Ivan Mládek by měl aktualizovat text svého nejznámějšího songu. Sypat z letadla chemikálie na Jožina z bažin, jistě ohrožený druh, a pokropit při tom i celý citlivý ekosystém mokřadu by dnes už neprošlo. Letecké práškování pesticidy zakázala Evropská unie už v roce 2009 a dnes je možné jen ve výjimečných případech a na zvláštní povolení od Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ).

„V posledních letech eviduje ÚKZÚZ pouze jeden subjekt, který o povolení letecké aplikace žádá. Jednalo se o aplikace do chmelu,“ popisuje zájem o práškování pesticidy ředitel kanceláře ústavu Jaroslav Juřica.

Dál je povoleno bez zvláštních omezení letecky aplikovat hnojiva či přípravky na biologické bázi, což se také děje. Podle mluvčího Úřadu pro civilní letectví Vítězslava Hezkého je tak v Česku ak­tuálně k dispozici deset až patnáct provozuschopných práškovacích letadel. Vedle proslulých „čmeláků“ Zlín Z-37 také třeba Antonov An-2. A k tomu je třeba přičíst i pět práškovacích vrtulníků R22 a R44. Mimochodem, v průběhu pandemie šířili nepříliš důvtipní konspirátoři paniku, že práškovací letadla rozprašují covid. Zemědělsko-obchodní družstvo Žichlínek, na které kdosi dokonce zavolal policii, pak muselo vysvětlovat, že na pole v okolí Lanškrouna sype ledek amonný s dolomitem, a nikoli čínskou chřipku.

Přesto je letecké práškování, které se nejen díky Jožinovi z bažin, ale třeba i pilotu Štefanovi v podání Julia Satinského v Menzelově filmu Vesničko má středisková stalo součástí české kultury, dnes upadající činností. A to nejen z ekologických, ale i ekonomických důvodů. „Není to časté a využívá se to jen v extrémních případech špatného počasí, kdy se do pole nedá vjet. Práškování je drahé, ale hlavně málo efektivní,“ vysvětluje předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha.

Archiv

V posledních letech začínají i tuzemští zemědělci stále častěji přecházet na metody takzvaného precizního zemědělství. To spočívá v matematicky přesné aplikaci chemikálií či osiva za pomoci digitálních technologií. Precizní zemědělství je nejen šetrnější k životnímu prostředí, ale zemědělcům snižuje také náklady za drahá hnojiva. Jejich cenu do značné míry ovlivňuje cena plynu, a proto stejně jako zemní plyn v posledních měsících drasticky po­dražila. K tomu je třeba přičíst i silný tlak z Evropy. Spotřeba pesticidů má podle strategie Farm to Fork do roku 2030 klesnout na polovinu, u hnojiv o 25 procent. Plošné rozstřikování hnojiv či pesticidů z výšky je oproti tomu definicí špatného přístupu, a žluté „čmeláky“ tak můžeme vidět spíš v muzeích než na nebi.

Dron už nebude zakázaný

Alespoň částečnou renesanci leteckého práškování by však mohla přinést chystaná novela zákona o rostlinolékařské péči. Jde o jeden z restů, které nestihla schválit bývalá Sněmovna, a ministerstvo zemědělství proto nyní posílá zákon do legislativního procesu podruhé. Hlavním záměrem novely je především ztížit ilegální obchod s pesticidy a zlepšit monitoring jejich využití. Drobná změna se však týká i leteckého práškování pesticidy.

Aplikace přípravků na ochranu rostlin za pomoci dronů by už nově neměla být považována za letecké práškování. To znamená, že už nebude vyžadovat ani zvláštní povolení ÚKZÚZ. Podmínkou je, že bezpilotní stroj by neměl letět výše než pět metrů nad povrchem a mohl by na pole rozmisťovat výhradně látku ve formě granulí. Tento způsob podle ministerstva minimalizuje riziko, že by vítr mohl přípravek rozfoukat a chemická látka by se dostala tam, kam nemá.

„Aplikace pevných přípravků, tedy ve formě granulí nebo kapslí, má nesrovnatelně menší riziko úletu, než je tomu při aplikaci postřikové kapaliny. Díky použití aplikačního zařízení umístěného na dronu lze ošetření přípravkem lépe zacílit a omezit tím celkové množství aplikovaného přípravku, čímž dochází k menšímu ovlivnění životního prostředí,“ uvádí resort v důvodové zprávě. Podle Juřici by tímto způsobem mohlo docházet například k aplikaci moluskocidů proti škodlivým měkkýšům či rodenticidů k hubení hlodavců. Vzpomeňme na nedávnou hraboší kalamitu, kdy veřejnost protestovala proti plošnému sypání jedu na pole.

Nevýhoda: nosnost a ceny

Tuzemští zemědělci drony na svých polích už poměrně běžně používají, ovšem hlavně k mapování pozemků či porostu, nikoli pro aplikaci pesticidů či hnojiv. Podle Hezkého sice Úřad pro civilní letectví oprávnil k práškování dronem v uplynulých letech několik jednotek subjektů, ale platnost jejich národních oprávnění propadla začátkem tohoto roku. ÚKZÚZ zatím nevydal pro bezpilotní aplikaci pesticidů povolení ani jedno.

Velké množství práškovacích dronů zatím nenabízejí ani prodejci. Jedním takovým je Agras MG-1 od výrobce DJI. „Vím, že v republice už jeden agras létá, a také my s ním letáme. Děláme letecké práce, různé postřiky, dokonce jsme dělali i barvu na skleník. Agras má různé aplikace,“ vysvětluje Jan Kohout ze společnosti Telink, která drony DJI v Česku prodává. Nejde o levnou záležitost, cena dronu se pohybuje kolem 400 tisíc korun.

Podle Adama Zlotého ze společnosti CleverFarm, která zemědělcům technologie precizního zemědělství nabízí, mohou být práškovací drony v zemědělství díky přesnému zacílení velmi přínosné. Nevýhodou je, že dron oproti pozemnímu stroji či letadlu unese poměrně malé množství přípravku. „U aplikací všech prostředků na ochranu rostlin budou mít drony nevýhodu v tom, že u velkých parcel se budou muset vracet na základnu pro doplnění materiálu. To bude myslím vždy nevýhoda oproti postřikovači jako stroji,“ míní Zlotý.

Více než u obilných či řepkových lánů se tak mohou uplatnit třeba na vinicích nebo v sadech, které mají menší rozlohu. I proto se podle Pýchy nejspíš neprosadí při hnojení, kdy se přípravky ředí poměrně velkým množstvím vody, jejíž váha může být pro dron problém. „Aplikace pesticidu však nemusí být celoplošná, ale lokální záležitost, která dává smysl,“ míní Pýcha. Pilot Štefan tedy z českého venkova nejspíš nezmizí. Jen už nebude polétávat spolu se strojem nad krajinou, ale stát s ovladačem v rukou někde na kraji pole.