Američané nekupují elektromobily. A bude hůř

Obyvatelé Spojených států zatím nekupují elektromobily v množství, jaké by si přáli výrobci i Bílý dům. Protičínská cla přitom situaci pravděpodobně ještě zhorší, protože zvednou cenu amerických elektroaut.

Obyvatelé Spojených států zatím nekupují elektromobily v množství, jaké by si přáli výrobci i Bílý dům. Protičínská cla přitom situaci pravděpodobně ještě zhorší, protože zvednou cenu amerických elektroaut.

Celý článek
0

Ajťákům se v Česku daří. Evropskou IT velmocí je Brno

V Česku už v IT pracuje kolem 50 tisíc živnostníků, firem je v tomto oboru přes 30 tisíc. Nejvíce pracovních příležitostí nabízejí přirozeně velká města, velmocí v informačních technologiích je ale Brno, nikoliv Praha.

V Česku už v IT pracuje kolem 50 tisíc živnostníků, firem je v tomto oboru přes 30 tisíc. Nejvíce pracovních příležitostí nabízejí přirozeně velká města, velmocí v informačních technologiích je ale Brno, nikoliv Praha.

Celý článek
0

Čím jste starší, tím spíš vás dostane. Američany drtí demence, Česko nezaostává

Podle nového průzkumu trpí některou z demencí přes čtyři procenta Američanů starších 65 let. Čím vyššího věku se lidé dožijí, tím větší je pravděpodobnost, že onemocní některým z těchto psychiatrických onemocnění.

Podle nového průzkumu trpí některou z demencí přes čtyři procenta Američanů starších 65 let. Čím vyššího věku se lidé dožijí, tím větší je pravděpodobnost, že onemocní některým z těchto psychiatrických onemocnění.

Celý článek
0

Sucho ohrožuje půlku světa. Ale nabízí i ekonomické příležitosti

Od Arizony po Moldavsko není problém číslo jedna autokracie, zlý směnný kurz ani práva menšin. Je jím málo vody

Sucho ohrožuje půlku světa. Ale nabízí i ekonomické příležitosti
ilustrační foto | Profimedia.cz

Když neprší, je málo vody. Banálním kruhem definované tvrzení dostává různé podoby s jedním společným jmenovatelem: ohrožuje stabilitu tam, kde jakžtakž drží, a kde je zle i bez něho, je ještě hůř.

Americký stát Arizona v květnu roz­hodl, že omezí výstavbu v okolí metropole Phoenixu, protože tamní zásoby vody by pro nové obyvatele nestačily. Západ Spojených států – prakticky celá polovina kontinentu od řeky Mississippi – trpí nedostatkem vody a arizonské úřady se obávají, že nemají dostatek podzemní vody ani pro projekty již schválené, natož pro nové.

Úřad tamní guvernérky Katie Hobbsové proto zastavil developerům výstavbu. Rozhodnutí zbrzdí či úplně zastaví rozvoj, který z oblasti Phoenixu učinil nejrychleji rostoucí americkou aglomeraci. Stát uvedl, že již vydaná stavební povolení rušit nebude, a doufá, že pro výstavbu zařídí dostatek pitné vody nová úsporná opatření a alternativní zdroje. „Zvládneme to,“ řekla demokratická guvernérka Hobbsová na tiskové konferenci věnované zvlášť tomuto tématu. A slibovala: „Voda nám nedošla a ani nedojde.“

Její prohlášení však do značné míry odráželo guvernérčino přání na úkor dostupných faktů. Okres Maricopa, který zahrnuje Phoenix a jeho předměstí, získává více než polovinu svých zásob vody z podzemních vod. Zbytek má původ v řekách a akvaduktech; malou část obstarává i recyklace odpadní vody. Podzemní voda však je omezeným zdrojem; její doplňování může trvat tisíce let.

Proto Arizona již nebude v některých oblastech okresu Maricopa vydávat developerům nová povolení k výstavbě domů, zejména ne takových, jejichž zásobování vodou by muselo spoléhat na vlastní studny. Totéž se týká Phoenixu a okolních velkých měst.

Města a developeři tak budou nuceni hledat pro budoucí rozvoj alternativní zdroje vody. Například se mohou pokusit koupit přístup k říční vodě od farmářů nebo indiánských kmenů, z nichž mnohé se už také potýkají s nedostatkem. Že taková situace s sebou nese riziko obrovských společenských trablů, je zjevné.

Vyprahlé Colorado

Kdyby nic jiného, otřese to arizonským trhem s nemovitostmi, zdraží rodinné domy a vyžene vzhůru relativně nízké náklady na bydlení, které regionu dodávají na přitažlivosti. Výstavba komerčních budov včetně továren přitom může pokračovat bez omezení.

Arizonské rozhodnutí přichází těsně poté, co se její zástupci dohodli s kolegy ze států Kalifornie a Nevada na tom, že budou brát méně vody z řeky Colorado. Ta trpí suchem natolik, že se v posledních dvaceti letech stalo pravidlem, že nedoteče do moře. Právě ona je přitom zdrojem pitné vody pro největší města západu USA, jako jsou Phoenix nebo Los Angeles, o zemědělských oblastech nemluvě.

Ony počty jsou v zásadě jednoduché. Při rostoucích teplotách se voda rychleji odpařuje a hladina řeky klesá. Zároveň však plodiny za extrémních teplot potřebují k přežití vody více. Vzniká tak tlak na větší využití podzemní vody, což je, jak již bylo řečeno, cesta do pekel.

Podle dohody zaplatí federální vláda zemědělcům, městům a indiánským kmenům v uvedených třech státech přibližně 1,2 miliardy dolarů, pokud budou dočasně využívat méně vody. Aby životodárnou řeku zachránily, souhlasily státy i s dalšími škrty, které s federálními platbami nesouvisejí. To však bylo možné jen proto, že loňská zima byla – v kontextu posledních desetiletí – mimořádně mokrá. Ani zastavení rezidenční výstavby a další úsporná opatření nebudou schopna v budoucnu dostatek vody zajistit, pokud se loňský vodní příděl nebude opakovat.

Suchá Panama

Arizona a spol. však zdaleka nejsou jediným regionem, který musí spoléhat na příznivé počasí. Problémy amerického západu blednou ve srovnání s tím, co hrozí v Panamské úžině. Správa průplavu, jímž prochází 3,5 procenta světového obchodu, minulý týden připravovala omezení maximální hloubky ponoru lodí, jež průplav používají při cestě mezi Atlantským a Tichým oceá­nem. Lodě, jejichž trupy sahají hlouběji než 43,5 stopy (zhruba 14,5 metru) pod hladinu, by měly smůlu; obvyklá povolená hloubka ponoru čítá o dva a čtvrt metru více.

Na poslední chvíli zasáhla náhoda: den před vstupem omezení v platnost se spustil vydatný déšť, jenž situaci protentokrát zachránil. Na jak dlouho, nevíme. Podle správy Panamského průplavu byl letošní květen nejsušší od roku 1950 a očekávaný příchod jevu El Niño situaci patrně ještě zhorší.

„Zpřísňováním předpisů o ponoru se může stát, že se dopravci vrátí k menším lodím, protože kapacitu větších plavidel plně nevyužijí,“ řekl specializovanému serveru Maritime-executive.com Peter Sand, hlavní analytik platformy Xeneta pro srovnávání námořní přepravy se sídlem v Oslu. „To vytváří tlak na růst krátkodobých tržních sazeb a může to vyvolat změnu jejich dodavatelských řetězců, pokud se podle velikostí lodí změní i obsazení přístavů.“

První dopady této nervozity jsou již na světě. Firma Hapag-Lloyd, největší provozovatel kontejnerových lodí na světě, nedávno zavedla poplatek za plavbu Panamským průplavem ve výši 500 dolarů za kontejner. Příplatek vstoupil v platnost 1. června a vztahuje se na všechny náklady putující z Asie k východnímu pobřeží USA.

Voda na burze

Globální sucho však znamená šanci pro investory. Ti se zaměřují na nevelký počet firem, které se vodou zabývají. Již loni uvedla skupina investorů spravujících dohromady téměř deset bilionů dolarů, že plánuje přes správní rady více tlačit na lepší hospodaření s vodou. Potenciál je zřejmý: podle platforem CDP a Planet Tracker mohou firmy kotované na burzách kvůli různým vodním rizikům prodělávat 225 miliard dolarů ročně, píše agentura Reuters.

Údaje firmy Morningstar Direct, které poskytla agentuře Reuters, ukazují, že za posledních pět let vzniklo 23 fondů zaměřených na vodu; jejich aktiva činila dohromady osm miliard dolarů. „Když je hlavní zprávou dne, že se lodě nemohou plavit po Rýnu a Němci nedostanou všechny své zásoby, rozhodně to nutí lidi přemýšlet o vodě a našem fondu,“ citovala agentura Davida Grumhause, portfolio manažera fondu Virtus Duff & Phelps Water Fund.

 

Problém je v tom, že burzovní investice nejsou ideálním nástrojem vylepšení neveselého stavu věcí. „Všichni chtějí s vodou něco udělat, ale prostřednictvím veřejně obchodovaných akcií to je obtížné,“ cituje Reuters znovu Morningstar Direct.

Simon Gottelier, manažer fondu Thematics Water Fund s aktivy v hodnotě 282 milionů dolarů, odhadl, že na světě existuje přibližně 25 až 30 vodohospodářských společností, do kterých lze investovat, a také „hrstka“ podniků zabývajících se vodohospodářskými technologiemi.

Jinde panuje větší optimismus. Podle Cedrika Lecampa z fondu Pictet-Water Strategy (spravuje aktiva za 9,2 miliardy dolarů) identifikovala jeho firma 360 subjektů s významným angažmá v oblasti vodohospodářství. „Žádný příval nových společností, které by se věnovaly řešení problémů s vodou, se nekonal,“ říká Lecamp, „ale vyhlídky stávajících společností v podstatě nikdy nebyly lepší.“