozvíjet a podporovat ženy všech generací s cílem pomoci jim dosáhnout svých cílů a měnit tak Česko k lepšímu. Pro všechny,“ říká pro Hrot24 Taťána le Moigne.

V čele sítě vedené Renatou Mrázovou z FNZ se Taťána le Moigne potkává třeba s investorkou a zakladatelkou Packety Simonou Kijonkovou nebo Ditou Formánkovou, která stojí za organizací Czechitas.

„Společně inspirují dívky, které dnes ještě chodí na základku,“ říká o svých kolegyních, s nimiž plánuje zájemkyně posouvat v kariérních cestách a ukazovat jim, že je normální mít i v byznysu obavy a také si říct o pomoc.

„Když dosáhneme férového finančního ohodnocení, které mimochodem ovlivní jednou výši našeho důchodu, posuneme se v zastoupení žen v klíčových rolích z chvostu EU alespoň do první dvanáctky a víc holek začne budovat firmy s ambicí uspět v Evropě či ve světě, budu spokojená,“ říká v rozhovoru Taťána le Moigne.

Co vás přimělo vstoupit do projektu Inspire & Impact Network?

Česko. Po 18 let ve své poslední profesní roli jsem měla na svém LinkedInovém profilu napsáno: „Help Czechia innovate, learn and prosper.“ V potenciál naší země jsem vždy věřila, ale v kontextu doby, která nás čeká, je enormně důležité se důkladně podívat na to, kde máme rezervy.

Většina vysokoškolských absolventů jsou právě ženy a právě mezi nimi dřímá obrovský potenciál. A jako malá země, jejíž exportně orientovaná ekonomika je závislá na Německu, nacházejícím se momentálně v největších strukturálních problémech za poslední desítky let, si nemůžeme dovolit jakýmkoliv potenciálem plýtvat.

Naše iniciativa je sice na samém začátku, ale dosavadní reakce žen z celé republiky ukazují, že aktivních dam s chutí nejen se rozvíjet a učit, ale také ovlivňovat, kam Česko směřuje, je tu spousta. My je chceme identifikovat, propojit, podpořit a možná i trochu nasměrovat. Chceme je inspirovat příběhy „velkých žen z malé země“, pomohu-li si názvem knihy Renaty Mrázové.

Chceme jim dodat sebevědomí a odvahu to zkusit. Bez toho to prostě nejde. Velmi dobře vím, o čem mluvím. Řadu náročných situací jsem si v životě zvolila vědomě sama, i když ve mně byla malá dušička. Anebo jsem byla hozena do vody a musela jsem se naučit plavat. A věřte mi, že nejsem žádná hrdinka oplývající nekonečným sebevědomím. Ale tak to prostě je. Charakter i odolnost testujeme v zátěži.

Ani v byznysu tedy není ostuda si říct o pomoc?

To není ostuda nikdy v životě. Naopak je to nutné. I když ženy zrovna patří do té části populace, která to moc neumí. Po generace si neseme návyk ošetřit děti, manžela, práci, zaměstnavatele, kolegy firmu, maminku, tatínka… A když náhodou zbude čas, tak i sebe. Ale on většinou nezbude. Můj bývalý šéf Honza Mühlfeit to říká přesně: „Musíte mít bezpodmínečně rádi sami sebe! Odpočívejte i mentálně, nejen fyzicky. Chronický stres zabíjí.“

Tam nahoře prostě fouká. A jste na to sami. Takže ano. Potřebujete se o sebe setsakra dobře starat. A mít kolem sebe pár lidí, případně komunitu, která vás podrží. My chceme být ta komunita. Jsme první porevoluční generace lídryň. Chceme se podělit o své zkušenosti i chyby a být tu pro holky, které o to budou stát.

Většina vysokoškolských absolventů jsou právě ženy a právě mezi nimi dřímá obrovský potenciál.

Jako ženy se toho musíme ještě hodně naučit. Nemáme v řadě rolí natrénováno. Nemáme dostatečné sebevědomí. Chybí odvaha jít do rizika. Neumíme si nastavit hranice. Podceňujeme svoji finanční gramotnost i nezávislost. Často nevíme, co chceme. A ano, i my máme své předsudky, ego, žárlivost a závist a často si namísto podpory hážeme klacky pod nohy. Anebo podlehneme nesmyslné iluzi, že můžeme mít všechno.

Osobně věřím tomu, že ženy v této velmi privilegované části světa dnes mohou mít skutečně skoro všechno. Ale ne všechno najednou. Někdy jsou situace, kdy je třeba něco pustit či opustit – a jít dál. Pochopit, že když něco získám, něco jiného zároveň ztratím. A že odejít od někoho či od něčeho znamená často vrátit se k sobě.

Také se to celý život učím. Všechno má svůj čas, říkávala moje babička. Jak jdeme životem, je čas na studium, práci, mateřství, rodinu, kariéru, podnikání, ale také na sebe, koníčky, přátele, zkrátka je to takový koktejl, který si mícháme, aby nám v něm bylo dobře. Nejdůležitější je, aby to byla naše cesta, náš život, aby nám to dávalo smysl a aby nám to v dlouhodobém kontextu dělalo větší radost než starost.

Vidíte rozdíly v postavení žen v dobách, kdy jste v byznysu začínala a v současnosti?

V byznysu ten vývoj určitě vidím, i když zdaleka ne tak rychlý, jak bychom potřebovali. Teď se to ale, doufám, změní. Potenciál Česka budeme muset aktivovat, nic jiného nám nezbude. Ale podívejte se i do jiných oblastí. Vláda má 17 členů, z toho jednu ministryni. Ach jo! Ve Švédsku je ve vládě žen polovina. Země Masaryka, největšího českého feministy, jemuž my ženy vděčíme od roku 1920 za volební právo! Švédky ho získaly o rok později než my. A podívejte se, kde jsou dnes. Sedí s muži společně u stolu, kde se rozhoduje o klíčových tématech a budoucnosti jejich země.

Když se podíváte na Prosperity Index, téměř ve všech oblastech je Česko na chvostu, včetně vzdělávání, které skloňují všichni už 35 let a výsledek je takový, že Karel IV. i Komenský se musejí v hrobě obracet. Třicet pět let po revoluci je to zkrátka obří ostuda. Máme na víc. Jasně že ano! Za kvalitu života, který žijeme v této fantastické zemi, vděčíme do značné míry našim předkům. Čeká nás spousta práce, abychom se za to, co předáme našim dětem, nemuseli stydět.

Pokud se máme z téhle šlamastiky vyhrabat, potřebujeme mobilizovat talent a potenciál. A potřebujeme leadership, který zajistí klíčovou infrastrukturu, investice do vědy a výzkumu. Takový, který zároveň rozumí tomu, co potřebuje ekonomika 21. století. A udělá to rychle. Jiný recept neznám. Madeleine Albrightová tomu říkala: „Democracy has to deliver.“

Vaší vizí je připravit ženy do vedoucích pozic tak, aby měly potřebné znalosti a dovednosti. Když vidíme současný technologický nástup, pomůže tomu všemu?

Před deseti lety jsem měla to štěstí stát u zrodu společnosti Czechitas, kterou založila Dita Formánková. Ditě se podařilo z malého projektu udělat něco, co dnes ovlivňuje celé Česko. Už tehdy bylo evidentní, že poptávka po digitálních dovednostech je a bude ohromná. I moje profesní zkušenost v posledních pěti letech ukázala, jak důležitá je v představenstvech firem digitální připravenost, a to pro celé vedení společnosti, nejen pro ajtý gájs (smích).

Schopnost využít technologie přímo ovlivňuje byznys, produktivitu i konkurenceschopnost. Czechitas v současnosti vede Senta Čermáková, členka našeho Inspire & Impact Network, a bavíme se o tom, jak zkušené manažerky obohatit o tolik potřebný digitální mindset. Dnes už těžko najdeme byznys, který by nebyl více či méně závislý na technologii. A technologie se obrovsky rychle mění, vyvíjejí a v konkurenceschopnosti budou hrát zásadní roli.

Za kvalitu života, který žijeme v této fantastické zemi, vděčíme do značné míry našim předkům.

Domníváme se, že právě digitální nastavení mysli může být pro ty ženy, které se chtějí v kariérní cestě posunout a být ve strategické diskuzi užitečné, konkurenční výhodou. Czechitas v této souvislosti připravila rovněž nový program, který umožňuje vzdělávat se v různých technologických oblastech během mateřské a rodičovské a složit související certifikaci. Po dvou letech se tak žena vrátí do práce s úplně jinými znalostmi. Digital mindset je zkrátka pro vůdčí roli nutnost.

Vaším velkým tématem je ale rovněž zapojení starších lidí, řekněme od padesáti let nahoru.

Mnohé z těchto žen přestávají být pro své zaměstnavatele atraktivní. Přitom mají děti pryč z domu, mají tedy větší flexibilitu a více času. Také mají obrovskou zkušenost, cennou životní moudrost, nadhled a chuť se učit i něco užitečného dělat. A také si tím vydělat. A společnost s nimi vůbec nepracuje. V našem networku se této cílové skupině věnuje fantastická Iveta Clarke, lídryně pracovní skupiny, kterou jsme nazvaly Midlife50+. V této komunitě se rovněž skrývá obrovský potenciál.

Nedávno jsme se potkaly, ta energie byla neskutečná. V diskusi, co tyto dámy chtějí, padaly zásadní věci jako předávat zkušenosti, kvalitně se vzdělávat, přispět ke společenské diskusi. Detabuizovat důležitá témata smrti a umírání. Být ekonomicky činné a finančně nezávislé, pracovat, sdílet, učit. Být fit.

A nejlepší hláška byla: „Texty do wiki nám fakt nestačí.“ Takže znovu říkám, jako Česko nejsme v situaci, kdy můžeme zkušeností a talentem plýtvat. Potřebujeme tyto dámy a jejich relevantní zkušenost či nově získané dovednosti dostat zpátky na trh práce. V Inspire & Impact tomu chceme pomoci.

Co podle vás Česko čeká při negativním scénáři, pokud tohoto potenciálu nevyužije a promrhá jej?

Evropa, nejenom Česká republika, má před sebou enormně složité ekonomické období. Možná nejsložitější od druhé světové války. Podívejte se na ceny energií, technologie, podinvestovanost, absenci kapitálového trhu, absenci jednotného trhu, nedostatečné investice do inovací, závislost na technologických firmách mimo Evropu, nedostatečnou obranyschopnost.

Pohybujeme se také v určité geopolitické dynamice, nyní čerstvě po amerických volbách. A mezi Amerikou a Evropu jsou dnes obrovské rozdíly. Deset nejhodnotnějších evropských firem má hodnotu Amazonu. Tedy jedné americké společnosti. Investice do vědy a výzkumu jsou v Evropě násobně menší než v Americe.

A u ničeho z toho neexistují rychlá řešení. Zaspali jsme. Nějak jsme si nevšimli, že se svět změnil. Stačí si přečíst úvod v Draghiho reportu. Budeme potřebovat odvážné lídry, abychom se z toho dostali. V Evropě i doma.

Česko je exportně orientovaná ekonomika, a tak potřebujeme maximálním způsobem mobilizovat schopnost inovovat a postavit se ekonomicky na vlastní nohy. To znamená redukovat závislost na Německu, ale i na jiných ekonomikách. Rozbalancovat naši schopnost něco vymyslet, vyrobit a také to do celého světa prodat. Kdyby Google nepřišel s tím, jak monetizovat vyhledávač, dopadl by jako AltaVista.

Zkrátka a dobře peníze až na prvním místě. Potřebujeme výrazně posílit naši schopnost vyjednávat a obchodovat. I to je důvod, proč dnes koukáme Polsku na záda. A nejen Polsku. I proto se v Inspire & Impact budeme věnovat rozvoji klíčových dovedností, jakými jsou strategický leadership a digitální mindset. Jednoduše řečeno, chceme mobilizací ženského talentu přispět k větší konkurenceschopnosti Česka.

Budete usilovat i o nějaké legislativní změny?

Půjde zejména o flexibilitu trhu práce, k tomuto tématu máme i speciální pracovní skupinu, kterou vedou Hana Púllová a Vlaďka Michnová. Nejsem právnička a ani moc velká expertka v této oblasti, ale jednou věcí je, zda legislativa existuje a reflektuje aktuální potřeby. Druhou pak, zda se dostatečně využívá. A pokud se dostatečně nevyužívá, tak z jakých důvodů? Přesně to teď zkoumáme. Proč není poptávka od zaměstnavatelů? Proč si neuvědomujeme, že nejsme v situaci, kdy můžeme ztrácet vzdělaný lidský kapitál.

Evropa má před sebou enormně složité ekonomické období. Možná nejsložitější od druhé světové války.

Podle posledního průzkumu Mumdoo, který realizovala dvojice maminek na mateřské „dovolené“ Kristýna Cejnarová a Lucie Bášová, víme, že 93 procent rodičů pečujících o dítě do čtyř let by si přálo zapojit se do práce, ale pouze 52 procent z nich skutečně pracuje. Plných 57 procent rodičů nemá řádné nebo má pouze nárazové hlídání. Podle Prosperity Indexu má Česko 6,9 procenta částečných úvazků, zatímco Nizozemsko 45,5 procenta a sousední konzervativní Rakousko 25,5 procenta. Chceme zkrátka prostředí, ve kterém ženy, když chtějí pracovat, tak mohou.

Kdybychom spolu podobný rozhovor vedli v roce 2030, do něhož si váš network stanovil první cíle, o čem bychom měli mluvit, abyste vnímala tento projekt jako úspěšný?

Byla bych ráda, kdyby se co nejvíce snížil rozdíl v platech mužů a žen. Protože to, co je teď, prostě není fér. Země, která má tolik sportovních fanoušků a vyznává fair play, prostě tuhle hru nehraje fér. Je to ostuda. S tím souvisí i nedostatečná finanční gramotnost celé populace, a specificky té ženské. Protože když se ve třiceti nestaráte o to, jak jednou bude vypadat váš důchod, případně když rezignujete na svoji finanční zodpovědnost a nezávislost, je to prostě problém.

Naštěstí se v posledních letech zásadně zlepšilo povědomí o důležitosti finanční gramotnosti a nezávislosti pro kvalitu života. Osobně se velice těším, jak tuto oblast společně posunou skvělé dámy Míša Bauer s Danou Bérovou, a to s pomocí dobrovolnic z celé republiky, které se nám do pracovní skupiny Finanční gramotnost přihlásily.

Zadruhé bych si velmi si přála, abychom měli ve vládě třeba třetinu ministryň. Ženy mají na věci jiný pohled než muži, tvoří polovinu populace, většinu vysokoškolské populace – a to mi zkrátka připadá jako dost legitimní argument k tomu, proč máme budoucnost této země řešit společně. A vůbec to nemusí být kvůli nějakému nařízení či regulaci z EU, ale prostě proto, že se tu shodneme na tom, že je to zdravější model řízení společnosti reflektující realitu 21. století.

Jak to říká Spořka? #SpoluSilnější. Tématu žen v politice se věnujeme mimo jiné v připravované celoroční IIN Inspire Academy, kterou spouštíme pro veřejnost (a pro členky Inspire & Impact Network zdarma) v lednu 2025. Konkrétně se s námi o zkušenosti s politikou podělí Lenka Helena Koenigsmark. A věřím, že nezůstane jediná. Od revoluce přece jen pár žen v české politice bylo (smích).

No a zatřetí bych chtěla, aby se našlo více holek, které budou mít odvahu založit vlastní společnost nebo firmu, podnikat, investovat, budovat byznys doma i ve světě. Anebo zkusit to a uspět v tendru na CEO roli, přesně jako to udělaly například Renata Mrázová, Simona Kijonková, Dita Formánková, Alexandra Kala, Diana Rádl Rogerová, Hana Součková nebo Martina Kneiflová.

O svých jiných činnostech teď nechcete příliš mluvit, ale přesto se musím zeptat. Kromě networku Inspire & Impact, čemu se v současnosti věnujete?

Sama sobě. Prožívám v životě krásné období, ve kterém mohu reflektovat svých 35 profesních let. Potřebuji si pořádně odpočinout, takže se učím dělat nic (smích). A když mi to nejde, dávám svůj čas tam, kde mi to připadá smysluplné. Cítím, jak mi to dělá dobře a jaký je to luxus tuhle možnost vůbec mít. Nikdy jsem moc neplánovala. Sama jsem zvědavá, kam mě život zavane. A jsem za tu cestu ráda. Je moje.

Taťána le Moigne (57)

  • Dlouholetá šéfka českého Googlu, který řídila od roku 2006 do letošního roku

  • Google vedla rovněž na Slovensku, v Maďarsku a v Rumunsku

  • V současnosti působí jako zástupkyně ředitelky Inspire & Impact Network

  • V minulosti pracovala téměř deset let rovněž pro Microsoft, a to postupně v Praze, v Mnichově a v Londýně

  • Dlouhodobě patří k hlavním a nejinspirativnějším představitelkám českého byznysu

  • Vystudovala softwarové inženýrství na Vysoké škole ekonomické