Vladimir Putin, prezident Ruské federace
Shutterstock.com
Státní rozpočet Ruska pod tlakem: válka drží Putina u moci, ale může ho i stáhnout ke dnu
Zní to jako oxymóron, ale ruská ekonomika během války rostla. A přesto se její prezident musí bát recese. Přes miliardové výdaje na zbrojení a mobilizaci ekonomiky do válečného stavu se stroj jménem „rostoucí HDP“ začíná zadýchávat. Inflace klesá, ale s ní i tempo. Kreml začíná počítat a to, co zatím nevychází, je mírová rovnice.
šéfredaktor
Když Donald Trump navrhl, že zprostředkuje setkání mezi Vladimirem Putinem a Volodymyrem Zelenským, v Moskvě se nezvedlo ani obočí. A to říká hodně. O míru se mluví, ale válka běží dál – stejně jako výdaje, které ji táhnou.
Obranné zakázky a armádní rozpočet nafukují růst, ale snižují manévrovací prostor. A tak se Rusko dostává do situace, kdy pokračování války začíná být z makroekonomického hlediska stejným rizikem jako mírové rozhovory.
Výdaje rostou, příjmy krvácejí
Ruské ministerstvo financí letos oznámilo, že rozpočtový schodek k červenci narostl na 4,88 bilionu rublů (přes 61 miliard dolarů), což odpovídá 2,2 % HDP. A důvod?
Vládní výdaje se meziročně zvýšily o 20,8 %, což dělá přes 317 miliard dolarů. Největším žroutem je obrana. Růst byl zatím udržitelný díky exportu ropy a plynu do Číny a Indie a zvýšeným daním. Jenže ani tahle rovnice už nesedí.
Ceny ropy padají, sankce svírají. Příjmy z exportu energií klesají a před Kremlem se objevují otázky: kde ještě škrtat, koho ještě zdanit? A to vše v momentě, kdy centrální banka očekává, že letošní růst se zpomalí na 1–2 %.
Vloni to přitom bylo 4,3 %. Čistá recese to není, ale určitě ani vítězství. Ruská centrální banka tomu říká „návrat k vyváženému růstu“. Alexander Kolyandr z think-tanku CEPA to ale popsal výstižněji: „Je to eufemismus pro anemický růst.“
„Zatím vláda udrží výdaje na obranu i sociální programy,“ připouští Kolyandr. „Ale jestli bude muset šetřit jinde, hrozí jí nebezpečná cesta. Pokud nebude škrtat, vrátí se vysoká inflace.“ Jinými slovy: vláda má dvě možnosti – škrtat a dusit růst, nebo utrácet a riskovat inflaci. Ani jedna nevoní.
Inflace na ústupu, ale za jakou cenu?
Ruská inflace už v roce 2022 po invazi na Ukrajinu vystoupala na dramatických 17,8 %. Dnes je oficiálně zpět na 8,8 % a centrální banka se chlubí, že její opatření fungují.
V červenci snížila základní úrokovou sazbu o 200 bazických bodů na 18 %, měsíc předtím o 100 bodů. Slibuje, že cílová inflace 4 % bude dosažena v roce 2026. Jenže i to má háček.
„Aktuální inflační tlaky, včetně těch pod povrchem, klesají rychleji, než se čekalo,“ uvedla banka po svém červencovém zasedání. „Domácí poptávka zpomaluje.
Ekonomika se vrací k vyvážené růstové trajektorii.“ Taková slova ale ve skutečnosti naznačují, že ekonomický motor zpomaluje a s ním i důvěra investorů.
Liam Peach z Capital Economics to shrnuje bez přikrášlení: „Ruská ekonomika se potýká s nerovnováhami, které vytvořilo válečné úsilí. Čekáme další zpomalení v následujících čtvrtletích.“
Připomíná i ochabující trh práce, padající investiční důvěru i chladnoucí spotřebitelskou poptávku. Jeho prognóza pro letošek? Růst HDP 0,8 % a „velmi vysoké riziko recese“.
Putinova rovnice bez výsledku
Putin není ekonomický analfabet. V červnu při vystoupení na petrohradském ekonomickém fóru varoval, že Rusko nesmí upadnout do stagnace ani recese.
„Vyvážený růst znamená mírnou inflaci, nízkou nezaměstnanost a pokračující pozitivní dynamiku,“ řekl. Ale hned dodal: „Někteří experti varují před rizikem stagnace nebo dokonce recese. To nesmíme připustit.“
Ve druhém čtvrtletí roku 2025 ruská ekonomika rostla o 1,1 % meziročně. V prvním čtvrtletí to bylo 1,4 %. Trend je jasný. Válka už přestává být motorem ekonomiky a začíná být břemenem.
Obranné zakázky sice zvyšují zaměstnanost a hrubý výkon, ale neefektivně. Zároveň vytlačují investice z jiných oblastí, zatěžují veřejné finance a zvyšují tlak na centrální banku. A právě zde může ležet klíč k tomu, jak (a jestli vůbec) se Moskva nakonec rozhodne zasednout k mírovému stolu.
