Petr Fiala, premiér ČR
Michal Čížek, Hrot24
Rozpočtová past pro novou vládu? Kabinet ustupuje, aby nechytil sám sebe
Vláda už připouští, že návrh rozpočtu předloží i nové Sněmovně. Uvědomila si totiž, že past, kterou líčila na vládu novou, může do pasti uvrhnout naopak ji samotnou.
HLAVNÍ EKONOM TRINITY BANK, ČLEN NÁRODNÍ EKONOMICKÉ RADY VLÁDY
Vláda konečně trochu pochopila, zač si ji daňoví poplatníci platí, a už alespoň připouští, že předloží návrh rozpočtu na rok 2026 i nové Sněmovně. V dnešních televizních debatách to připustil vicepremiér Vít Rakušan nebo ministr zemědělství Marek Výborný.
Aby však kabinet otočkou zcela neztratil tvář, podmiňuje předložení tím, že ještě v prosinci nebude existovat vláda nová. Důvodem otočky je zjevně fakt, že si dosluhující kabinet uvědomil, že svým "šprajcnutím se" vlastně může nahrát Babišovi & spol. Pokud ti totiž vládu do konce roku nesestaví, nebudou přirozeně moci ani sestavit rozpočet na příští rok. A pokud si za takové situace nenechá končící kabinet novou Sněmovnou odmítnout návrh rozpočtu, nesl by alespoň částečnou zodpovědnost za rozpočtové provizorium příštího roku.
Pokud však návrh rozpočtu nové Sněmovně ještě letos předloží a ta jej odmítne, zodpovědnost za provizorium už půjde kompletně za novou Sněmovnou, resp. za tou její částí, která návrh ze stolu shodila.
Dosluhující kabinet tedy konečně chápe, že umíněně působícím odmítáním předložení návrhu rozpočtu se svým způsobem sám poškozuje.
Má však z hlediska politického boje pádný důvod, proč tak činí. Pokud totiž návrh rozpočtu znovu předloží, bude muset minimálně v související sněmovní rozpravě před celým národem dostatečně objasnit zejména to, jak navrhuje řešit chybějící desítky miliard na připravené dopravní stavby. Toto „manko“ totiž již přiznal – byť raději až po volbách, tedy po předložení návrhu rozpočtu s nerealisticky nízkým schodkem ještě staré Sněmovně.
Jestliže chybějící desítky miliard do návrhu rozpočtu zahrne, nemusí již být schopen dostát zákonu o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. V takovém případě by cejch rozpočtově neodpovědné vlády ulpěl ještě na dosluhujícím kabinetu.
Evidentně přitom původním záměrem „šprajcnutí se“ bylo přimět až novou vládu k tomu, aby připravené dopravní stavby do rozpočtu zahrnula, načež ji potenciálně hned nato nařknout, že kvůli svým předvolebním slibům rozhazuje nad rámec zákona o rozpočtové odpovědnosti. Byť nová vláda by vlastně jenom řádně zahrnula dopravní stavby, které měl zahrnout kabinet končící, aniž by vydala jen jedinou korunu na nějaké své sliby.
Dosluhující kabinet si zkrátka uvědomil, že past, kterou líčil na vládu novou, nemusí sklapnout včas, takže by se v pasti alespoň obrazné, reputační ocitl sám, coby spolupachatel provizoria.
