Šneci, lumíci a cykloteroristi

Začíná se nám to rýsovat. Po městě budeme pěkně chodit pěšky, nanejvýš se prohánět na (elektro)kole, (elektro)autem se budeme maximálně tak přesouvat na větší vzdálenosti a dobíjet ho budeme rychle a lacino, protože všude budou supervýkonné solární panely, které si sami vyrobíme. Jenom ty děti nám budou vesele kynout, protože už je nikdo nikdy neodtrhne od obrazovky. Připadá vám to jako nesmysl? Pokud by pokračovaly všechny trendy, kterým se věnujeme v tomto čísle Hrotu, není to zcela nereálná verze budoucnosti. I když tyhle „světlé zítřky“ nenastanou za pět ani za deset let, ale třeba až za generaci.

Žádný vývoj není lineární, takže se určitě ještě leccos změní, ale proměna podoby automobilismu je zřejmě nezadržitelná. S prudkým nárůstem počtu aut v ulicích téměř všechna větší města na světě, Prahu nevyjímaje, narazila na hranice vlastních možností. Ulicemi se sunete šnečím tempem, není kde zaparkovat. Městští plánovači se to dlouho snažili řešit zlepšením průjezdnosti, ale v posledních zhruba deseti patnácti letech se začalo myšlení (spolu s implicitním přiznáním, že ucpané ulice nedokážou vyřešit) otáčet – otázka už nestojí, jak jízdu autem usnadnit, ale jak jí předejít. Výsledek nakonec může být příjemný pro všechny zúčastněné. Každý chodec, každý cyklista nesnáší auta. Dokud ho neřídí, to mu pak zase vadí lumíci a cykloteroristi. Fanatické odpůrce aut je každopádně třeba krotit – nepůjde to ani hned, ani bez smysluplné náhrady. V kopcovité Praze nemůžete po většině lidí chtít, aby jezdili zpocení na kole do práce, na úřady nebo třeba do hospody. A je pěkné, že příslušníci generace Z o auta už tolik nestojí (mimo jiné proto, že se vždycky najde někdo starší, kdo je sveze, a vesměs ještě nemají děti, takže řeší přepravu jen sebe sama), ale na sílu nic neprosadí. Protože pak by, zcela přirozeně, přišel stejně fanatický tlak z druhé strany; Macinkovi Motoristé sobě budou jenom první vlaštovkou. Jak řeší problémy s dopravou jinde a jak by se daly řešit ve velkých českých městech, se dočtete v aktuálním tématu Hrotu.

Další části avizované budoucnosti jsme se věnovali v hlavním rozhovoru čísla. Tým Martina Ledinského z Fyzikálního ústavu Akademie věd se totiž podílí na vývoji nové generace fotovoltaických panelů, které mají mít podstatně lepší účinnost než cokoli, co se používá dnes. Rozebíráme s ním, proč se Evropa z lídra v solárních technologiích stala vazalem Číny a jak dlouho může trvat, než se z té závislosti dokážeme vymanit.

Méně optimisticky vyznívá zpráva o fyzické kondici a zdraví českých dětí. Za situace, kdy kyne celá naše společnost, asi jen málokoho překvapí, že tloustnou i děti. Nejnovější průzkum mezi školní mládeží ovšem ukázal, jak daleko už problém s nadváhou u dětí zašel. S dobrými radami typu „nežer“ si nevystačíme a víc tělocviku na školách toho taky moc nevytrhne. Přečtěte si, co je třeba podniknout, aby to v Česku už za pár let nevypadalo jako v trailer parku někde na americkém Středozápadě.

V aktuálním Hrotu se kromě toho věnujeme například i obcházení protiruských sankcí, anatomii velkých byznysových podvodů a v eseji Evropské unii, která skeptikům navzdory uprostřed nejhorších krizí prokazuje pozoruhodnou životaschopnost. Třeba se nám ta budoucnost nakonec ještě bude líbit.